Z usnesení Národního shromáždění
vydávají se tato ustanovení:
Válečnými poškozenci podle tohoto zákona
jsou:
a) státní občané československé
republiky, jichž pracovní schopnost byla dočasně
nebo trvale snížena, nebo kteří jí
úplně pozbyli a to pro poranění nebo
nemoc získanou nebo zhoršenou
1. ve službě vojenské,
2. při vojenských úkonech, k nimž byli povoláni podle zákona ze dne 12. prosince 1912, č. 236 ř. z.,
3. v zajetí (invalidé);
b) příslušnici osob, uvedených pod lit.
a), na jejichž výživu jsou tyto osoby po zákonu
povinny přispívati;
c) pozůstalí po zemřelých nebo nezvěstných
osobách, uvedených pod lit. a), na jejichž
výživu tyto osoby za života byly po zákonu
povinny přispívati.
Ministru sociální péče se ukládá,
aby
1. sepsal osoby v § 1. jmenované a vedl je dále
v patrnosti,
2. zjistil sociálně-lékařskými
prohlídkami stupeň ztráty pracovní
schopnosti osob, uvedených v § l., lit. a),
3. vyměřil a vyplácel válečným
poškozencům důchody podle zvláštního
zákona o důchodech válečných
poškozenců,
4. pečoval o výcvik a školení invalidů,
5. opatřoval jim dodatečné prothesy,
6. napomáhal k tomu, aby se invalidé samostatně
mohli živiti, 7. dozíral na činnost ve prospěch
válečných poškozenců, vykonávanou
jinými osobami a orgány.
Ministr sociální péče se zmocňuje,
aby k uvedenému účelu zřídil
pro Čechy, pro Moravu a Slezsko a pro Slovensko zemské
úřady pro péci o válečné
poškozence a potřebný počet úřadů
okresních, jichž organisace a působnost bude
upravena nařízením. Ministr sociální
péče se zmocňuje, aby péči
o válečné poškozence uložil nařízením
také jiným orgánům.
Ministr sociální péče se zmocňuje,
aby smluvil s jinými státy, že příslušníci
jejich, bydlící v území československé
republiky, budou účastni péče podle
tohoto zákona, budou-li zdejším státním
příslušníkům, bydlícím
v jejich území, přiznány obdobné
výhody.
Obce jsou povinny spolupůsobiti při provádění
tohoto zákona.
Zákon tento nabývá účinnosti
dnem vyhlášení.
Ministru sociální péče se ukládá,
aby jej provedl, dohodla se s ministry vnitra, Národní
obrany, financí, školství a národní
osvěty a zdravotnictví a tělesné výchovy.
Péče o invalidy zraněné v dřívějších
válkách omezovala se na výplatu invalidních
důchodů a na opatřování různých
menších výhod, kterými obživa invalidů
měla býti podporována a umožňována.
Ve světové válce se záhy ukázalo,
že s touto soustavou se nikterak nevystačí.
Počet invalidů vzrostl tak značně,
že stalo se sociální i hospodářskou
nutností, aby invalidé nebyli považováni
za osoby vyřaděné ze společnosti hospodářsky
činné, nýbrž aby jim bylo za pomoci
veřejnosti umožněno, vrátiti se k samostatnému
hospodářskému životu, pokud tomu jejich
zdravotní stav jen poněkud dovoluje. To bylo pochopeno
i v bývalém Rakousko-Uhersku hned v prvních
létech válečných. Poněvadž
však jak veřejné prostředky, tak i takřka
veškerá činnost orgánů veřejných
byla obrácena na vedení války, byla ponechána
tato péče o invalidy soukromníkům
a jejich nově utvořeným sdružením,
kterým v nejlepším případě
stát finančně přispíval na
částečnou úhradu nákladů
s péčí tou spojených.
Jest pochopitelno, že takováto organisace péče
o invalidy nemohla ani obsáhnouti všechny invalidy,
ani nemohla býti vyvinuta tak, aby nepovstaly v ní
značné mezery. Soustavnou péči o invalidy
může provésti pouze stát sám,
nevylučuje ovšem nikterak obětavé spolu
pomocí občanstva a jeho dobročinných
organisací.
