Národní shromáždění československé 1918 – 1920

V plenární schůzi Národního shromáždění podali svrchu jmenovaní jeho členové tento návrh:

Maloživnostníci, živnostenská družstva a společenstva odvedla před 28. říjnem 1918 vojenským skladištím bývalého státu Rakousko-uherského dodávky. Dodávky byly přijaty, kvintace na ně ještě před 28. říjnem aneb i později byly podány a byly příslušnými vojenskými skladišti předloženy vojenské pokladně ve Vídni k výplatě, která však výplatu zastavila, jelikož mezitím se staré Rakousko rozpadlo. Tyto pohledávky maloživnostenských družstev a společenstev jsou do statisícův. Naše československá vláda však prohlašuje, že bude platit pouze to, co sama přijala, tedy to, co bylo odvedeno do vojenských skladišť po 28. říjnu 1918. Jiné pohledávky mají se prozatím jen ohlásit vývozní kanceláři obchodních a živnostenských komor, aby se mohly uplatňovati teprve při likvidaci starého státu. Tu je nebezpečí pro maloživnostnictvo, že bude mu zaplacena jen určitá kvóta místo plné sumy, a to ještě snad po dlouhé době, tak že ztratí nejen kapitál, nýbrž bude musit ještě po tu dobu platit vysoké úroky z vydluženého kapitálu, který musila si téměř všecka družstva vypůjčit. Aby bylo zabráněno tomuto těžkému existenčnímu poškození, nebo i zničení maloživnostníků, respektive maloživnostenských družstev, podávají podepsaní tento návrh:

Vláda republiky československé se zmocňuje, aby převzala a s největším urychlením provedla zaplacení státních dodávek, dodaných maloživnostníky, maloživnostenskými družstvy a společenstvy před 28. říjnem 1918, které měla zaplatit vídeňská vojenská pokladna, a aby částky tyto při likvidačním řízení s vládou vídeňskou sama vyúčtovala.

Živnostenský výbor ve schůzi své dne 5. března zabýval se návrhem tímto a přijal jednomyslně tuto zprávu:

Zaplacení státních dodávek před 28. říjnem 1918 nutno pokládati za věc vysoce palčivou. Komise pro státní dodávky vydala vyhlášku, v níž zájemníky vyzvala, by přihlásili příslušné své pohledávky, a určila k tomu konci praeclusivní lhůtu do 31. prosince 1918, kterou však byla nucena prodloužiti do 15. února 1919. Ale tato vyhláška nesetkala se přes to s plným úspěchem, nedosáhla svého plného účelu.

Přihlášky nedošly všechny, mnoho jich bylo posláno různým ministerstvům, pro která bylo dodáváno, tak ku př. ministerstvu železnic, veřejných prací, tak že celé akty o nich bloudí v těchto ministerstvech a znemožňují dosažení přehledu, potřebného pro akci tuto. Příčina vězí v tom, že úřední vyhlášky netěší se takové pozornosti, jako jednání Národního shromáždění, a také to, že mnoho dodavatelů, kteří vidí, že nebude lze brzy jim zaplatiti a nemají nijaké autoritativní záruky pro to, své pohledávky prostě nepřihlásilo.

Tomu pomoci může usnesení Národního shromáždění.

Vylikvidováním pohledávek po bývalém Rakousku zabývá se vojenská likvidační komise ve Vídni, přidělená našemu zmocněnci ve Vídni p. Tusarovi a zvláštní likvidační výbor při ministerstvu Národní obrany, jehož právní základ jest hodně nejistý a nejasný.

Snahy vojenské likvidační komise nesetkaly se posud bohužel se žádoucím úspěchem, snad pro nedostatek prostředků, které pro účel tento má po ruce.

Než nyní je třeba s otázkou touto hnouti, neboť jest nebezpečí v průtahu. Malí živnostníci i družstva a společenstva jejich svépomocná pokládají otázku tuto právem za otázku své existence. Ačkoli celkový úhrn pohledávek jejich z příčin z předu uvedených posud přesně zjistiti nelze, přece lze přibližně říci, že činiti budou nejvýše 1/2 miliardy. O tuto částku jsou připraveni dnes živnostníci i jejich svépomocné korporace.

