Když "Právo Lidu" v čís. 6.
ze dne 7. ledna 1919 mezi různými zprávami
přineslo článek, nadepsaný "Úžasný
případ," v němž jest uváděno,
že se okresní lékař v Karlíně,
Dr. Doškář, při lékařské
prohlídce učitele Urbana z Klecan vyjádřil,
že "by bylo nejlépe polovinu sociálně-demokratických
vůdců pověsit," bylo presidiem zemské
politické správy v Praze ihned ve věci zavedeno
vyšetřování. Vzhledem k jeho výslechu,
podle něhož jmenovaný při této
lékařské prohlídce během rozpravy
užil slov: "Jen polovičku štváčů
pověsit, a byl by pokoj," nařídilo presidium
zemské správy politické v Praze výnosem
ze dne 3. února 1919, čís. 1357, přednostovi
okresní politické správy v Karlíně,
aby vrchnímu okresnímu lékaři Dru
Josefu Doškářovi písemně
vytkl jeho nemístný a s úřadem veřejného
funkcionáře neslučitelný výrok,
vůči učiteli Urbanovi při vyšetřování
lékařském učiněný, a
aby vyzval jmenovaného úředníka, aby
v budoucnosti počínal si ve služebních
věcech vždy s příslušným
taktem, aby nezavdal více příležitosti
k výtkám.
Pokud se týče dalšího odstavce dotazu,
že Dr. Doškář byl za zprávy dvorního
rady Heinze postrachem učitelstva okresu karlínského,
a že učitelstvo toto nemá jiného přání,
než aby zmizel co nejdříve z okresu, předložili
sice učitelé a učitelky Josef Kvaček,
Stanislav Růžička, Růžena
Švajgrová a K. Vlastníková
dne 1. února t. r. správci okresního
hejtmanství v Karlíně resoluci, usnesenou
na učitelské schůzi v Karlíně
dne 22. ledna 1919, v níž se žádá
ihned nahraditi vrchního okresního lékaře
Dra. Doškáře lékařem jiným,
avšak v resoluci té nebyla uvedena konkretní
obvinění Dra Doškáře, jež
by byla zavdala podnět, aby bylo proti němu zakročeno.
Ministerstva zdravotnictví došlo dne 4. února
1919 nedatované podání, podepsané
Leop. Alexem Štraussem, Janem Landovským a Růženou
Švajgrovou, jakožto deputací za "Učitelskou
jednotu Budeč Podládevskou" a za "Spolek
učitelstva karlínského" z valné
schůze dne 22. ledna 1919, jimž tlumočena resoluce
téhož znění. Ani tu však neuveden
žádný konkretní případ,
mimo případ učitele Urbana, pro který
dostalo se již Dru Doškářovi, jak výše
uvedeno, od představeného úřadu výtky.
Jiných stížností proti vrchnímu
okresnímu lékaři Dru Doškářovi
se strany učitelstva nebylo.
K odstavci dotazu, že dělnictvo stěžuje
si na řečeného úředníka,
který před několika týdny důvěrníka
karlínského dělnictva chtěl ze dveří
vystrčiti, aniž mu bylo známo, proč
přichází, sděluji, že vyšetřováním,
zejména výslechem osob, příběhu
přítomných, zjištěno bylo toto:
uvedeným důvěrníkem karlínského
dělnictva je Antonín Perlík; byl předvolán
k okresnímu hejtmanství v Karlíně
do kanceláře čís. 10, jako svědek
ve věci vyživovací služby, a to k referentovi,
finančnímu tajemníkovi Lešanovskému,
který tehdy úřadoval ve společné
kanceláři s Drem Doškářem. Perlík
v dobu, na obsílce vyznačenou, vstoupil bez vyzvání
do řečené kanceláře, kde právě
Dr. Doškář lékařsky vyšetřoval
nějakou ženu na prsou obnaženou. Perlík,
který, jak sám doznává, nevěděl,
ke kterému z úředníků v kanceláři
č. 10 je předvolán, přihlašoval
se Dru. Doškářovi; ten však jej odkázal,
aby počkal venku, poukazuje k tomu, že právě
vyšetřuje onu ženu, a když Perlík
hned z kanceláře nevyšel, znovu důrazně
jej k tomu vyzval, při čemž mezi oběma
došlo k výměně slov. Avšak, že
by byl Dr. Doškář chtěl Perlíka
ze dveří vystrčiti, nebylo zjištěno,
naopak, výslechem svědků bylo prokázáno,
že Dr. Doškář na Perlíka ruky nevztáhl.
Příhoda zaviněna byla tedy nedorozuměním.