Národní shromáždění československé 1918 – 1920

S vládním návrhem zákona o změnách a doplněních některých ustanovení o zdanění alkoholu možno souhlasiti, neboť zákon vyhovuje úplně nynějším poměrům lihovarského průmyslu a jest také výstižně motivován.

Odnětím alkoholového kontingentu závodům průmyslovým vyhověno jest dávnému spravedlivému požadavku nejen hospodářských lihovarů, ale i širší veřejnosti.

V dalším důsledku tohoto rozhodnutí měl by býti upraven též příděl kontingentu lihovarům hospodářským, který je dosud velmi nestejně rozdělen a neodpovídá ani rozsahu výroby, ani ploše zemědělské půdy jednotlivých závodů, jak z tohoto výkazu jest patrno:

Z toho 8 lihovarů, jimž byl pro výrobní období 1917 - 18 přidělen kontingent provisorně.

Jelikož tuzemská spotřeba alkoholu není ani přibližně známa, rovněž i rozsah vývozu a výrobní poměry v lihovarském průmyslu po válce nejsou ujasněny, nelze kontingent alkoholový již nyní pevně stanoviti.

Z této příčiny lze souhlasiti s navrhovaným obnovením nynějších kontingentových přídělů ve výrobním období 1818/19 a 1819/20, do kteréžto doby poměry se ustálí a kdy bude pak možno rozděliti kontingent na jiném, spravedlivějším podkladu a také ho stanoviti vůbec.

Vedle této okolnosti dlužno uvážiti, že v posledních letech války, kdy nebylo lihovarům dovoleno větší množství zemáků zpracovati, většina jich beztak jim příslušející kontingent vypracovati nemohla a i v příštím roce sotva vyrobí.

Jelikož četné hospodářské lihovary a mezi nimi jsou i družstevní závody, které nemají doposud žádný neb mají jenom nepatrný kontingent a jsou poukázány na blahovůli úřadů při přidělování kontingentu uvolněného, navrhuje finanční výbor v § 1. v předposledním odstavci tento dodatek:

"Družstevním hospodářským lihovarům, které nejpozději ve výrobním období 1918/19 a 1919/20 výrobu zahájily, přidělí se alkoholový kontingent v množství 1 1/2 hl na 1 ha úředně uznané plochy, nejvíce však 600 hl ročně. Ostatním hospodářským lihovarům, jež dosud nebyly vůbec, nebo jenom nepatrně alkoholovým kontingentem poděleny, přidělí se 1 hl kontingentu na 1 ha úředně uznané plochy, nejvíce však 300 hl ročně".

V § 2. navrhuje finanční výbor druhý odstavec tohoto znění: "Ministerstvo financí se zmocňuje, aby ve výjimečných nutných případech dovolilo nejvyšší denní výrobu, v hospodářských lihovarech přípustnou, přechodně překročiti, a to nejvýše pro dvě ohlašovací období, aniž dotčený lihovar ztratí povahu hospodářského lihovaru".

Toto ustanovení jest odůvodněno pro případ mimořádných poměrů, kdy k záchraně namrzlých nebo nahnilých surovin (řepy, zemáků a j.) je rychlé zpracování těchto surovin nutné.

Konečně navrhuje finanční výbor toto znění § 5.:

"Tento zákon nabývá účinnosti pro Čechy, Moravu a Slezsko dnem vyhlášení, na Slovensku vstoupí v účinnost dnem 1. září 1919".

Dodatek tento je odůvodněn okolností, že jest sice v zájmu jednotného postupu v přídělu alkoholového kontingentu, aby průmyslovým lihovarům na Slovensku byl dosavadní kontingent také odňat, když v ostatních zemích ho tyto lihovary pozbyly, než pro výrobní období 1918/19 se změny tyto na Slovensku ministerstvem financí neodporučují, poněvadž období se již končí.

Výbor finanční navrhuje tudíž toto znění zákona:

Individuální kontingenty hospodářských lihovarů, podléhajících spotřební dani z líhu, jež jim byly přiděleny podle čl. 1. lit. B zák. ze dne 23. ledna 1914 ř. z. č. 11, zůstávají v platnosti i pro výrobní období 1818/1919 a 1919/1920.

Líh v těchto dvou výrobních obdobích v lihovarech živnostenských vyrobený podléhá výhradně vyšší sazbě dávky spotřební. Družstevním hospodářským lihovarům, které nejpozději ve výrobním období 1918/19 a 1919/20 výrobu zahájily, přidělí se alkoholový kontingent v množství 1 1/2 hl na 1 ha úředně uznané plochy, nejvíce však 600 hl ročně. Ostatním hospodářským lihovarům, jež dosud nebyly vůbec nebo jenom nepatrně alkoholovým kontingentem poděleny, přidělí se 1 hl kontingentu na 1 ha úředně uznané plochy, nejvíce však 300 hl ročně.

Dosavadní ustanovení o dodatečném přídělu uvolněného lihového kontingentu zůstávají v platnosti.

Ztratí-li hospodářský lihovar v jednom z výše vyznačených výrobních období hospodářskou povahu nebo vzdá-li se jí, ztrácí též individuální kontingent jemu přináležející pro celé výrobní období, v němž hospodářské povahy pozbyl, nebo se jí vzdal.

Ministerstvo financí se zmocňuje, aby ve výjimečných nutných případech dovolilo nejvyšší denní výrobu, v hospodářských lihovarech přípustnou, přechodně překročiti, a to nejvýše pro dvě ohlašovací období, aniž dotčený lihovar ztratí povahu hospodářského lihovaru.

Pro líh vyrobený v hospodářských lihovarech (§ 7 č. 1 zák. o dani z líhu) stanoví se výměra bonifikace bez zřetele na to, zda líh byl vyklizen o nižší neb vyšší sazbě spotřební dávky, takto:

a) 4 K za každý hl alkoholu pro lihovary, jejichž průměrná denní výroba v měsíčním ohlašovacím období nepřekročí 2 hl a

b) 2 K za každý hektolitr alkoholu pro lihovary, jejichž průměrná denní výroba v měsíčním ohlašovacím období je vyšší než dva, ne však vyšší než 4 hl alkoholu.

Hospodářským lihovarům, jejichž průměrná denní výroba v jednom nebo několikaměsíčních ohlašovacích obdobích převyšuje 4 hl alkoholu, nepřísluší bonifikace za líh v těchto ohlašovacích obdobích vyrobený.

Líh, vyrobený z jiných surovin, než které jsou uvedeny v zákonu o dani z líhu, ať již se vyrobil destilací či jiným způsobem, podléhá spotřební dávce z líhu podle ustanovení řečeného zákona, a to vždy o vyšší sazbě této spotřební dávky.

Pokud by nebylo lze pro zvláštnosti této výroby použíti při kontrole výroby a při zjištění vyrobeného líhu platných ustanovení zákona o dani z líhu, budou potřebná ustanovení vydána nařízením.

Tento zákon nabývá účinnosti pro Čechy, Moravu a Slezsko dnem vyhlášení. Na Slovensku vstoupí v účinnost dnem 1. září 1919.

Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr financí.