Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Rozhodovati spory o zaplacení náhrady za to, že někdo za války až do 28. října 1918 zaplatil hotově aneb, směnou za předměty potřeby cenu přílišnou, přísluší, pokud vymáhaná náhrada nepřevyšuje 10.000 K, výlučně lidovým soudům cenovým, jako soudům rozhodčím, které buďtež zřízeny při každém okresním soudu pro jeho obvod. Spory takové, před řádnými soudy zahájené, pokud řízení v I. stolici rozsudkem není skončeno, buďtež po vyhlášení tohoto zákona přerušeny a postoupeny lidovým soudům cenovým, jakmile zahájí činnost.

Ten, kdo získal předměty potřeby k dalšímu zcizení, nemá nároku na náhradu přeplatků a nesmí se domáhati takové náhrady ani před těmito ani před řádnými soudy.

Rozhodčí soud cenový skládá se z předsedy a jeho náhradníků a ze 12 přísedících. Předsedou jest přednosta okresního soudu, náhradníky jeho jím ustanovení náměstkové ze samosoudců, při tom kterém soudu působících.

Přísedící jmenuje přednosta okresního soudu, a to tři z obchodníků a živnostníků, tři ze zemědělců, tři z dělníků a tři z osob s pevným platem; v obou posledních skupinách po jedné ženě, ve všech skupinách z osob, navržených odbornými organisacemi dotčené skupiny, jestliže tyto organisace kandidáty své navrhnou do týdne po vyzvání. Jestliže tak neučiní, jmenuje je přednosta okresního soudu podle vlastní znalosti okresu za svědomitého výběru vhodných osob.

Za přísedící buďtež vybrány osoby vynikající svou čestností a poctivostí, svým rozhledem a znalostí poměrů místních i osob, od nichž lze očekávati, že budou rozhodovati nestranně. Buďtež vybrány tak, aby byly rozděleny pokud možno po celém okresu, aby byly zastoupeny hospodářsky význačné a od sebe odlišné jeho části. Z jednoho závodu nesmí býti jmenováno přísedících více nežli jeden člen.

Přísedící lidového soudu cenového mohou býti odmítnuti a jsou vyloučeni z téže důvodů, pro které lze odmítnouti, resp. vyloučiti soudce (§ 19. a 20. j. n.).

Přednosta okresního soudu béře všechny přísedící do slibu, upozorniv je, že jsou veřejnými úředníky podle § 101., odst. 2. tr. z.

Žaloby, kterými jsou uplatňovány nároky, v § 1. uvedené. buďtež podány písemně ve dvojím vyhotovení aneb ústně do protokolu u lidového soudu cenového (soudu okresního), v jehož obvodu jest bydliště žalovaného. Nebydlí-li žalobce v témž okresu, může žádati, aby sepsána byla žaloba u okresního soudu jeho bydliště, který ji zašle příslušnému lidovému soudu cenovému.

Lidový soud cenový, v jehož obvodu jest ten, od něhož přeplatek se žádá, jest místně příslušný.

Žaloby o přeplatky, v § 1. uvedené, buďtež jak před lidovými soudy cenovými, tak před řádnými soudy podány do 14 dnů ode dne působnosti tohoto zákona, jinak nároky na náhradu propadají. Doba poštovní dopravy se do této lhůty nevčítá a stačí, když žaloba byla ve čtrnáctidenní lhůtě sepsána do protokolu u soudu bydliště žalobcova.

O podaných žalobách nařídí předseda soudu rok k smírnému jednání na dobu, až uplyne lhůta k podání žalob (§ 4., odst. 1), a to podle jejich počtu, buď najednou nebo po větších skupinách. K smírnému jednání se přizvou všichni přísedící a předseda soudu rozdělí mezi ně jednáni o smír. Pravidelně utvoří skupiny po dvou přísedících, jednoho ze spotřebitelů, druhého z výrobců neb obchodníků.

