Česká veřejnost bolestně byla dotčena
zprávami novinovými o krvavém znásilnění
českých občanů při volbách
do německo-rakouského ústavodárného
shromáždění.
Po řadu desítiletí znásilňováni
německou dynastií, byrokracií a militarismem
v monarchii, poznali čeští občané
příliš záhy, že demokracie v německo-rakouské
republice nemá k občanům československé
národnosti jiného poměru, než k nim
měla rozvrácená autokracie habsbursko-německá.
Násilnické činy ve Vídni jsou tím
hanebnější, že byly spáchány
na státních příslušnících
německého Rakouska. Výsledek volby ukázal,
že v Dolních Rakousích žije veliká
kompaktní starousedlá československá
menšina. K volebnímu osudí dostavili se pouze
ti čeští voličové, kteří
nabyli státního občanství německo-rakouského
a hodlají v Německém Rakousku zůstati.
Vláda německo-rakouské republiky nemohla
nebo nechtěla poskytnouti těmto svým státním
příslušníkům ochrany, jaká
je první podmínkou svobodné volby. Tak se
stalo, že valná část českého
obyvatelstva vídeňského, zastrašena
násilnostmi, k volbě se vůbec nedostavila.
Tyto události naplňují nás obavou,
že český živel v německém
Rakousku vydán bude národnostní nesnášenlivosti
německých spoluobčanů. Pokládáme
za povinnost československé republiky, aby celou
svojí autoritou vzala německo-rakouské státní
občany české národnosti v ochranu.
Tážeme se:
1. Jakou úřední zprávu může
vláda podati o vídeňských událostech?
2. Jaké kroky podnikne, aby za znásilnění
práva dáno bylo dostiučinění?
3. Co učiní, aby ihned byla českým
státním občanům německo-rakouské
republiky zaručena alespoň bezpečnost života
a zdraví?