Především jest zapotřebí, abychom
měli přehled o tom, kdo jest invalida. Rozklad říše
Rakousko-Uherské způsobil, že byly z valné
části pro nás ztraceny dřívější
záznamy, které nijak se nevyznamenávaly přesností.
Proto jest zapotřebí, abychom znovu zjistili invalidy
bydlící v našem státním obvodě.
K tomu účelu bylo vydáno nařízení
o soupisu invalidů, o jehož výsledcích
mají politické správy okresní podati
v tomto měsíci zprávu. Z tohoto soupisu bude
teprve viděti, kdo se považuje za invalidu, t. j.
za osobu, která utrpěla zmenšení nebo
ztrátu schopnosti výdělečné
následkem nemoci nebo zranění, vzniklého
ve vojenské službě, při výkonu
válečných úkonů a v zajetí.
Bude nyní další věci, aby bylo zjištěno,
zda-li pracovní schopnost těchto osob opravdu byla
snížena, po případě v jaké
míře se tak stalo. K tomu cíli budou v nejbližší
době všichni hlásicí se invalidé
znovu prozkoumáni zvláštními komisemi
a zjištěn znovu stav jejich pracovní schopnosti.
Na rozdíl od dosavadních superarbitračních
komisi budou k tomu určeny komise sociálně-lékařské,
v nichž vedle zástupců úřadů
a lékaře budou zasedati také zástupci
výrobních kruhů (zaměstnavatelé
i dělníci) a zástupci organisací invalidů
a válečné péče. Složení
těchto komisí zaručuje, že bude zjišťována
nikoli schopnost tělesná ve smyslu požadavku
vojenského, nýbrž skutečná schopnost
pracovní činnosti. Nechtíc předbíhati
příští úpravě věcí,
nařídila vláda, aby současně
byly přezkoumány majetkové poměry
invalidy tak, aby se zjistilo, zda-li invalida jest odkázán
na pomoc veřejnou, či může-li se opírati
o prostředky vlastní.
Jest nepochybné, že s peněžitými
důchody dosud invalidům vyplácenými
na příště se nevystačí.
To bylo uznáváno již v dřívějším
Rakousku, takže poslanecké sněmovně
byla již předložena osnova zákona o nové
úpravě požitků invalidů a jejich
příslušníků. Také u nás
bude zapotřebí požitky invalidů a jejich
pozůstalých nově upraviti. Na osnově
příslušného zákona se pracuje.
Úprava požitků jest však, jak shora již
řečeno, pouze částí invalidní
péče. Invalidy bude nutno rozděliti jednak
podle jejich pracovních schopností, jednak podle
dřívějšího jejich zaměstnání
a konečně také podle jejich náklonností
do různých skupin a bude nutno v míře
co nejrozsáhlejší uváděti je
znovu do výrobního života. K tomu cíli
bude zapotřebí, aby především
dostalo se jim potřebných prothesí, jejichž
účelné výrobě bude věnována
obzvláštní péče.
Potom bude třeba školiti invalidy, kteří
budou se muset věnovati novému zaměstnání
jim dosud nezvyklému. Za tím účelem
budou zřízeny ve vhodných místech
zvláštní kursy a cvičné dílny,
ve kterých invalidé na náklad veřejnosti
budou zaměstnáváni. Invalidu vyškoleného
bude potom třeba zaměstnati v činnosti, ve
které se vyučil.
Dokud bylo invalidů poměrně málo,
slibovali zaměstnavatelé, že budou je ochotně
přijímati do práce a také z části
tak činili, čím více však rostl
počet invalidů, tím více ochabovala
tato ochota zaměstnavatelů, takže do dneška
z ní zbylo velice málo. Bylo by sebeklamem, kdybychom
doufali, že invalida, který utrpěl značnější
újmu na své pracovní schopnosti, bude moci
najíti snadno zaměstnání jako dělník.
Invalidům bude spíše zapotřebí
opatřovati samostatné postavení, ať
již jako jednotlivci, ať jako členu zvláštního
družstva. V této činnosti pak bude třeba
invalidy podporovati zvláště přidělováním
dodávek státu i veřejných korporací,
opatřováním strojů a pod.
