Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Profesoři na theologických ústavech byli rakouskými zákony z 1. května 1889 ř. z. č. 68, z 2. ledna 1902 ř. z. č. 25 a ze 4. února 1907 ř. z. č. 55 postaveni co do platů na roveň profesorům škol středních. Začínali tedy platem IX. hodnostní třídy a dosahovali nejvýše platu VII. třídy hodnostní. Ve skutečnosti však nebylo ani této zásady dbáno a profesoři theologie měli plat daleko menší než profesoři středoškolští a státní úředníci těchže tříd hodnostních. Neboť nehledíc k tomu, že všecka zařízení, jimiž v letech 1916-1919 povoleny byly státním úředníkům a profesorům středoškolským válečné drahotní přídavky a nákupní příspěvky, nebyla rozšířena na profesory theologie (mimo jediný drahotní přídavek v účetním roce 1917/18, jenž jako veškerému duchovenstvu vyplacen byl i profesorům theologie ve dvou lhůtách, totiž v prosinci 1917 a v lednu 1918), čímž profesoři theologie zkráceni byli ročně o tisíce korun a jejich postavení hmotné v nynějších drahotních poměrech se stalo zrovna zoufalým, nebyly ani výhody středoškolské pragmatiky 17. července 1917 uzákoněné jim povoleny. Předloha vládní, jež aspoň tuto křivdu, třebas způsobem velmi nedokonalým, měla napraviti, byla zmařena zánikem státu rakouského. Také daně a poplatky, jež za profesory středoškolské převzal stát, platí profesoři theologie dále sami.

Jsou tedy profesoři theologických ústavů jediným stavem v nynější demokratické společnosti, jenž s nepatrnými poměrně platy předválečnými má vyjíti při nebývalé drahotě všeho, dnes, kdy hmotná práce odměňována jest platem čtyřnásobným i vícenásobným, kdy příplatky úředníků státních i soukromých daleko převyšují jejich platy řádné, kdy i kongrua duchovenstva a platy kanovníků poněkud byly zlepšeny.

Těžce nesouce tento nedůstojný stav, obraceli se profesoři theologických ústavů opět a opět na ministerstva rakouská s prosbou o úpravu platů, ale - mimo sliby dosáhli jen řečené neuzákoněné předlohy.

Aby těmto smutným poměrům byl učiněn konec, navrhujeme, aby profesoři theologických ústavů byli co do platů postaveni na roveň mimořádným profesorům universitním. K odůvodnění tohoto návrhu třeba upozorniti, že theologické ústavy jsou věcně rovnocenné s theologickými fakultami na universitách a že se za takové také pokládají. Nemohouť do ústavů theologických býti přijatí leč kandidáti, kteří vystudovali gymnasium a podrobili se maturitní zkoušce; látka, jež se přednáší na theologických ústavech jest rozsahem i obsahem táž, jako na fakultách, a ke skládání rigoros žádá se a stačí frekvence na ústavu theologickém. Jest tedy dojista spravedlivý požadavek, aby i profesoři theologických ústavů byli co do hmotného zaopatření postaveni na roveň svým kolegům na fakultách, jakož se skutečně od nich požaduje táž kvalifikace a táž práce odborná i vědecká jako od profesorů na fakultách. Uznala to sama poslední rektorská konference, z jejíhož popudu profesoři všech theologických ústavů starého Rakouska podali žádost téhož obsahu již vládě rakouské.

Spravedlnost, splniti tento návrh, vynikne ještě, uváží-li se, že pro malý poměrně počet theologů evangelických má býti zřízena zvláštní fakulta evangelická a že odstrčením theologického ústavu brněnského při zřízení nové university v Brně profesoři tohoto ústavu neobyčejně byli poníženi a poškozeni.

Počet profesorů theologických ústavů jest nepatrný (28) a návrh náš velmi umírněný, tak že náklad na tuto úpravu a zatížení rozpočtu tím způsobené bude poměrně malé.

