Rakouská venkovská pošta původně
zabývala se hlavně dopravou osob. Doprava poštovních
zásilek jak povozných, tak i listovních při
tehdejším nevyvinutém průmyslu a nepatrném
obchodním spojení, jakož i při poměrně
nízké úrovni vzdělání
širších lidových vrstev, byla velmi nepatrná,
tak že tehdejší poštmistři měli
hlavně na starosti vydržování koní
a poštovních vozů. Práce kancelářská
byla nepatrná. Rozmachem průmyslu a obchodu, zvláště
pak stoupáním vzdělání lidových
vrstev a vystavěním husté sítě
železniční, poměry při venkovských
poštách se úplně změnily. Železnice
z největší části převzaly
dopravu osob i poštovních zásilek a tím
zrušeny poštovní jízdy a s nimi odpadl
poštmistrům hlavní příjem, plynoucí
z těchto jízd. Práce v poštovních
kancelářích rapidně přibývalo,
tak že z bývalého poštmistra, držitele
koní a obstaravatele poštovních jízd,
stal se poštmistr-úředník.
Práce při poštách během času
se rozmnožily tak, že poštmistr byl nucen všechny
své síly věnovati výhradně
vedení pošt. úřadu a nebylo mu tedy
možno ještě nějaké vedlejší
zaměstnání provozovati.
Za takových poměrů byl odkázán
jen na plat za obstarávání poštovního
úřadu, kterýžto plat byl velmi nepatrný,
a nijak se nesrovnával s vykonanou prací a odpovědností.
Agenda při poštovních úřadech
zvláště ve větších a průmyslových
městech rychle rostla, což způsobilo, že
poštmistři brali si k ruce pomocné expeditory
a expeditorky, závislé úplně na libovůli
poštmistrově, jak co do přijímání
a propouštění ze služby, tak i co do platu.
Poštmistr stanovil libovolně plat svým pomocníkům
a propouštěl je ze služby po 14tidenní
výpovědi. Postavení toto rovnalo se postavení
služky neb čeledína.
Nebyli však na tom mnohem lépe poštmistři
sami, protože i je mohla poštovní správa
po půlletní výpovědi bez uvedené
příčiny propustiti. Tyto poměry stávaly
se neudržitelnými. Poštmistři i expeditoři
domáhali se toho, aby bylo zlepšeno postavení
jejich jak hmotné, tak i sociální, aby odpovídalo
jejich práci a odpovědnosti.
Vídeňská poštovní byrokratická
správa nemohla se však v nazírání
na venkovské poštovnictví zbaviti brýlí,
kterými si uvykla pohlížeti na poštu v
jejích začátcích, a zdráhala
se proto vykonati důkladnější reformy.
Nemohouc se konečně ubrániti doléhajícím
poměrům, prováděla reformy, avšak
takovým způsobem, že to lze nazvati pravým
rakouským příštipkářstvím,
čímž nikoho nikdy neuspokojila. Za to v poštovnictví
způsobila tolik kategorií úřednictva
a zřízenectva, že se konečně
ten, kdo není zkušeným odborníkem, v
poštovním personálu nevyzná.
V plné míře uplatňovala staré
rakouské heslo: "divide et impera"! Především
rozdělila poštovní úřady na erární
a neerární, čili státní a třídní.
Úředníci a zřízenci u poštovních
státních úřadů jsou mnohem
lépe zajištěni, jak co do hmotného,
tak co do sociálního postavení, než
úředníci třídních poštovních
úřadů, ač tito úředníci
ve skutečnosti nejen vykonávají stejnou službu,
než mnohdy jsou nuceni ještě svízelnější
službu konati.
Přednosta třídního poštovního
úřadu II. třídy mimo službu administrativní
a manipulační všech odvětví zastává
i službu sluhy v kanceláři tím, že
váží a polepuje balíky, otiskuje známky
na dopisech atd.
I co do předběžného vzdělání
není ve skutečnosti nijakého značného
rozdílu mezi státními a třídními
poštovními úředníky.
Pro praktikanty při poštovních státních
úřadech požaduje se sice celá střední
škola, pro praktikanty třídních poštovních
úřadů pouze nižší střední
škola. Ale nutno uvážiti, že ve skutečnosti
velká část státních poštovních
úředníků jsou bývalí
certifikatisté, lidé mnohdy jen s obecnou školou,
kdežto při třídních poštovních
úřadech jest též značné
procento úředníků, kteří
mají celou střední školu. Nutno tedy
uplatňovati zásadu "stejné povinnosti,
stejná práva, stejná práce, stejná
odměna".
