Pan Dr. Mazanec a soudruzi tázali se mne, zda-li jest mi
známo, že úředník ministerstva
sociální péče prohlížel
válečný sirotčinec "Joaneum"
v Praze lI. a stalo-li se tak se souhlasem ministerstva. K dotazu
tomu odpovídám takto:
Ústav "Joaneum" v Praze II. Salmova 8 podal ministerstvu
sociální péče žádost za
státní subvenci. Z toho důvodu bylo nutno
vyšetřiti, jaké jsou poměry ústavu
po stránce finanční a administrativní
a jaké výsledky vykazuje ústav po stránce
výchovné.
Téměř současně oznámil
pomocný výbor legionářský,
zřízený při ministerstvu Národní
obrany, že ústav "Joaneum" přikládá
si název "Válečný sirotčinec
pro sirotky po padlých legionářích
a vojínech" a vyžadoval, aby bylo zjištěno,
zda ústavu název ten po právu přísluší
a zda jest ústav způsobilý svým zařízením,
aby jeho výchovné péči mohly se svěřovati
děti po padlých legionářích.
Tento požadavek vyžadoval, aby byly vyšetřeny
poměry ústavu také po stránce právní.
Vyšetřením tím byl pověřen
instruktor ministerstva sociální péče
Václav Tlapák, který dne 19. února
podal mně o výsledku svého šetření
zprávu.
Dle této zprávy nazývá se spolek dle
stanov "Joaneum", spolek ku vzdělání
katolických učenníků; jeho účelem
jest vzdělávati katolické učenníky,
uchovávati a utvrzovati je u víře katolické,
aby tak pravými katolickými tovaryši a mistry
byli. (§ 2. stanov.)
Mezi prostředky k dosažení tohoto cíle
uvádí se v § 3., lit. f) "založení
a vydržování sirotčince pro hochy toho
času po padlých vojínech". Spolek zejména
na tiskopisech žádajících o příspěvky,
používá názvu "Válečný
sirotčinec pro sirotky po padlých legionářích
a vojínech"; dle sdělení oddělení
8 Zemské politické správy spolek nezažádal
o změnu názvu v tomto směru, takže není
oprávněn názvu toho používati.
Požadavek instruktorův, aby mu byly ukázány
knihy a zápisy týkající se hospodářství
ústavu, byl odůvodněn zmíněnou
již žádostí za subvenci. Poněvadž
příznivé vyřízení takové
žádosti vyžaduje však také přesvědčení
úřadu, že jest pedagogické a zdravotní
vedení ústavu takové, aby bylo docíleno
účelu, byl instruktor oprávněn ptáti
se na jídelní lístky, vyptávati se
chovanců a pod. Dle sdělení instruktora nedělo
se tak způsobem nepřípustným.
Co se týče legitimování třeba
jest zvláště podotknouti, že jmenovaný
úředník legitimoval se 17. února železniční
jízdenkou na plné jeho jméno znějící,
což místoředitel sirotčince Jaroslav
Gardavský uznal dostatečným a teprve druhého
dne žádal, aby mu předložena byla legitimace,
z níž by byl zvláště patrný
účel prohlídky a odmítl nejen předloženou
mu úřední legitimaci s podobenkou, ale též
nabídnutou mu telefonickou informaci u ministerstva samotného.
Za prohlídky, která konala se za přítomnosti
místoředitele ústavu, došlo k rozmluvě
s ředitelem sirotčince Vlad. Gardavským jen
náhodou a nikoli na vyzvání instruktorovo
a jen té okolnosti, že byl ředitel právě
nemocen, dlužno snad přičítati, že
rozprava o ústavu připadala mu obtížnou.
Na základě provedeného šetření
zdá se, že příčina vzniklého
rozporu spočívá spíše ve všeobecné
napjatosti plynoucí z nynějších mimořádných
poměrů a s tím souvisící nedůvěřivosti,
než-li v tom, že by snad prohlídka vykonána
byla způsobem nešetrným.