K jednotlivým navrhovaným ustanovením dlužno podotknouti:

Navrhované požitky v § 1. a 2. jsou tytéž jako v § 3. a 4. zákona ze dne 13. února 1919 byly povoleny mimořádným profesorům universitním, jenom čtvrtý kvadrienální přídavek a tím dosažení platu nejnižšího stupně V. hodnostní třídy jest nad to, protože mimořádní profesoři na universitě přece pravidelně stanou se profesory řádnými a dosáhnou pak až nejvyššího stupně IV. třídy hodnostní, kdežto profesoři theologických ústavů nemají pak již jiného postupu.

Poskytnutí místních přídavků (§ 5) odůvodněno jest velikými výdaji spojenými s úřadem, na př. na knihovnu, na vědecké pomůcky a cesty, na podpory a pod., jako u profesorů universitních. Ba, poměry profesorů theologických ústavů jsou tu ještě nepříznivější než u profesorů universitních, protože jim nejsou po ruce bohaté knihovny universitní.

Plat pro supplující profesory (§ 7) stanoviti nutí zvláštní zřízení theologických ústavů, na nichž nejsou jednotlivé předměty obsazeny několika profesory, tak že, je-li řádný profesor dlouho churav neb na dovolené nebo stolice uprázdněna, musí býti supplován. A ježto theologické ústavy nedokonale jsou vybudovány, nemajíce řádných stolic pro velmi důležité předměty, nutno si vypomáhati honorovanými docenturami. Remunerace navržená jest velmi mírná.

Ve 2. odstavci § 8. navrhuje se započítati léta, strávená v definitivní službě na střední škole, do výslužby. To proto, že většina profesorů theologie jest nucena mnoho let sloužiti na střední škole, než se dostane na theologický ústav, kterážto léta podle prakse dosud obvyklé byla čítána jim do služby i do pense.

Z uvedených důvodů navrhují podepsaní tento:

Profesoři theologických ústavů požívají platu, jenž se počíná částkou rovnající se nejnižšímu platovému stupni VI. hodnostní třídy státních úředníků a postupuje vždy po. 4 letech tak, že dokončeným 16. služebním rokem dosáhne nejnižšího stupně V. hodnostní třídy.

Profesoři theologických ústavů požívají aktivitního přídavku VI. hodnostní třídy, kterýž se zvýší o 50%, jakmile profesor dosáhne platu V. hodnostní třídy. Tyto aktivitní přídavky vyplácejí se měsíčně napřed zároveň s platem.

Vyšší platy, započítání služebních let i jiné výhody, než systemisované tímto zákonem, které jednotlivým profesorům byly přiznány před tím, než tento zákon nabyl účinnosti, buďtež jim ponechány.

Pro postup do vyšších stupňů platových jest u profesorů theologických ústavů rozhodná služební doba, uplynulá od jmenování, ať jmenování to se stalo dříve, než tento zákon nabyl účinnosti, či později.

Všichni profesoři theologických ústavů požívají stálého, do výslužného nezapočítatelného přídavku místního od 1500 K do 3000 K. Tento přídavek vyměří vyučovací správa pro všechny profesory téhož ústavu stejnou částkou, přihlížejíc ke drahotním poměrům jeho sídla.

Drahotní a jiné mimořádné přídavky, i jiné výhody, kterých se poskytuje státním úředníkům podle hodnostních tříd nebo podle jejich služebních platů, přiznávají se profesorům na theologických ústavech podle platů, tímto zákonem stanoveným.

Supplujícím učitelům na theologických ústavech přísluší plat rovnající se 60% základního platu řádného professora. Docentům dogmatiky (4 hodiny), kanonického práva (5 hodin), semitských nářečí (2 hodiny) a sociologie (2 hodiny) přiznává se remunerace 300 K za hodinu.

Zvýšení základu pro vyměření výslužného řídí se podle výměry platné pro onu hodnostní třídu, jejíhož platu profesor theologického ústavu dosáhl.

Do výslužby lze po návrhu ordinariátu započítati také léta supplentská a docentská, jakož i léta ztrávená v definitivní službě na střední škole.

Zákon tento nabývá platnosti dnem 1. dubna 1919.

Provésti tento zákon přísluší ministru školství a národní osvěty a ministru financí.

Po stránce formální přikazuje se návrh tento výboru školskému.