V uhelném revíru plzeňském byla již
před válkou veliká tíseň bytová,
válkou samou pak stala se v pravém smyslu slova
katastrofální. Před válkou nedovolila
německá obecní zastupitelstva ve zněmčených
obcích českým stavebníkům stavěti,
za války nebylo vůbec žádného
ruchu stavebního a při tom obyvatelstva přibývalo.
To týká se zvláště obcí
Nýřan, Lín, Zbuchu, Nové Vsi, Lhoty
a j. Počet těch, kteří nemají
přístřeší, neustále vzrůstá.
Mnoho rodin je ubytováno na půdách, v kolnách,
jež nemají podlah, ba i v boudě v lese. V některých
bytech o jedné místnosti obývají 2
až 3 rodiny. Je samozřejmo, že takovéto
bydlení má neblahý vliv na zdraví
rodin hornických. Nemocných, hlavně dětí,
jest tu takové množství, jakého nikdy
před tím nebylo. V poslední době pak
jsou z Německa vypovídáni čeští
horníci, z Vestfálska, Horního Slezska, pro
mnohé stává se tam pobyt vůbec nesnesitelným,
vracejí se domů do vlasti, do uhelných revírů
našeho státu. Nestane-li se v nejkratší
době nějaké opatřeni, budou musiti
bydleti pod širým nebem.
Podepsaní se Vás táží:
Jsou Vám, pane ministře, tyto poměry známy?
Co hodláte učiniti nejen z hlediska lidského,
nýbrž i zdravotního a národohospodářského
k ochraně oněch ubožáků, kteří
jsou bez přístřeší?
Ježto je potřebí nejrychlejší pomoci,
jste ochoten přičiniti se o to, aby oněm
obcím dostalo se na dočasné ubytování
vojenských baráků a pro trvalejší
odstranění bytové nouze poskytnouti pomoci
stavebnímu družstvu pro onen kraj mimořádnou
podporou vládní?