Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Jako ke všem kulturním otázkám českým, chovaly se konservativní vlády bývalého Rakousko-Uherska nepřátelsky i k ženskému studiu středoškolskému. Studentky trpěny byly na ústavech státních jen jako privatistky; plná koedukace nepodporována, ani samostatné ženské školy střední nezřizovány. I v tomto oboru byl nucen národ náš, ač byl finančně velmi přetěžován, sáhnouti ke svépomoci. Prvé dívčí gymnasium Minervino (nyní Krásnohorské) se výborně osvědčilo, a rovněž ostatní reálná a reformní gymnasia a lycea, jež postupně zřizována.

Do dnešní doby máme 15 českých středních škol ženských. Z toho 6 jest vydržováno městy, 8 spolky a 1 náboženskou kongregací.

Na dívčích školách středních studuje nyní 4.228 žaček. Profesorské sbory skládají se z 61 definitivních sil (33 žen), 138 suplujících (110 žen), 10 assistentek a 35 externích sil (4 ženy).

S dluhy z let dřívějších jest zde neuhrazený celkový schodek 792.313 K.

Vydržovatelé nemohou válkou vystupňované náklady již nésti, ač žactvo platí ohromné školní platy 300 až 400 K ročně, (na státních ústavech chlapeckých se platí jen 80 K), a učitelstvo z nízkých platů (leckde bez drahotních přídavků) nemůže býti živo.

Za těchto poměrů hrozí ženskému střednímu školství českému přímo katastrofa. Jest proto povinností našeho státu, v němž uznána politická a kulturní rovnoprávnost ženy s mužem, aby se staral o školství dívčí stejně jako o chlapecké a tím napravil staleté sociální křivdy, na dívčím vzdělání páchané.

Prvním krokem k tomu jest postátnění všech dívčích středních škol najednou a v době co nejkratší.

Dovoláváme se spravedlnosti této jménem 4.228 studentek českých, jménem 425 kvalifikovaných učitelů a jménem milionů českých žen, očekávajících praktické řešení své rovnoprávnosti ve všech oborech státního i politického a sociálního života.

Náklad s převzetím ženského středního školství jest poměrně malý, jak zjevno z tohoto rozpočtu:

1. Osobní náklad při úpravě služného a drahotních přídavků podle norem platných na ústavech státních, dále jmenováním dlouholetých suplentů definitivními, stoupne nejvýše na 1,500.000 K ročně.

2. Věcný náklad uhradí se školním platem, po převzetí do státní správy ovšem stejně velkým, jako na chlapeckých školách středních a ještě by bylo možno osvoboditi od školného aspoň třetinu žaček.

3. Kdyby stát uhradil i vydržovateli prokázaný deficit, nepřestoupil by celkový náklad na sestátnění všech 15 ženských středních škol 2,250.000 K ročně. Touto, pro celkový rozpočet státní nepatrnou částkou zachránilo by se střední školství dívčí, vybudované a udržované tolikerými obětmi obcí, korporací i jednotlivců, postavilo by se na pevný základ, nutný k zdárnému vývoji, pomohlo by se poctivě pracujícím učitelům s akademickým vzděláním a usnadnilo by se vzdělání žen všech, i nemajetných, na něž mají sejné právo jako mládež mužská.

4. Všeobecná koedukce bude asi zásadně většinou národa přijata. Proto v městech, kde není dívčí střední školy, budiž koedukce středoškolská již nyní zaváděna podle min. výnosu ze dne 19. listopadu 1918 bez omezení. Nynější ženské školy střední, nelze však oddekretovati, nebo uzavříti a převésti tisíce studentek do nynějších chlapeckých škol státních, které již nyní zápasí s absolutním nedostatkem místa a nemohly by příliv tisíců žákyň z důvodů správních i pedagogických pojmouti. Delší přechodná doba stane se základem rozvážného usuzování, zda možno postupně přejíti k úplné koedukaci, nebo bude-li správnější, ponechá-li se vedle ústavů koedukačních také samostatné dívčí školství, jak doposud značná část rodičů pro středoškolské studium si přeje.

5. Ku podpoře a ochraně ženského středního školství navrhujeme zříditi místo samostatné odborné referentky nebo referenta pro dívčí střední školy při ministerstvu školství a národní osvěty.

6. Na středoškolských ústavech se žactvem smíšeným, buďtež také učitelské sbory smíšené.

7. Lycejní učitelky, zkoušené ještě podle starého řádu zkušebního, buďtež postaveny úplně na roven ostatním učitelkám středoškolským.

Po stránce formální navrhujeme, aby návrh byl přidělen výboru školskému.