V pondělí 17. února 1919 kolem 3. hod. odp.
přišel do Joanea jakýsi Talampa, který
se prohlásil, aniž se legitimoval, za instruktora
ministerstva pro sociální péči a hledal
ředitele ústavu. Když mu bylo řečeno,
že ředitel je nemocen, dal se zavést k místoředitelovi
do třídy při vyučování,
který z přeslechnutí se domníval,
že přišel školní inspektor, vyhovoval
jeho přáním a odpovídal na jeho otázky.
Domnělý inspektor se vyptával chlapců
ve třídě, jak se jim v ústavu líbí,
chutná-li jim strava, smějí-li dopisovati
příbuzným atd.
Pak vyzval místoředitele, aby se dal zastoupit ve
škole a provedl jej domem. I tomu bylo vyhověno.
Vyptával se každého, koho potkal, na věci,
do kterých mu pranic není, na obrazy, které
spatřil, na sliby členů řádu,
na jídelní lístky v kuchyni, žádal,
aby mu předložena byla veškerá korrespondence
členů řádu, zejm. s představenými.
Při tom činil poznámky a výtky způsobem
naprosto nepřípustným a neomaleným
(proč mu na př. nikdo nepodá kartáče,
když si zamaže klobouk, proč se pořádně
neuklizí, hádal se s ředitelem, kterého
- ač ležel nemocen - přes půl hodiny
obtěžoval policejními výslechy jako
nejodpornější rakouský byrokrat, jak
prý může ústav býti majetkem
Sylva-Taroucy, žádaje od ředitele ustanovovací
dekret).
Když pak po tříhodinné prohlídce
odcházel, žádal od něho místoředitel
legitimaci a zmocnění, ale tu ten povedený
"instruktor" prohlásil, že bohužel
legitimace nemá a slíbil, že přijde
druhého dne zase a legitimaci i zmocnění
s sebou přinese a dokonce měl ještě
tolik drzosti, že nařídil, aby mu připravili
na druhý den účty a korrespondenci.
Druhého dne přišel týž pán
sice ještě s jedním kolegou, ale protože
neměl ani jeden ani druhý žádné
legitimace, byla jim další informace odepřena.
Tážeme se proto p. ministra pro soc. péči,
je-li mu známo, že taková individua jako shora
jmenovaný Talampa, obcházejí a obtěžují
charitativní, církevní ústavy, děje-li
se tak se souhlasem ministerstva a ne-li, je-li p. ministr ochoten
tomuto řádění neoprávněných
zřízenců svých učiniti konec.