Vláda prohlásila dne 9. ledna ústy svého
předsedy:
"Vyvlastnění velkostatků, přesahujících
určitou výměru, má vláda za
nezbytnou potřebu poválečného hospodářství.
Kolonisace jest hospodářskou i sociální
nutností. Aby tato veliká reforma stala se dobrodiním
sociálním a aby také prospěla rozvoji
našeho zemědělství, vyživování
obyvatelstva a zájmům státu, uspořádá
vláda ve spojení s Národním shromážděním
anketu znalců ze všech tříd, zúčastněných
na rozřešení této otázky."
Dějiny kolonisačních snah a pokusů
o pozemkovou reformu v jiných státech ukazují,
že podobné ankety, posudky a konečné
rozhodnutí zákonodárné, jde-li o rozřešení
celé otázky té do posledních
podrobností, vyžadují dlouhého
času.
Drobní zemědělci českoslovenští,
domkáři, venkovští živnostníci,
chalupníci a drobní zemědělci vůbec
nemohou však a nechtějí čekati tyto
dlouhé a dlouhé měsíce na konečné
rozřešení celé otázky pozemkové.
Miliony tohoto drobného lidu zachváceny jsou živelným
hnutím, které vyvolal neukojený, dlouholetý
hlad po půdě. Vůle těchto milionů
nejdůležitější a nejpočetnější
třídy národa musí býti respektována
právě tak rychle, jako byla respektována
vůle menší třídy národní
- průmyslového dělnictva při uzákonění
osmihodinné doby pracovní a zavedení podpor
pro nezaměstnané.
Drobný lid zemědělský nechce a
nemůže čekati na konečnou celkovou
úpravu ohromné otázky pozemkové.
On žádá, aby se mu půdy dostalo co
možná brzo, jakožto první splátky,
jakožto prvního kroku kolonisačního.
Vláda ve svém programu jasně naznačila,
že vyvlastnění velkostatků má
se díti za tím účelem, aby byly kolonisovány,
t. j. osídleny drobným lidem.
Československý klub agrární vypracoval
návrhy, jež umožňují, aby vůli
lidu bylo hned vyhověno a zároveň vládní
program bez průtahů realisován.
Tyto návrhy nikterak nepředbíhají
konečnou úpravu celé pozemkové otázky,
ale naopak ji usnadňují.
Agrární návrhy, stojíce na zásadě:
"půda musí se dostati lidu, jenž
na ní pracuje", snaží se ukojiti hlad
lidu po půdě způsobem, jenž státu
ukládá nejmenší oběti.
Návrhy agrární vycházejí ze
zásady, že půda musí se dostati nejprve
lidu, která má již prostředky, aby z
ní mohl dobře těžiti ve prospěch
celku. Domkáři, vesničtí živnostníci,
chalupníci a drobní zemědělci vůbec,
kteří mají budovy i inventář,
mohou se ihned ujmouti velkostatkářské půdy,
aniž je třeba nákladných staveb a dlouhých
příprav.
A k tomu směřují agrární návrhy.
Z návrhů, dosud podaných, jsou to:
A) Návrh na zrušení fideikomisů.
B) Návrh o právu dlouholetých pachtýřů
na výkup pozemků.
Návrhy ty buďtež v N. S. brzo projednány.
Další opatřování půdy
drobnému lidu dějž se těmito způsoby:
C) Statky bývalého císaře a členů
bývalého panovnického rodu buďtež
neprodleně kolonisovány.
D) Proti těm, kteří válku zavinili
nebo se účastnili pronásledování
československého národa, budiž vznesena
žaloba. Uzná-li řádný soud jejich
vinu, může jim za trest zkonfiskovati statky (bez
náhrady).
E) Budiž hned zřízen zvláštní
úřad, jenž prozkoumá, lze-li odčiniti
konfiskaci pobělohorskou tím, že bude provedena
rekonfiskace.
Uskutečnění těchto návrhů
vyžaduje však také doby poměrně
velmi dlouhé - a neposkytne hned dostatečné
půdy k ukojení hladu drobného lidu.
Proto činíme
návrh, aby ihned byla opatřena půda drobnému
lidu povinnou dávkou všech velkostatků.
Kolonisační výbor N. S. se vyzývá,
aby bez průtahů vypracoval osnovu zákona
na těchto zásadách:
Všecky velkostatky světské i církevní
buďtež povinny odvésti hned určitou výměru
orné půdy. Tato dávka z půdy budiž
vyměřena v poměru vzestupném. Buďtež
jí podrobeny také velkostatky v B, C, D, E uvedené.