Zastoupení advokáty jest při smírném jednání vyloučeno.

Bylo-li dosaženo smíru, ohlásí to přísedící, který smírné jednání vedl, předsedovi (aneb jeho náměstku) a sepíše se o smíru protokol pod dozorem předsedovým. Podepíší jej strany, přísedící, předseda a zapisovatel.

O žalobách, kde nebylo dosaženo smíru, nařídí předseda rok k ústnímu jednání.

Rozhodčí soud cenový rozhoduje o nárocích do 5000 K v senátech tříčlenných, složených z předsedy nebo jeho náměstka a dvou přísedících, z nichž jeden jest ze spotřebitelů, druhý z výrobců nebo obchodníků. Běží-li o nároky v hodnotě přes 5000 K, budiž složen soud z předsedy a čtyř přísedících, z nichž po dvou jsou z každé skupiny. Senáty složí předseda trvale na celou dobu. Jednotlivé věci buďtež přiděleny senátům tak, aby v senátě zasedal z obchodníků nebo výrobců vždy člen (členové) ze skupiny žalovaného.

Řízení před lidovým soudem cenovým budiž provedeno podle obdoby civilního řízení sporného ve věcech nepatrných, jsou-li vyloučeny proti nálezu opravné prostředky, jinak podle obdoby řádného řízení civilního. Soud není vázán průvodními návrhy stran. O výši náhrady rozhodne soud podle volného uvážení všech okolností, rozhodných pro přiměřenost nároku (§ 273. civ. ř. s.). Lidový soud cenový rozhoduje prostou většinou hlasů rozhodčím nálezem. Nález budiž vyhotoven a stručně odůvodněn. Podepíši jej předseda a zapisovatel.

Proti nálezu rozhodčímu jest možno odvolati se ke sborovému soudu I. stolice jen tehdy, když vymáhaná náhrada převyšuje 1000 K. Smír (§ 8.) i nález rozhodčí jsou soudem vykonatelný (§ 1. ex. ř.).

Tvrdí-li ten, na němž se žádá, aby vrátil přeplatky, že sám draho koupil předmět potřeby a jej jen s přiměřeným ziskem dále zcizil, smí soud hleděti k této námitce jen tehdy, není-li tu důvodné podezření, že byla nákupem porušena ustanovení § 21 cís. nař. ze 24. března 1917, č. 131 ř. z. anebo že zcizení se stalo v řetězovém obchodě anebo s pletichami, zapověděnými v § 23 uvedeného nařízeni. Uzná-li soud tuto námitku za přípustnou a byl-li předmět koupen nebo směněn od osob v tuzemsku bydlících, odročí k návrhu žalobcovu nebo žalovaného jednáni k tomu konci, aby dodal opis žaloby s opisem protokolu o tvrzení žalovaného tomu, jejž žalovaný označil jako svého dodavatele. Když soud dodá tomuto dodavateli opis žaloby, tu ho zároveň uvědomí o příštím roku jednání, které také proti němu bylo ustanoveno, a poučí ho, že nárok žaloby směřuje také proti němu jako předchůdci žalovaného a že může býti proti němu při příštím roku vydán nález rozhodčí pro zmeškání, nedostaví-li se. Příští ústní jednání vede se proti žalovanému i jeho předchůdci a po skončeném jednání rozhodne soud o nároku žalobním, přičemž může podle stavu věci odsouditi buď žalovaného nebo jeho předchůdce nebo oba, každého k části nebo rukou společnou a nerozdílnou k celku. Nedostaví-li se přizvaný předchůdce, může proti němu býti vydán rozsudek pro zmeškání.

V protokole budiž pojmenování předchůdce žalovaným poznamenáno.

Řízení před lidovými soudy cenovými podléhá kolkovým poplatkům, odstupňovaným podle ceny předmětu sporného, podle zásad všeobecně platných pro soudní řízení.