Poštovní třídní úřady
rozdělila vídenská poštovní správa
opět na tři skupiny, a to poštovní úřady
I.a II. tř., v jejichž čele postaveni vrchní
poštmistři a poštmistři, a úřady
III. třídy, které řídí
poštovní expedienti kvalifikovaní a nekvalifikovaní.
V žádném odvětví veřejné
správy není tak neurovnaných a nespravedlivých
poměrů, jako v poštovnictví, a to jak
po stránce sociální, tak i platové.
Ku př. je-li zde státní úředník
definitivně jmenován, používá
tam domovského práva, kdežto úředníku
třídnímu toto dobrodiní jest odpíráno.
Poštovní adjunkt, který má ročně
2200 K služného, je-li povýšen za poštmistra,
dostane při svém povýšení roč.
služného 1600 K, tedy o 600 K méně.
Pravá to rakouská poštovní specialita.
Chtějíce odstraniti tyto nespravedlivé, ano
křiklavé poměry v poštovnictví,
dědictví to rakouské vlády, a ve stavu
úřednictva a zřízenectva zavésti
co možná jednotnost, podali podepsaní tento
návrh zákona s tímto odůvodněním.
Při třídních poštovních
úřadech jsou tyto kategorie úřednictva:
1. poštovní aspiranti obojího pohlaví,
2. poštovní oficianti a adjunkti obojího pohlaví,
3. poštmistři též obojího pohlaví,
4. vrchní poštmistři,
5. poštovní expedienti obojího pohlaví,
kvalifikovaní a nekvalifikovaní.
1. Poštovní aspiranti obého pohlaví
jsou dorostem úřednictva pošt. a telegr. ústavu
(poštov. oficiantů, expedientů, poštmistrů
a vrchn. poštmistrů). Používá se
jich na substituce za úředníky ústavní
i státní (pragmatické). Při těchto
výkonech jde o službu XI. - VIII. hodn. třídy,
jakož i o administrace venkovských pošt. úřadů,
za denní plat 2 K 20 h na venkově a 2 K 60 hal.
v Praze, a to v prvém a druhém roce služby.
Ve třetím a čtvrtém roce 2 K 40 h
až 2 K 80 h, po čtyřleté službě
2 K 60 h až 3 K.
Ženy mají o 10 - 35 hal. denně méně.
2. Poštov. oficianti a adjunkti: Jmenování
aspirantů oficianty jest závislé na uprázdnění
neb zřízení oficiantských míst.
Poštovní oficiant (provisorní) počíná
s platem 1050 K na venkově (oficiantka 900 K), v Praze
1200 K (oficiantka 1050 K) ročně.
Postup děje se pak po 2 neb 3 létech služby
o 100 - 200 K, až po 22tileté (u oficiantek po 27tileté)
službě dosáhne nejvyšší platové
stupnice u oficiantů na venkově 2700 K (u oficiantek
2550 K), v Praze u oficiantů 2850 K (u žen 2700 K).
Poté nastupují starobní kvadrienia po 100
K. U erárních úřadů konají
službu úředníků XI. - VIII. hodn.
třídy a u třídních úřadů
jako subalterní úředníci, nebo administrátoři.
Postupem do VI., u žen do VIII. platové stupnice stávají
se poštovními adjunkty.
poštmistrů a expedientů:
a) Expedienti: jsou přednosty poštov. úřadů
III. tř. a požívají platů 650
- 1400 K ročně, což se rozlišuje podle
velikosti úřadu. Vedle těchto expedientů
jsou ještě expedienti nekvalifikovaní, bez
zkoušky oficiantské, rekrutovaní ze soukromých
osob, se zvláštní zkouškou způsobilosti.
Tito požívají platů o 50 - 100 K ročně
menších, než kvalifikovaní,
b) poštmistři jsou přednosty poštov.
úřadů II. - I. třídy 4. a 3.
stupně. Požívají platů 1600 -
3600 K ročně, rozlišených v 11 platových
stupnicích po 200 K vždy po 3 létech. Platové
stupnice 8. - 11. (2800 - 3600 K) jsou pro ně nedosažitelné,
poněvadž adjunkt stává se v nejpříznivějším
případě poštmistrem průměrně
v 16 služeb. létech (ženy v 22 sl. l.), když
již mají vyšší plat, než nejnižší
stupnice poštmistrovská. Při tomto jmenování
ztrácejí na platu 200 i více korun, mimo
to musí ze svého obstarati úřední
místnosti a kancel. zařízení. Tím
se na počátku poštmistrovské kariery
zadlužují. Opotřebování a investice
úřed. zařízení (otop, osvětlení),
jakož i všechny kancel. potřeby a nájem
mají hraditi z úředních výměrků,
roku 1900 vyměřených a dosud všeobecně
nezvýšených, ačkoliv ceny těchto
potřeb stouply za války o tisíc i více
procent.
c) Vrchními poštmistry jsou jmenováni, pokud
se místa taková uprázdní. Těchto
míst nedosáhne ani 5 procent všeho stavu. Vrchn.
poštm. požívají platu 3000 - 4000 K ročně.
