Ministerstvo obchodu, které především
jest povoláno, aby řešilo otázky, jichž
dotaz se týče, prohlašuje v souhlase s ministerstvem
železnic a ostatními zúčastněnými
ministerstvy, že souhlasí s intencemi, o kterých
mluví dotaz poslanců Nádvorníka a
soudruhů. Snahou ministerstva obchodu je, aby našemu
průmyslu umožněn byl přechod do mírových
poměrů bez větších otřesů
a zajištěna byla pokud možno zaměstnanost
průmyslu. Proto snaží se ministerstvo obchodu,
aby byl materiál potřebný, pokud není
vázán dodávkovými příkazy
vojenské správy, uvolněn, jak o tom svědčí
zejména nařízení ministra obchodu
ze dne 11. ledna 1919 číslo 18. a číslo
19., týkající se výroby a obchodu
s vlnou, se zbožím vlněným, bavlněným
a s hadry. Podobně jest tomu v oboru kožním
a také v jiných oborech snaží se ministerstvo
postupně z hospodářství vázaného
přejíti do hospodářství volného.
Zvláště také pracují příslušné
úřady úsilovně k tomu, aby byl vagonkám
potřebný materiál, jehož se v tuzemsku
nedostává, odjinud zajištěn. Pokud lze
takový materiál opatřiti z německého
Rakouska, bylo již vše podniknuto, aby byl dovoz potřebných
věcí co nejvíce urychlen.
Pokud se v oboru kompetence ministerstva obchodu ještě
nestalo, byl tu důvodem pouze spravedlivý zřetel
na potřebu zdejšího konsumu.
Pokud jde speciálně o dovoz třísla
z německého Rakouska, je tato věc již
kompensačním jednáním rozřešena,
a nestalo-li se tak ihned, bylo toho příčinou
to, že ministerstvo obchodu nemohlo schváliti ujednání,
jímž se zdejší odběratelé
třísla dostávali do trvalého područí
příslušných činitelů německého
Rakouska. V osnově kompensační konvence s
královstvím Srbů, Chorvatů, Slovinců
je rovněž pamatováno na dovoz třísla
z Chorvatska a Slavonska do našeho státu. Ministerstvo
obchodu postaralo se, překonavši různé
překážky, o to, aby nenastaly poruchy v chodu
závodů z toho důvodu, že závodům
chybějí různé výrobní
pomůcky, jež nutno dovézti z Německa
neb německého Rakouska.
Hledíc na nynější politické poměry
bylo tu ovšem nutno jednati s velkou reservou. Přes
to vše podařilo se zajistiti náš průmysl
tak, že nebude pohřešovati oněch výrobních
pomůcek, jež výlučně ze jmenovaných
států může obdržeti.
Pokud jde o vývoz, má ministerstvo obchodu již
nyní snahu, aby vývoz všemožně
byl podporován, poněvadž ví, že
se tím přispívá k zmírnění
nezaměstnanosti a že později největší
část našeho průmyslu bude odkázána
na vývoz svých výrobků za hranice
státu československého.
To platí též o továrnách,
zařízených na výrobu a opravu vagonů,
kteréž v území Československého
státu představují 85% vší
dřívější rakouské výroby.
Ježto v tomto výrobním oboru objeví
se záhy nadbytek vagonů, bude přirozeně
pečováno o jejich náležitý export.
K tomu cíli směřují také prozatímní
obchodní konvence a dějí se přípravy
k budoucím obchodním smlouvám, jež arciť
možno uzavříti teprve v době míru.
V přechodní době nelze jinak, než dávati
povolení k vývozu a dovozu buď všeobecná
nebo v jednotlivých případech, a kontrolovati
vývoz a dovoz, což má svůj význam
také pro zaměstnanost podniků. Jestliže
by československá komise vývozní a
dovozní pro to zřízená snad příliš
úzkoprse v jednotlivých případech
jednala při povolování vývozu, je
tu možné odvolání k správní
komisi nebo k ministerstvu obchodu, jež ostatně v
hlavních oborech produkce dalo již vývozní
komisi direktivy. Některé zákazy vývozu
této komise měly v daných případech
svůj důvod v zřeteli na tuzemskou spotřebu.
Svrchovaným příkazem jest ministerstvu obchodu
zřetel na zaměstnanost závodů a dělnictva.
Činí tudíž v oboru své působnosti
všechna opatření, jež jsou způsobilá
zabrániti nezaměstnanosti dělnictva,
jakož i podlomení podnikavosti do budoucna.