O právu chudých platí ustanovení § 63. c. ř. s. a násl.

Přisouzená neb smírem smluvená náhrada budiž složena do 14 dnů u cenového soudu lidového.

Z ní připadá 10% do úřední zálohy okresního soudu, 40% odvede soud ministerstvu pro sociální péči na prospěch nemajetných dětí takových osob, jež ve válečné službě padly neb staly se nezpůsobilými k výdělku pro zranění neb onemocněni, souvislé s jejich službou válečnou. Zbytek vydá soud žalobci. Ustanovení toto platí i pro ten případ, byl-li spor projednán sborovým soudem, protože šlo o sumu větší 10.000 K.

Přísedící lidového soudu cenového, nebydlí-li v místě soudu, mají nárok na náhradu cesty, za nocleh a stravu. Přísedící, kteří se živí mzdou denní nebo týdenní, obdrží náhradu ušlého výdělku z úřední zálohy okresního soudu. O výši její rozhodne předseda.

Ministr spravedlnosti, a pokud se týče řízení před úřady politickými, ministr vnitra se zmocňuje, aby shodnouce se o stejných zásadách, v zájmu úspěšného průběhu řízení před lidovými soudy cenovými zařídili, čeho třeba stran řízení trestního pro činy, jež byly spáchány do 28. října 1918 proti ustanovením §§ 19 a 20. čís. nař. ze dne 24. března 1917. č. 131 ř. z., jakož i proti obdobným ustanovením císařského nařízení z 1. srpna 1914, č. 194 ř. z., 7. srpna 1915, č. 228 ř. z. a 21. srpna 1918, č. 261 ř. z., jakož i stran výkonu rozsudků soudních a nálezů trestních úřadů politických sice již právoplatných, ale v době vyhlášení tohoto zákona dosud nevykonaných.

Řízení před lidovými soudy cenovými, jakož i před řádnými soudy civilními nebudiž pro podezření, že spáchán byl některý z uvedených trestních činů, přerušováno (§ 190. c. ř. s.).

Ministerstvo spravedlnosti se zmocňuje, aby ve shodě se účastněnými ministerstvy pozdější snad nutné změny tohoto zákona provedlo nařízením.

Zákon tento nabývá účinnosti uplynutím sedmého dne po vyhlášení.

Ministrům spravedlnosti, vnitra, obchodu, zemědělství, financí, zásobování a sociální péče se ukládá, aby tento zákon provedli.

Z denních listů, z docházejících žádostí i ze soukromých informací jest známo, že přísnější stíhání lichvy s potřebami denního života podnítilo spotřebitele k tomu, že se rázně, namnoze i bouřlivě domáhají, aby jim bylo vráceno, oč přeplatili cenu, podle jejich mínění přiměřenou. Spotřebitelé se čím dále, tím více o tyto přeplatky hlásí a hrozí těm, od nichž koupili, trestním udáním. Udání taková se také již činí a úžasně se množí. U některých soudů jich bylo podáno na sta.

Nelze odpírati žádostem takovým oprávnění, neboť předměty potřeby byly předražovány ve veliké míře a lid dělný a třídy odkázané na pevný důchod, namnoze i v míru nedostatečný, byly přímo vysávány.

Ovšem sluší na druhé straně uvážiti, že kupující sami, jimž úřední příděly nedostačovaly a nemohly stačiti, snažili se nabýti potravin i jiných předmětů proti platným ustanovením a nabízeli sami často ceny přílišné, jen aby potraviny získali pro sebe a jiné uchazeče přeplatili.

Také nelze pustiti se zřetele, že ten, kdo prodával draho jedny věci, kupoval draho věci jiné. Rolník, jenž draho prodával plodiny, kupoval draho látky a platil draho kováři, obuvníku, krejčímu, i jiným řemeslníkům. Valná část obecenstva byla spotřebiteli i výrobci. Jsou-li tedy nuceni vraceti přeplatky za předměty, které sami vyrobili a zpeněžili, dobývají zase sami přeplatků za věci, které sami koupili.

