Pro úřad notáře v území
Československé republiky na Slovensku jsou způsobilí
také žadatelé, kteří jsou příslušníky
Československé republiky, vyhověli podmínkám
§ 6 notářského řádu ze
dne 25. července 1871, čís. 75 ř.
z. a vykonali zkoušku notářskou, soudcovskou
neb advokátní před některou zkušební
komisí v obvodu, ve kterém tento zákon platil,
do 28. října 1918 a po tomto dnu před zkušební
komisí u vrchního zemského soudu v Praze
nebo v Brně.
Provésti tento zákon ukládá se ministru
spravedlnosti.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem prohlášení.
Podle § 6. not. ř. z 25. července 1871, čís.
75 ř. z. vyžadují se pro notáře
zde: a) příslušnost v některé
obci - dosud v královstvích a zemích v říšské
radě zastoupených - věk 24 roků, bezúhonnost
a svéprávnost, b) právní a
státovědecká studia a předepsané
zkoušky nebo doktorát, c) notářská,
advokátní nebo soudcovská zkouška, d)
čtyřletá praxe v justiční službě,
z níž alespoň dvě léta musí
býti u notáře, e) znalost řečí
v zemi obvyklých.
Podle uherského zákona čl. XXXV.: 1874 a
VII.: 1886 vyžaduje se pro notářství,
vedle bezúhonnosti, svéprávnosti uherské
státní příslušnosti diplomu advokáta
nebo soudce a alespoň tříleté notářské
praxe, která může nahrazena býti čtyřletou
praxí jako soudce, státního zástupce
neb advokáta. Zvláštní zkoušky
se nevyžaduje.
Diplomu advokáta může dosíci, kdo vykonal
advokátní zkoušku před zkušební
komisí - dosud jen v Budapešti nebo Marosvásárhely.
Nyní zřízena byla zkušební komise
v Báňské Bystřici. Aby ke zkoušce
byl připuštěn, musí vykázati,
že absolvoval právnická studia a dosáhl
doktorátu na tamější universitě
a vykonal tříletou právní praxi u
advokáta, soudu neb veřejného notáře
(a to ode dne doktorátu počítaje § 2.
zák. čl. VII.: 1912).
Jako soudce je způsobilý, kdo nabyl diplomu advokáta,
nebo, nabyv doktorátu vykonal po tříleté
praxi (u soudu, advokáta neb státního zástupce)
soudcovskou zkoušku a po ní další dvouletou
praxi justiční (§ 1. zák. čl.
VII.: 1912). V Čechách, na Moravě a ve Slezsku
má převážná většina
notářských kandidátů a notářů
zkoušku notářskou; v podstatě své
neliší se od zkoušky soudcovské neb advokátní,
alespoň zkouška-ústní. Při ní
jsou zkušební předměty tytéž,
jen se klade větší váha na znalost ustanovení
týkajících se notářství
a nesporného řízení. Při písemné
zkoušce odpadá práce z trestního práva,
z civilního práva bývá opět
obmezena na ustanovení, týkající se
působnosti notáře. Přes to není
závažné příčiny, aby nebyla
přiznána notářské zkoušce
rovná cena se zkouškou soudcovskou neb advokátní
a tím také aby vyloučeni byli notáři
neb notářští kandidáti ze soutěže
při ucházení o místa notářská
na Slovensku.
Obor působnosti notářů jest tam téměř
tentýž jako zde. Vaditi by mohlo pouze, že zdejší,
nekonavše studia na některé universitě
v Uhrách, nemohou míti znalost tamějšího
práva. Zásadní pravidla jsou v obou právech
podstatně tatáž a jako právnicky a akademicky
vzdělané osoby mohou v krátké době
si osvojiti soukromně znalost tamějších
právních norem, k výkonu úřadu
potřebných.
Na Slovensku systemisováno jest 60 notářských
míst. Podle došlých informací obsazena
jsou nyní skoro výhradně notáři
národnosti maďarské, z nichž někteří
neznají ani slovensky. Z kandidátů notářských
jest pouze jediný národnosti slovenské. Nyní
vypsána jsou již dvě místa a dá
se očekávati, že bude v nejbližší
době vypsáno několik dalších.
Bylo by sice možno již nyní, aby byla založena
jednotnost, vyhlásiti platný notářský
řád z 25. července 1871, č. 75 ř.
z. s některými změnami na Slovensku; poněvadž
však chystá se revise celého notářského
řádu a snad brzo bude možno přikročit
i k úpravě jiných zákonů pro
celé území Československé republiky,
doporučuje se prozatím jen zákonem umožniti,
aby zdejší notáři a notářští
kandidáti se ucházeti mohli o místa na Slovensku
již nyní vypsaná. Někteří
kandidáti zdejší mají nyní až
15letou praxi, více než 100 kandidátů
pak má více než 7letou, jaká se vyžaduje
u advokáta, aby zapsán byl do seznamu advokátů.
Podle potvrzení funkcionářů zdejší
notářské komory jsou někteří
kandidáti mocni slovenské a maďarské
řeči: bude to tedy na prospěch věci,
když dostanou se na Slovensko. Soudců jest pro tamější
soudy nedostatek, takže podle zmocnění zákonem
právě uděleného jest nezbytno jmenovati
tam ihned soudce z Čech, Moravy a Slezska a pokud bude
třeba i převzíti soudní úředníky
z Bosny a Hercegoviny. Advokáti slovenské národnosti
ustanoveni byli již většinou ve správě
politické, takže se zdá, že nebude dosti
kandidátů pro místa notářská.
Proto doporučuje se tento zákon.
Návrh buď přikázán právnímu
výboru, aby jej vzhledem k naléhavosti do 8
dnů projednal.