Zasedání Národního shromáždění československého roku 1919.

Tisk 559.

Návrh

dra Weyra a soudr., aby vydán byl zákon, jímž zrušena mají býti se zpětnou platností některá ustanovení služební pragmatiky pro úředníky, učitele a sluhy, jakož i normálu pro kancelářský personál města Olomouce.

Správní komise hlav. města Olomouce, která převzala dne 17. listopadu správu města Olomouce z rukou dosavadního německého zastupitelstva, zjistila během své dosavadní působnosti, že německé zastupitelstvo svého úřadu a své moci zneužívalo ve mnoha směrech obecní správy ve prospěch Němců a v neprospěch Čechů.

Tak stalo se zejména v poslední době pro zaopatření německých úředníků obecních, přešly-li by vláda a moc na Olomoucké radnici do rukou českých. Zvláště pojalo obecní zastupitelstvo do služební pragmatiky, jakož i do organisačního a platového řádu pro úředníky a zřízence města Olomouce různá ustanovení, kterými bylo německým obecním úředníkům a zřízencům, byla-li by jednací řeč obce Olomouce, tehdy platná - totiž německá - změněna, uděleno právo odejíti každé chvíle na trvalý odpočinek, aniž by museli dosvědčiti neschopnost ke službě, a ustanoveno, že se jim v tomto případě při vyměřování pense musí k době služební, pro pensi již nabyté, připočítati doba dalších deseti let, dále že se za základ pro vyměření pense mají vzíti též přídavky drahotní a jakékoliv jiné platy a remunerace podle poměru posledních tří let, dále že se při vyměřování pense má vzíti za podklad nikoliv ona stupnice platu, ve které dotčený úředník v čas pensionování byl, nýbrž stupnice nejblíže vyšší a rovněž pro vdovy po úřednících a zřízencích byly ustanoveny výhody takové, že jim má být povolena pense 50% zvýšením základny pensijní.

Veškerá tato ustanovení mají patrně za účel poskytnouti německým úředníkům a zřízencům, zaujal-li by český lid vládu nad radnicí Olomoucké, neobyčejných a nezasloužených výhod na úkor obce. Ustanovení ta znamenají vlastně stanovení zvláštních odměn a dobrého zaopatření úředníkům za to, že neznají česky, ač služební pragmatika hned v § 1. nařizuje, že do služeb města Olomouce může býti přijat jen ten, kdo mimo ostatní schopnosti tělesné a duševní má též potřebnou znalost obou zemských jazyků. Po stránce finanční pak znamenají přímo katastrofu pro město Olomouc. Kdyby totiž větší počet úředníků použil výhod, poskytnutých jim oněmi ustanoveními, šly by závazky města do několika set tisíc korun.

Dodatečné zrušení dotčených usnesení bývalého německého zastupitelstva města Olomouce prostým usnesením nynější správní komise mohlo by způsobiti nejistotu právního stavu. Některá z původních usnesení stala se totiž již roku 1914 (22. června 1914, 5. října 1914, jiná 29. srpna 1917 a 28. října 1918), byla obecním úředníkům a zřízencům intimována, takže při sporu mohou tvrditi, že již nabyli práva z usnesení těch, která jim rozhodnutím správní komise vzata býti nemohou.

Zrušující norma musí býti proto vybavena zpětnou působností, čímž ruší se případně nabytá již subjektivní práva stran. To státi se může toliko cestou zákonnou.

Z mravního hlediska nelze proti tomuto postupu nic namítati, poněvadž původní usnesení německého zastupitelstva, z nichž zřízenci obecní by odvozovali subjektivní práva, byla nesporně mravně nedovolená a nepřípustná.

Podepsaní navrhují tudíž Národnímu shromáždění zákon tohoto znění:

§ 1.

Tato služební pragmatika pro úředníky, učitele a sluhy, jakož i normálu pro kancelářský personál města Olomouce se zrušují se zpětnou působností.

1. § 58. a poslední věta § 61. služební pragmatiky ve znění původním z roku 1914, jakož i ve znění usnesením sborem obecních starších ze dne 28. října 1918.

2. Dodatek k §§ 58. a 59. služební pragmatiky podle usnesení sboru obecních starších ze dne 20. srpna 1917.

3. Dodatky k § 21. org. statutu služební pragmatiky, a to jak ve znění starším podle usnesení sboru obecních starších ze dne 20. srpna 1917, tak i ve znění pozdějším podle usnesení ze dne 28. října 1918.

4. Poslední věta posledního odst. § 23. org. statutu podle usnesení sboru obecních starších ze dne 20. srpna 1917.

5. Dodatky k § 24. org. statutu služební pragmatiky podle usnesení sboru obecních starších ze dne 28. října 1918, a to odst. 2.: "Bei Pensionierung ... až ... zugestanden", odst. 3., poslední věta: "Die Witwenpension ... až ... angeführt wurde", odst. 4. poslední věta "Bei Pensionierung ... až ... Anwendung".

6. Poslední odstavec čl. 14. normálu pro kancelářský personál ve znění starším, pak odstavce 3., 5. a 13. téhož článku ve znění novějším.

§ 2.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

§ 3.

Jeho provedení svěřuje se ministru vnitra.

Ve formálním směru navrhujeme, aby návrh přidělen byl výboru ústavnímu.

V PRAZE dne 25. února 1919.

Dr. Weyr,

Dr. Herben. J. S. Machar, Viková-Kunětická, Dr. Fajfrlík, K. St. Sokol, Boh. Fischer, Dr. Schieszl, Dr. Fáček, Ing. O. Nekvasil, Dr. Hajn, V. Rebš, Alois Jirásek, Dr. B. Němec, Viktor Dyk, Dr. J. Brabec, Dr. Mareš, Dr. Lukavský, Dr. Engliš, Heinrich, Dr. Horáček.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP