Nezletilí jsou ti, kdož nedokončili dvacátého
prvního roku svého věku. Tím mění
se § 21. ob. z. obč. a uh. zák. čl.
XX: 1877 a XXIII: 1874 § 1.
§ 174. ob. z. obč. zní: "Děti,
které překročí osmnáctý
rok svého věku, mohou se svým souhlasem a
se schválením soudu od otce výslovně
propuštěny býti z otcovské moci."
§ 247. ob. z. obč. zní: "Nezletilému,
který dokonal osmnáctý rok věku, může
poručenský úřad ponechati čistý
přebytek jeho příjmů do jeho vlastní
volné správy; jest pak oprávněn sám
se zavazovati penězi jemu do správy svěřenými.
§ 248. odst. 1. ob. z. obč. zní: "Vydával-li
by se nezletilý, dokonav osmnáctý rok, při
nějakém jednání za zletilého
a nemohla-li by druhá strana získati zpráv
o pravém stavu dříve, než věc
dojedná, bude nezletilý odpověden za veškerou
škodu."
§ 252. ob. z. obč. zní: "Nezletilého,
který dokonal osmnáctý rok, může
poručenský soud s jeho souhlasem, vyžádav
si posudku poručníkova a, třeba-li, též
nejbližších příbuzných,
prominutím let prohlásiti za zletilého. Prohlášení
za zletilého má týž právní
účinek jako skutečně nabytá
zletilost.
V § 6. zák. čl. XX: 1877, stůjž
místo "dvacátého" slovo "osmnáctý
rok."
Osoby, které dokonaly dvacátý první
rok svého věku dříve, než tento
zákon nabude účinnosti, a podle dosavadních
předpisů nejsou zletilé, ač nic nevadí
jejich svéprávnosti, stanou se zletilými
počátkem dne, kterého zákon nabude
účinnosti. Jsou-li platna a jaké mají
účinky právní jednání,
jež před tou dobou vykonaly, budiž posuzováno
podle práva dosud platného.
Poručenský soud může odložiti vydání
hotových peněz, v hromadné sirotčí
pokladně uložených, osobám, které
nabudou podle předchozích ustanovení svéprávnosti,
až do 31. prosince 1920, osobám však, které
dříve dosáhnou dvacátého čtvrtého
roku, až do dne, kdy tohoto stáří dosáhnou,
pokud podle rozvahy by pohledávky věkem starších
postupně nemohly býti uhrazeny. Až do té
doby buďtež tyto hotovosti podle zákonné
míry zúročeny.
Tento zákon provésti, ukládá se ministru
spravedlnosti.
Tento zákon nabývá účinnosti
vyhlášením. Tím dnem pozbývají
platnosti jemu odporující ustanovení.
Podle § 1. řádu volení v obcích
Československé republiky přísluší
právo voliti do obecního zastupitelstva všem
občanům bez rozdílu pohlaví, kteří
překročili 21. rok věku.
Tím povstal odpor mezi právem veřejným
a soukromým; podle.§ 21. ob. z. obč. a zák.
čl. XX: 1877 a XXIII: 1874 § 1. jsou svéprávní
zletilí ti, kdo dokonali 24. rok věku. Kdežto
podle § 3. č. 1. řádu volení
jsou vyloučeni z práva voliti, kdo byli zbaveni
výrokem soudu svéprávnosti, jsou podle §
1. oprávněny voliti osoby podle soukromého
práva nezletilé a tím nezpůsobilé
svým jměním nakládati.
Již návrhem zákona o výkonu nesporného
soudnictví z r. 1867 (str. 150. ff.) bylo navrhováno,
aby hranice stáří byla na 21. rok snížena.
V Čechách bývalo rozhodné stáří
20 let u mužů a 15 let u žen, podle městských
práv 18 a 15 let. Stáří 24 let bylo
zavedeno teprve r. 1736 pro panský a rytířský
stav v Čechách, a to tak, že tímto stářím
nabývaly osoby tohoto stavu práva nakládati
nemovitým majetkem a přijímati půjčky.
Roku 1753 bylo ustanoveno toto stáří za obecnou
hranici zletilosti. V různých jiných státech
jest tato hraníce nižší: ve Švýcarsku
20. rok (§ 14. Švýc. civ. pr.), v německé
říši 21 let (§ 2. něm. obč.
z.), ve Francii, Sev. Americe tak, že mělo rakousko
a Uhry výminečné postavení. Německo-Rakousko
snížilo věk zákonem ze 6. února
1919, č. 96. St.-Ges.-Bl.
Sníží-li se i tu věk pro zletilost potřebný,
bude tím uskutečněno právní
sblížení s kulturními státy,
zdemokratisování i úleva soudům, ježto
odpadne poručenství nad třemi ročníky
obyvatelstva a tím často podávati účty,
inventury, schvalovati smlouvy, ukládati peníze
a pod. Uvedena budou v soulad ustanovení soukromého
práva s novými politickými ustanoveními.
Ovšem nelze zamlčeti, že v době přechodní
způsobí snížení této hranice
mnohé újmy při vyživovacích příspěvcích,
drahotních přídavcích a pod.
Podle § 4. uh. zák. čl. XX: 1877 může
18letý prohlášen býti za zletilého;
podle § 5. téhož nabývá 18tiletý
zletilosti, povolí-li se mu provozovati živnost.
Podle § 6. zák. čl. XX: 1877 nabývá
svéprávnosti 20tiletý, povolí-li se
mu správa jmění. Dlužno jest, tato ustanovení
uvésti v soulad s ustanoveními §§ 174,
247, 248 a 252 ob. z. obč.
Tím, že by pojednou tři ročníky
osob se staly svéprávnými a požadovaly
ihned výplaty svých peněz, v sirotčí
pokladně uložených, mohly by sirotčím
pokladnám nastati nesnáze, zvláště,
když za dřívější správy
nakoupily značné množství válečných
půjček. Ochranné opatření obsahuje
proto § 8.
Tato osnova buď přikázána právnímu
výboru, aby ji projednal.