Hořkost, která se v srdcích lidí během války za všechny bědy nahromadila, propuká nyní a béře na sebe formu společenského boje mezi spotřebiteli s jedné strany, a výrobci a obchodníky se strany druhé. Nabývá takové síly, že hrozí společnosti rozvratem. Nenávist mezi jednotlivými společenskými třídami šíří se valnou měrou. Ohroženo jest i zásobování, poněvadž rolníci ze vzdoru nyní odpírají prodej vůbec.

Mimo to množí se stížnosti, že využívá se k nekalému jednání a vydírání možnosti, působiti na prodavače pohrůžkou trestního udání, nebude-li žádaný přeplatek vrácen. Tohoto prostředku chápají se často lidé, kteří mají nejméně nároku, aby jim byl vrácen přeplatek, poněvadž sami s koupeným zbožím lichvařili, vydělali při prodeji a chtěli teď výdělek po druhé. Prodavači sami, bojíce se trestu, vracejí přeplatky, ne zřídka více, než by vrátit měli, namnoze vracejí prý i lidem, jimž ani neprodali, kteří však tvrdí, že byli i oni mezi velkým počtem osob, jimž ten který rolník nebo mlynář prodal.

Tomuto hrozícímu společenskému rozvratu musí vláda ihned čeliti. Celé hnutí dlužno uvésti v určité zákonné dráhy, jimiž by mohlo klidně probíhati, nutno zlomiti odpor kruhů, které nechtějí přeplatky vrátiti, ale nutno ulomiti celé akci také ostří vydírání.

Když uvažovala vláda o prostředku, jak pomoci, nabyla přesvědčení, že bude nejlépe, svěří-li samým interesentům, to jest výrobců, obchodníkům a spotřebitelům, aby společně rozhodovali o tom, co jest a bylo přiměřené a slušné a co nikoliv.

Proto mají býti zavedeny zvláštní lidové soudy cenové, v nichž budou zasedati muži i ženy z lidu, aby o nárocích svých spoluobčanů pro přeplatky až do 10.000 K rozhodovali. Stojí blíže praktickému životu, než soudce z povolání a budou moci podle volného uvážení, nejsouce vázáni tuhými formalitami právními, snáze určiti, co jest přeplatek a co jest přiměřená cena za dnešních poměrů.

Zástupci spotřebitelů i výrobců nebo obchodníků budou moci, zasedajíce spolu, vyměňovati mezi sebou názory o otázkách, které jsou dnes předmětem boje mezi nimi. Výměna názorů mezi členy rozhodčího soudu odstraní mnohé nedorozumění a přispěje ke klidnějšímu posuzování těchto palčivých otázek a k uklidnění vášní.

Ministrům spravedlnosti a vnitra se ponechává, aby zařídili čeho třeba k zajištění toho, aby průběh věci před lidovými soudy cenovými nebyl rušen řízením trestním a výkonem trestu.

Hledě k té skutečnosti, že mnozí žalobci dávno již oželeli přeplatky a vymáhati je odhodlali se více po příkladu jiných než z vlastního popudu, a že, kdyby nebylo státního převratu, nebyli by asi vůbec náhrady přeplatků žádali, odnímá osnova zákona v § 10. žalobci, jenž ve sporu zvítězil nebo jemuž smírem byla přiznána náhrada, polovici přisouzené částky, a přikazuje z této polovice 40% péči o osoby ve válečné službě poškozené a jejích rodiny a 10% na úhradu zvláštních nákladů, spojených s činností lidových soudů cenových.

Po formální stránce se navrhuje, aby tato osnova byla přikázána výboru sociálně politickému a právnímu, aby tam byla projednána, a aby vzhledem k naléhavosti byla určena lhůta třídenní,