Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Stát náš, tvoře nový právní řád, uznal pro první dobu svého trvání jako nutnou podmínku, zachovati kontinuitu dřívějšího právního stavu s právním stavem novým, a ponechal proto - prozatímně - v platnosti veškeré zákony, dosud v území jeho platné.

Provedení této zásady - prohlášené v zákoně ze dne 28. října 1918 sb. z. č. 11. - do všech důsledků osvědčilo se ve mnohých případech obtížným, dokonce pak nemožným tam, kde nově nastalý faktický stav byl popřením právního stavu dřívějšího.

Tento vnitřní rozpor mezi právními ustanoveními prozatímně v platnosti ponechanými a mezi skutečným životem nového státu, právním cítěním a potřebami jeho obyvatelstva byl také příčinou, že ihned s dokonaným převratem státním povolaní zástupci stavu notářského domáhali se neodkladné změny těch ustanovení notářského řádu, pro něž za nových poměrů již místa nebylo.

Bylo to zejména notářským řádem ustanovené označení notářů jako "c. k." a používání rakouského orla - na Slovensku uherského znaku - v úřední pečeti notářově, jež v širší veřejnosti vyvolávalo odpor a za něž v neinformovaných kruzích, ovšem neprávem, odpovědnými byli činěni příslušníci stavu notářského.

Aby tomuto neudržitelnému stavu bylo pomoženo, vláda vyhovujíc oprávněným požadavkům jak notářů samých, tak i širší veřejnosti, předložila Národnímu shromáždění osnovu zákona, kterou se mění některá ustanoveni notářského řádu ze dne 25. července 1871 č. 75 ř. z.: jí vymýcena býti mají ze zákona ona ustanovení svrchu řečená, která za dnešních poměrů jsou zastaralými a nemožnými přežitky nenávratné minulosti.

Právní výbor pojednav ve schůzi dne 13. února 1919 o vládní předloze, omezil se v podstatě na změny notářského řádu, navržené vládou v souhlase s povolanými zástupci stavu notářského.

Bylať jednomyslně uznána naléhavá nutnost, aby bezodkladně provedena byla částečná úprava notářského řádu - bez zřetele na připravovanou celkovou úpravu notářství - jednak aby zabezpečena byla jednotnost úřadování notářů, jako osob veřejnou věrou nadaných, jednak aby nade vší pochybu zajištěna byla platnost notářských spisů, jejichž povaha jako veřejných listin vyžaduje, aby se šetřilo zvláštních, zákonem určených náležitostí.

V souvislosti pak právní výbor doplnil vládní předlohu dalšími ustanoveními, jež jeví se účelnými pro dobu přechodnou, zejména ustanoveními o používání dosavadních úředních pečetí notářských, o přísaze notářů již ustanovených a o platnosti listin, notáři sepsaných nebo ověřených až do vydání nového zákona.

Aby bylo zákonodárství v celém území republiky jednotné, uznal právní výbor za nutné rozšířiti působnost navrhovaného zákona i na Slovensko, v jehož obvodu dosud platí notářský řád obsažený v uherských čl. zák. XXXV. z r. 1874 a VII. z r. 1886; podotknouti sluší, že právní výbor také pro Slovensko - kde až dosud úřední titul notářů zní "veřejný notář" na rozdíl od notářů obecních a jiných - přijal všeobecný název "notář", aby zachována byla jednotná terminologie v celé říši.

I navrhuje právní výbor, aby Národní shromáždění připojený návrh zákona ústavně schválilo.

Úřední pečeť notářova obsahujž: jméno a příjmení notářovo, jeho hodnost jako "notáře" a jméno jeho úředního sídla a země.

Když záruka a úřední pečeť byly schváleny, notář vykáže se o tom, připojí potřebný počet otisků své pečeti a vyhotovení svého podpisu a zažádá u sborového soudu druhé stolice, aby vzat byl do přísahy; podpis obsahujž jeho jméno a příjmení a hodnost jako "notáře".

Do přísahy vzat bude u sborového soudu druhé stolice nebo u sborového soudu první stolice, který by byl od soudu druhé stolice určen, podle tohoto vzorce:

"Přísahám, že budu československé republice vždy věren a vlády její poslušen, že budu veškeré zákony a platná nařízení zachovávati a svůj úřad jako notář podle zákonných ustanovení řádně a svědomitě zastávati."

Přísaha vykoná se tak, že přísahající, bez rozdílu vyznání náboženského, znění přísahy opakuje a poté podá ruku tomu, kdo jej do přísahy béře. Jiných formálností třeba není.

Úřední pečeť notářské komory obsahujž jen označení "notářská komora" a jméno jejího sídla.

Notáři mohou při svém úřadování dále užívati svých dosavadních schválených pečetí, pokud upraveny budou podle článku 1. tohoto zákona a není třeba znova je schváliti nebo do archivu odevzdati.

Veškeří notáři, v území československé republiky již ustanovení, jsou povinni do jednoho měsíce po tom, kdy tento zákon nabude účinnosti, vykonati přísahu v článku 3. uvedenou. To stane se nekolkovaným podáním sborovému soudu druhé stolice, ve kterém přísežnou formuli ve článku 3. uvedenou vlastní rukou podpíší a svou úřední pečeť přitisknou. Z důvodů zvláštního zřetele hodných sborový soud druhé stolice může na žádost lhůtu přiměřeně prodloužiti. Nevykoná-li některý notář ve lhůtě určené nebo prodloužené této přísahy, bude se za to míti, že se úřadu vzdává a bude se jednati podle ustanovení notářského řádu. Uplynutím dne, do kterého měl přísahu vykonati, pozbývá oprávnění, aby jako notář státem pověřený platně zastával úřad po rozumu notářského řádu.

Listiny sepsané neb ověřené od notáře v dřívější formě a s dosavadními náležitostmi až do dne, kdy uplyne pro něj lhůta k výkonu přísahy, pokládány buďtež za platné po rozumu notářského řádu pro celý obvod státní.

Po této lhůtě požívají veřejné víry jen listiny sepsané neb ověřené notářem, který přísahu vykonal, a opatřené pečetí a podpisem podle článku 1. a 2.

Provésti tento zákon ukládá se ministru spravedlnosti.

Tento zákon nabývá účinnosti 15. den po vyhlášení. Zároveň pozbývají platnosti veškerá zákonná ustanovení, která se s tímto zákonem nesrovnávají.