I zde jsou nejvyšší stupnice platové nedosažitelny.
Aby poštmistr dosáhl nejvyšší platové
stupnice, musil by sloužiti 44 let, a aby dosáhl místa
vrchního poštmistra časovým postupem,
52 let.
Poštovní pomocníci: U úřadů,
kde poštmistr nemůže službu zastat sám,
kde však není práce pro druhého, plně
zaměstnaného úředníka, používá
se pošt. pomocníků za plat 200 - 800 K ročně.
Velká část těchto pomocníků
jsou poštov. aspiranti, kteří z nedostatku
míst aspirantských berou za vděk místem
pomocnickým.
Podmínky přijetí: Vzdělání,
jehož poskytují 4 třídy středního
ústavu nebo ústavu, na roveň postaveného
střednímu ústavu, 6 měsíční
prakse, rozdělená na část praktickou
a teoretický kurs. Po skončené této
průpravě odborná zkouška.
Tyto kategorie obsahují úřednictvo pošt.
a telegraf. ústavu, ustanovují se dekretem, vyjímaje
pošt. pomocníky, skládají služební
přísahu, stanovenou pro státní úředníky,
která se opakuje, když úředník
je jmenován za poštmistra.
Svými služebními výkony postaveni jsou
na místa odpovědná a exponovaná, nevykonávají
nijakých pomocných ani podřadných
služeb, nýbrž plnocenné a plně
kvalifikované úřednické výkony.
Jejich rukama prochází denně miliony peněz,
neboť poštov. úřady (i venkovské)
jsou tím, že jsou sběrnami pošt. spořitelny,
vlastně bankovními závody.
Tomuto úřednictvu byla roku 1914 při uzákonění
služební pragmatiky slíbena úprava platová
podle hodnostních tříd. Válkou byla
tato úprava odložena a měla vejíti v
platnost 1. ledna 1919. Převratem 28. října
byla opět znemožněna. V Německém
Rakousku provedena od 1. února 1919 i se započítáním
2 1/2 roku z válečných let. Mimo to
uvésti nutno ještě, že tito úředníci
nepožívají domovského práva ve
svém působišti, nýbrž jsou nuceni
rvát se o toto právo s obcí domovskou aneb
rodnou a v působišti. Pro tyto uvedené poměry
jeví se býti pouhým aktem sociální
spravedlnosti, aby jmenovanému úřednictvu
dostalo se konečné úpravy platových
a postupových poměrů v duchu demokratické
republiky, a to ve smyslu a znění podaného
návrhu.
Finanční náklad, jehož bude vyžadovati
provedení tohoto návrhu, nebylo možno dosud
vypočítati, bylo pouze zjištěno, že
by zařadění třídního
poštovního úřednictva do skupiny D podle
dosavadních služebních platů vyžadovalo
pro Čechy 2,168.721, pro Moravu 762.816, pro Slezsko 270.537,
celkem 3,202.074 K. Provésti návrh znamená
zjednodušiti personální poměry u pošty,
což bude míti velký vliv na zjednodušení
administrativy, kde se dosáhne dokonce úspor. Apeluji
na vážené členy státně-zřízeneckého
poštovního výboru, aby návrh tento jednomyslně
schválili a o jeho brzké realisování
se přičinili.
Slavné Národní shromáždění,
račiž se usnésti o této osnově
zákona:
Úředníci poštovního a telegrafního
ústavu obého pohlaví, t. j. poštmistři,
poštovní oficianti (aspiranti) a poštovní
expedienti se zkouškou oficiantskou, přejímají
se do stavu státních úředníků,
zařaděných do hodnostních tříd.
Veškerá ustanovení, platná pro státní
úředníky, zejména zákon z 25.
ledna 1914, ř. z. č. 15 o služ. poměru
státních úředníků a
sluhů (služ. pragmatika), nabývají tím,
pokud tento zákon neurčuje jinak, i pro ně
platnosti.
Podle předposledního odstavce §u 52. zařaďují
se do skupiny C schematu pro časový postup.
Vedle statusu dosavadních poštovních úředníků
dopravních (status I.) budou tvořiti převzatí
úředníci poštovního a telegrafního
ústavu zvláštní status dopravních
úředníků poštovních (status
II.), který nebude doplňován.
