Jako ke všem kulturním otázkám českým,
chovaly se konservativní vlády bývalého
Rakousko-Uherska nepřátelsky i k ženskému
studiu středoškolskému. Studentky trpěny
byly na ústavech státních jen jako privatistky;
plná koedukace nepodporována, ani samostatné
ženské školy střední nezřizovány.
I v tomto oboru byl nucen národ náš, ač
byl finančně velmi přetěžován,
sáhnouti ke svépomoci. Prvé dívčí
gymnasium Minervino (nyní Krásnohorské) se
výborně osvědčilo, a rovněž
ostatní reálná a reformní gymnasia
a lycea, jež postupně zřizována.
Do dnešní doby máme 15 českých
středních škol ženských. Z toho
6 jest vydržováno městy, 8 spolky a 1 náboženskou
kongregací.
Na dívčích školách středních
studuje nyní 4.228 žaček. Profesorské
sbory skládají se z 61 definitivních sil
(33 žen), 138 suplujících (110 žen), 10
assistentek a 35 externích sil (4 ženy).
Osobní náklad všech těchto ústavů činil ročně | 1,007.325 K. |
Věcný náklad všech těchto ústavů činil ročně | 207.550 K. |
1,214.875 K. |
a) | školním platem | 523.398 K |
b) | subvencemi státu | 78.000 K |
c) | " okresů, obcí, atd. | 123.632 K. |
734.030 K. | ||
480.845 K. |
S dluhy z let dřívějších jest
zde neuhrazený celkový schodek 792.313 K.
Vydržovatelé nemohou válkou vystupňované
náklady již nésti, ač žactvo platí
ohromné školní platy 300 až 400 K ročně,
(na státních ústavech chlapeckých
se platí jen 80 K), a učitelstvo z nízkých
platů (leckde bez drahotních přídavků)
nemůže býti živo.
Za těchto poměrů hrozí ženskému
střednímu školství českému
přímo katastrofa. Jest proto povinností našeho
státu, v němž uznána politická
a kulturní rovnoprávnost ženy s mužem,
aby se staral o školství dívčí
stejně jako o chlapecké a tím napravil staleté
sociální křivdy, na dívčím
vzdělání páchané.
Prvním krokem k tomu jest postátnění
všech dívčích středních
škol najednou a v době co nejkratší.
Dovoláváme se spravedlnosti této jménem
4.228 studentek českých, jménem 425 kvalifikovaných
učitelů a jménem milionů českých
žen, očekávajících praktické
řešení své rovnoprávnosti ve
všech oborech státního i politického
a sociálního života.
Náklad s převzetím ženského středního
školství jest poměrně malý, jak
zjevno z tohoto rozpočtu:
1. Osobní náklad při úpravě
služného a drahotních přídavků
podle norem platných na ústavech státních,
dále jmenováním dlouholetých suplentů
definitivními, stoupne nejvýše na 1,500.000
K ročně.
2. Věcný náklad uhradí se školním
platem, po převzetí do státní správy
ovšem stejně velkým, jako na chlapeckých
školách středních a ještě
by bylo možno osvoboditi od školného aspoň
třetinu žaček.
3. Kdyby stát uhradil i vydržovateli prokázaný
deficit, nepřestoupil by celkový náklad na
sestátnění všech 15 ženských
středních škol 2,250.000 K ročně.
Touto, pro celkový rozpočet státní
nepatrnou částkou zachránilo by se střední
školství dívčí, vybudované
a udržované tolikerými obětmi obcí,
korporací i jednotlivců, postavilo by se na pevný
základ, nutný k zdárnému vývoji,
pomohlo by se poctivě pracujícím učitelům
s akademickým vzděláním a usnadnilo
by se vzdělání žen všech, i nemajetných,
na něž mají sejné právo jako
mládež mužská.
4. Všeobecná koedukce bude asi zásadně
většinou národa přijata. Proto v městech,
kde není dívčí střední
školy, budiž koedukce středoškolská
již nyní zaváděna podle min. výnosu
ze dne 19. listopadu 1918 bez omezení. Nynější
ženské školy střední, nelze však
oddekretovati, nebo uzavříti a převésti
tisíce studentek do nynějších chlapeckých
škol státních, které již nyní
zápasí s absolutním nedostatkem místa
a nemohly by příliv tisíců žákyň
z důvodů správních i pedagogických
pojmouti. Delší přechodná doba stane
se základem rozvážného usuzování,
zda možno postupně přejíti k úplné
koedukaci, nebo bude-li správnější,
ponechá-li se vedle ústavů koedukačních
také samostatné dívčí školství,
jak doposud značná část rodičů
pro středoškolské studium si přeje.
5. Ku podpoře a ochraně ženského středního
školství navrhujeme zříditi místo
samostatné odborné referentky nebo referenta pro
dívčí střední školy při
ministerstvu školství a národní osvěty.
6. Na středoškolských ústavech se žactvem
smíšeným, buďtež také učitelské
sbory smíšené.
7. Lycejní učitelky, zkoušené ještě
podle starého řádu zkušebního,
buďtež postaveny úplně na roven ostatním
učitelkám středoškolským.
Po stránce formální navrhujeme, aby návrh
byl přidělen výboru školskému.