Předkládaje tuto odpověd ministerstva obchodu
Národnímu shromáždění
prohlašuji, že vláda má stále bedlivě
na paměti, že jest její nejvážnější
povinností, aby čelila všemi prostředky,
jež má po ruce, hrozící nezaměstnanosti
dělnictva a že se vynasnaží umožniti
vývoz do ciziny i obchodní styky se státy
sousedními, jakož i se státy dohodovými
i neutrálními v plném vědomí
toho, že otázka vývozu výrobků
z československého státu úzce souvisí
s otázkou nyní nejdůležitější,
totiž s otázkou dovozu nutných potravin i surovin
pro naše obyvatelstvo i pro průmysl a obchod.
Dodatkem odpovědi vlády ze dne 22. února
1919 sděluje presidium ministerské rady, že
ministr veřejných prací zaujímá
k dotazu členů Národního shromáždění
Roberta Nádvorníka a soudr. o výrobních
a obchodních poměrech vzhledem na stoupající
nezaměstnanost dělnictva (tisk 332), pokud se týče
jeho odboru, toto stanovisko:
Všeobecný pokles těžby v měsíci
lednu, tedy také pokles těžby na jamách
rosické bánské společnosti v Oslavanech
znemožnil plně dodávati měsíční
spotřebu uhelnou elektrárně v Oslavanech.
Ministerstvo veřejných prací bylo si vědomo
důležitosti této elektrárny i nařídilo,
aby, pokud to těžba dovolí, byl kontingent
této elektrárny doplněn uhlím ostravským.
V únoru t. r. bylo dodáno elektrárně
v Oslavanech denně 245 tun a bude tedy v únoru elektrárně
dodáno celkem 6362 tun uhlí. Poněvadž
spotřeba uhlí v elektrárně činila
v srpnu 1918 5700 tun. v září 1918 6210 tun,
jest dodávkou 6362 tun celková spotřeba elektrárny
kryta.
Ministerstvo veřejných prací bralo vždy
zvláštní zřetel k průmyslu brněnskému
a pečovalo o to, aby se mu, pokud to těžba
dovoluje, dostalo tolik uhlí, kolik jest třeba,
aby byl brněnský průmysl v chodu udržen.
Značná nerovnoměrnost těžby vyvolala
přirozeně občasné poruchy v zásobování
uhlím tohoto průmyslu, leč ministerstvo veřejných
prací pečovalo vždy o to, aby vhodnými
opatřeními sílu těchto poruch pokud
možno nejvíce oslabilo.
Ministerstvo veřejných prací nevydalo nikdy
zákazu směřujícího k tomu,
aby uhlí moravsko-ostravské nebylo dodáváno
průmyslovým závodům moravským,
a nedalo též nařízení, aby uhlí
moravsko-ostravské nahrazeno bylo uhlím rosickým.
Rosické uhlí přidělováno bylo
pouze jako výpomoc tam, kde moravsko-ostravského
uhlí pro pokles těžby nebylo možno dodávati.
Jest pravda, že v prvních týdnech po převratu
nahromadilo se u koksáren moravsko-ostravských značné
množství vyrobeného koksu, a to jedině
z toho důvodu, že byl vývoz do německého
Rakouska zakázán a nové disposice pro zásobování
tuzemského průmyslu koksem nemohly býti dosti
rychle provedeny. Ministerstvo veřejných prací
dalo vyšetřiti poměry u koksáren pánve
ostravsko-karvínské, ale výsledek tohoto
šetření nepřipustil úplného
zastavení koksáren, neboť zastavením
výroby koksu nastal by nedostatek nutně potřebných
vedlejších produktů chemických. A že
bez koksu nelze provozovati domácího průmyslu
železářského, netřeba zvláště
připomínati. Vzhledem k omezené výrobě
koksu stačí vyrobený koks ke krytí
domácí spotřeby. Ministerstvo veřejných
prací připouští, že jest ve Vídni
veliký nedostatek slévárenského koksu,
poznamenává však, že oficiálně
nebylo nikdy požádáno o dodávky koksu
do německého Rakouska a že by za dnešních
poměrů, zejména vzhledem k spotřebě
průmyslových podniků na Slovensku žádosti
podobné jen stěží mohlo vyhověti.
Uspokojivé zásobení moravského průmyslu
uhlím závisí úplně na tom,
jak brzy se poměry v pánvi ostravsko-karvínské
zkonsolidují a jak v důsledcích toho těžba
v této pánvi se zlepší.
Také ministr zásobování sem
sdělil, že ministerstvo zásobování
v oboru své působnosti činí všechna
opatření proti nezaměstnanosti dělnictva,
stojíc na stejném stanovisku jako ministerstvo obchodu,
jež je obsaženo ve zdejší odpovědi
ze dne 22. února 1919.
Proto nařízením ze dne 30. listopadu 1918,
čís. 72 sb. zák. také uvolněn
byl vývoz papírové látky.