Do jednotlivých hodnostních tříd zařadí
se tito úředníci obojího pohlaví
podle celkové služební doby, počítané
ode dne, kdy vykonali neb vykonají odbornou zkoušku,
ustanovenou pro poštovní oficianty (expeditory), takto:
Do XI. hod. tř. s celkovou služební dobou delší
3 let,
do X. hod. tř. s celkovou služební dobou delší
9 let,
do IX. hod. tř. s celkovou služební dobou delší
15 let,
do VIII. hod. tř. s celkovou služební dobou
delší 22 let.
Doba přesahující v té které
hodnostní třídě 3, 9, 15 neb 22 let
započítá se pro postup do vyšších
příjmů.
Poštovním oficiantům, vzešlým ze
stavu oprávněných poddůstojníků,
připočte se k služební době,
vyznačené v odstavci I. § 3., celkem 5 roků;
z toho připadají 2 léta za službu vojenskou
a 3 léta na lhůtu pro povýšení
podle § 56. služ. pragm.
Poštovním oficiantům, vzešlým ze
stavu kancelářských pomocných sil
(kancelářských oficiantů neb pomocníků),
připočte se pro zařadění k
celkové služební době, vyznačené
v odstavci I. § 3., celá služební doba,
kterou ztrávili jako kancelářští
pomocníci.
Poštovním expedientům (poštmistrům),
kteří vykonali zkoušku oficiantskou teprve
během své expedientské služby, započítá
se služební doba před vykonáním
zkoušky pro zařadění jednou polovinou,
až do nejvyšší výměry šesti
roků.
Poštovní oficianti a aspiranti s celkovou služební
dobou kratší 3 let obdrží služební
požitky, přiznané praktikantům úřednické
skupiny C.
Poštovní pomocníci se zkouškou oficiantskou
zařaděni budou podle ustanovení platných
pro poštovní oficianty (aspiranty); služební
doba, již ztrávili po vykonání zkoušky
oficiantské jako poštovní pomocníci,
započítá se jim však pro zařadění
pouze jednou polovinou.
Poštovní expedienti bez zkoušky oficiantské,
kteří nejdéle do 2 let po vydání
tohoto zákona vykonají zkoušku oficiantskou,
zařadí se do statusu II. poštovních
úředníků dopravních podle ustanovení
§ 3. a § 5. tohoto zákona.
Přednostenská místa u poštovních
úřadů III. tř. 1. stupně obsazována
budou poštovními dopravními úředníky
statusu II.
Dosavadní expedientská místa u úřadů
III. třídy 2. - 6. stupně, která se
uprázdní po vydání tohoto zákona,
budou proměněna v místa podúřednická
a obsazována poštovními podúředníky,
pro výkon této služby způsobilý.
Pro přijímání nových sil obého
pohlaví (praktikantů) platí podmínky
stanovené pro dosavadní poštovní úředníky
dopravní úřednické skupiny C.
Veškerá nařízení bývalého
rak. min. obch., která se vztahují na úpravu
poměrů poštmistrů, poštovních
oficiantů (aspirantů) a poštovních expedientů
se zkouškou oficiantskou, pokud jsou v rozporu s tímto
zákonem, se zrušují.
Zákon nabývá platnosti dnem vyhlášení.
Ministru pošt a telegrafů se ukládá,
aby tento zákon provedl.
Poštovní správa se vyzývá, aby
se vším možným urychlením učinila
příslušná opatření, aby
vykonávání poštovní služby
bylo přizpůsobeno ustanovením zákona
o osmihodinné pracovní době.
Poštovní správa se vyzývá, aby
všechny tak zv. volné úředníky
výpomocné a poštovní pomocníky
(bez zkoušky oficiantské) obojího pohlaví,
kteří v den vydání tohoto zákona
budou v poštovní službě, pokud odpovídají
podmínkám stanoveným pro dosažení
místa oficiantského, přijala do poštovní
prakse oficiantské a učinila je, až s úspěchem
vykonají zkoušku oficiantskou, účastnými
výhod tohoto zákona.
Poštovní správa se vyzývá, aby
poštovním expedientům bez zkoušky oficiantské
přiznala na dobu jejich služby jako nezkoušených
expedientů zvláštní služební
přídavky 400 - 600 K podle velikosti úřadů
a aby jim přiznala drahotní přídavky,
ustanovené dosud pro poštovní expedienty se
zkouškou oficiantskou.
Výbor státně zřízenecký
úplně souhlasí se zprávou poštovního
výboru, podanou v této věci dne 12. března
1919 č. tisku 605, a doporučuje návrhy poštovního
výboru.