Tato velmi obsáhlá činnost může
býti jenom tenkráte korunována úspěchem,
bude-li provedena soustavně. Bylo již řečeno,
že soustavnost lest zaručena jenom tehdy, věnuje-li
se činnosti té stát a bude-li vhodně
podporovati a doplňovati dosavadní činnost
soukromých organisací. K tomu směřuje
předložená osnova.
Zákonná péče o invalidy omezující
se na prohlídky, vyměřování
a vyplácení požitků invalidních,
jest dosud soustředěna v ministerstvu Národní
obrany. Když se za války vyvinula podpůrná
činnost soukromých organisací a ukázala
se potřeba, aby státem byla podporována,
bylo vycítěno, že touto činností
nemůže býti pověřeno ministerstvo
vojenské, nýbrž že bude třeba činnost
tu svěřiti správě civilní.
Tato polooficiální péče o invalidy
byla tedy svěřena ministerstvu sociální
péče.
Tato roztříštěnost kompetence jest však
neúčelná; přemění-li
se pak dokonce polooficiální činnost v činnost
veřejnou a bude-li provedena z valné části
orgány státními, způsobovala by roztříštěnost
kompetence značné zdražení správy,
poněvadž byla by obzvláště nákladná
evidence nutna v obou ministerstvech; proto doporučuje
vláda v předložené osnově, aby
veškerá péče o invalidy byla soustředěna
v jednom ministerstvu. Poněvadž pak těžiště
péče o invalidy přenáší
se z podpor na činnost, směřující
k uvádění invalidy nově do hospodářského
života, považuje vláda za účelné,
aby péče o invalidy byla soustředěna
v ministerstvu sociální péče. Tento
úmysl vlády jest podporován také tím,
že mezi válečné poškozence patří
také příslušníci rodin invalidů
a pozůstalí po vojínech padlých nebo
nezvěstných, zvláště sirotci.
Péče o sirotky, pokud ji stát bude moci vykonávati,
jest však již podle dosavadních předpisů
kompetenčních soustředěna v ministerstvu
sociální péče.
Prováděním péče o invalidy
míní vláda pověřiti zemské
úřady. V Čechách, na Moravě
a ve Slezsku existují již polooficiální
zemské ústředny pro péci o vracející
se vojíny, které byly z části státem
finančně podporovány, které však
ponejvíce byly odkázány na dobročinnost
veřejnou. Tyto instituce, jejichž úřední
personál jest dobře zapracován a s látkou
obeznámen, budou přeměněny v instituce
oficielní, budou vhodně zreorganisovány a
vybaveny obsáhlejší pravomocí. Jest
pochopitelno, že jim bude nutno přiznati také
pravidelnější zdroj příjmů,
než-li jakých dosud se jim dostalo. Na Slovensku bude
zapotřebí podobnou instituci od základu nově
vybudovati.
Jako všechna ostatní činnost sociální
vyžaduje i péče o válečné
poškozence hojného přímého styku
se stranami. K tomu cíli jest třeba organisaci decentralisovati.
Vláda pomýšlí využitkovati institucí
již existujících a to jednak přímo
okresních komisí pro péci o invalidy, jednak
nemocenských pokladen, aby za pomoci těchto bylo
pracováno na obtížném úkolu,
jehož stát se tím podjímá.
Jakmile bude zjištěn počet invalidů,
bude s největším urychlením předložena
Národnímu shromáždění
osnova zákona o požitcích válečných
poškozenců. Při této příležitosti
bude možno odhadnouti roční náklad,
jenž s péčí o válečné
poškozence bude spojen. Již dnes jest však možno
říci, že tato činnost bude vyžadovati
značného nákladu, že péče
o válečné poškozence bude jednou z položek,
jež nejvíce bude zatěžovati státní
rozpočet a že celou řadu let bude tato velká
položka v státním rozpočtu připomínati
ještě následky zločinné války.
Snahou státu však musí býti, aby následky
války nenesli pouze jednotlivci, kteří jimi
byli bezprostředně postiženi utrpením
fysickým i defekty tělesnými, jež vůbec
nahraditi se nedají.
Vláda navrhuje, aby osnova tato byla přikázána
výboru sociálně-politickému.