Jen na příklad uvádíme některé z pohledávek:

Co posud ve věci té se stalo, jest naprosto nedostatečné. Existuje sice výnos který praví:

Až do doby, kdy sjednána bude s národními radami dohoda o dotování ministerstva války, aby umožněno bylo vyrovnání závazků vojenské správy, tížících mobilisační úvěr, mohou nedoplatky ze smluvních dodávek vojenských (s výjimkou náhrad za službu vojenskou a náhrad škody) v tomto rozsahu býti vyrovnány.

Platy osobám nárok majícím, které sídlí v zemích bývalé koruny uherské, v Bosně a Hercegovině, jakož i platy do zemí, které tvořily do 28. října 1918 cizinu, nebuďtež až na další konány. S tímto omezením platí toto:

1. Jednotlivé menší pohledávky malých a potřebných firem až do 5000 K mohou býti uspokojeny v pořadu jejich záznamu a podle peněz přikázaných ministerstvem války u realisující vojenské pokladny (platebny) bez zvláštního poukázání.

2. K výplatě mezd pracovních (a nižších platů služebních) mohou býti poukázány týdně (měsíčně) platy na srážku z nynější likvidní pohledávky v nejvýše přípustné míře čtrnáctidenní (měsíční) potřeby, při čemž dlužno zálohu takto poskytnutou sraziti s celkové pohledávky.

Žádosti na vyplacení této částky na srážku z nynější pohledávky, jest adresovati:

a) odbornému oddělení likv. min. války předmětně příslušnému, jsou-li částky splatny u dodávkové likvidatury (Lieferungsliquidatur) nebo u vojenské pokladny ve Vídni;

b) pokud jsou částky splatné u jiných vojenských pokladen (plateben), dotčeným intendancím vojenských velitelství.

Podání ad a) a b) buďtež doložena mzdovými seznamy nebo výpisy z knih výdajů.

Zákonnitost pohledávek, na jejichž vrub dotčená splátka se koná, budiž bezpečně prokázána a při tom buďtež uvedeny - pokud jde o komisní platy - serie a číslo vyrozumění, zaslaného vojenské pokladně, která vyplácí.

K vyhotovení platebních rozkazů je kompetentní: ad a) příslušné odborové oddělení likv. ministerstva vojenství. Koncept a čistopis buďtež doručeny oddělení 15 B odd. a, e, aby byly přezkoumány a aby bylo připojeno visum, bez něhož realisace jest vyloučena, ad b) Intendanci vojenského velitelství, při čemž dlužno přihlížeti k místním poměrům.

V obou případech (1 a 2) jest zůstaveno likvidaturám poukázané částky, pokud nejsou značně větší nebo menší než pohledávky firmy, jez obsaženy jsou v jednom, nebo v několika vyrozuměních (nebo kvitancích, účtech), přiměřeně zvýšiti nebo snížiti, aby, pokud možná jen celé částky, nebo kvitance (účty) bez zbytků mohly se realisovati.

3. V případech hodných zvláštního zřetele, jako dokáží-li firmy věrohodně, že zadržováním platů vojenskou správou spějí do konkursu, může se povoliti poskytnutí větších splátek na vrub nynější pohledávky. Podání toho druhu, zevrubně instruovaná, nebo úředně ověřená buďtež podána u odd. 15/B likv. min. války.

Ale, jak z celého znění výnosu toho je patrno, není pomoc v něm uváděná vlastně žádnou pomocí. Splátky v mezích jim určených mohou býti jen nepatrné, tedy naprosto nemohou dostačiti potřebám našeho živnostnictva.

Pomoc je tedy nejvýše žádoucí, ale musí býti rychlá. Hojně živnostenských závodů pro nedostatek peněz se kácí, nutno je podepříti. Má-li naše republika dosti dobré. vůle, zvelebovati živnosti, musí míti napřed pevnou vůli, udržeti je a nedati jim padnouti. Stát musí převzíti pohledávky tyto na vrub likvidační massy.

Než bude možno celkový úhrn těchto pohledávek zjistiti, doporučovalo by se, by dodavatelé maloživnostenští dostali prozatím vydatné splátky.

Živnostenský výbor proto navrhuje:

Národní shromáždění, račiž se usnésti:

Vláda republiky československé se zmocňuje, by převzala a s největším urychlením provedla zaplacení státních dodávek, dodaných maloživnostníky, maloživnostenskými družstvy, společenstvy a společnostmi před 28. říjnem 1918, které měla zaplatit vídeňská vojenská pokladna, a aby částky tyto při likvidačním řízení s vládou vídeňskou sama vyúčtovala.