Čím větší velkostatek, tím
více půdy musí odevzdati, takže latifundie
budou postiženy nejvíce, jak toho vyžadují
poměry v území, kde velké vlastnictví
pozemkové převládá. Tam je největší
potřeba půdy. Neschvalujeme však postupu vlády
německé, která vydala zákon o jednotné
30 % dávce z půdy, poněvadž jenom zásada
vzestupnosti může v našich poměrech zjednati
nápravu v nezdravém dělení pozemkového
vlastnictví.
Za odvedené pozemky zaplatí kolonisační
banka, k účelu tomu zřízená,
příslušnou náhradu čili výkupné,
nerozhodnou-li příslušné soudy a orgány
o velkostatcích, zařaděných pod C,
D, E, o určitém majetku jinak.
Velkostatky mohou tuto dávku pozemkovou odvádět
také jako splátku příští
dávky ze jmění.
Zákon o opatření půdy nechť obsahuje
tyto zásady o rozprodeji a národcích na půdu:
Nárok na půdu takto získanou mějtež
tyto skupiny:
1. Legionáři, kteří jsou majetníky
domků nebo chalup, ze stavu zemědělského
nebo venkovského živnostnictva, jakož i vdovy
po nich.
2. Invalidé, kteří jsou majetníky
domků nebo chalup, ze stavu zemědělského
nebo venkovského živnostnictva, jakož i vdovy
po drobných zemědělcích, padlých
ve válce.
3. Domkáři bezzemci.
4. Venkovští živnostníci, kteří
jsou majetníky domků.
5. Domkáři, kteří mají méně
než 5 ha výměry vlastní půdy.
6. Chalupníci a drobní zemědělci vůbec,
kteří mají méně než 10
ha výměry.
7. Dlouholetí nájemci velkostatkářských
pozemků, kterým byla půda v posledních
letech odňata a jichž se tedy netýká
návrh zákona, v odstavci B uvedený. Nebude-li
možno v těchto případech přiděliti
bývalým dědičným pachtýřům
onu půdu, kterou donedávna drželi, budiž
na ně pamatováno náhradním přídělem
půdy, získané dávkou velkostatkářskou.
8. Zemědělci, kteří prokáží
listinami, nebo jiným způsobem, že jim byla
půda velkostatky neprávem odňata. Buďtež
odškodněni toutéž půdou nebo náhradním
přídělem.
Půda budiž dále přidělována
skupině těch, kteří jsou sice zemědělci,
ale nemají domků ani inventáře. Mezi
tyto kolonisty patří:
1. Legionáři-zemědělci, pokud nemají
staveb ani inventáře.
2. Invalidé téhož druhu.
3. Zemědělské dělnictvo, pokud nemá
domku. (Jinak patří do skupiny L)
4. Zřízenci velkostatků.
5. Venkovské živnostnictvo nemající
domků.
6. Jiné vrstvy, se zemědělstvím spjaté
a zemědělství znalé. (Zřízenci
obecní atd.)
Budiž pamatováno i na případné
rozšíření zájemníků
nad 10 ha výměry, doloží-li žádosti
své dostatečnými důvody, jako jest
zcelení, zaokrouhlení, meliorace, potřeba
pastvin, četná rodina a pokud vůbec všeobecný
prospěch podobného rozšíření
dotčené usedlosti by vyžadoval, aniž by
zájmy skupin výše uvedených utrpěly
újmy. Na tuto skupinu budiž tedy vzat zřetel
teprve tehdy, když potřeba půdy skupin předcházejících
byla uhrazena.
V zákoně budiž vytčeno, že půdy
dávkou získané nemůže nabývati
majitel usedlosti, jehož vlastnictví pozemkové
dosáhlo určité výměry. Hranice
tyto buďtež různé, podle úrodnosti
a hospodářských poměrů okresu.
Tyto zásady znemožní, aby se právě
nejpotřebnějším děla křivda.
Pokud jsou ženy majetnicemi domků a chalup, ať
už jako vdovy nebo samostatné hospodyně - matky,
musí býti na ně brán zřetel
ve všech příslušných skupinách.
Opatření půdy domkářům
a nejmenším zemědělcům budiž
vedoucí myšlenkou tohoto zákona, stejně
tak, jako zásada, že na půdu mají nárok
výhradně jen ti, kdož zemědělství
rozumějí a na půdě chtějí
trvale zůstati a záruky pro to poskytují.
V zákoně budiž dokonale postaráno o
to, aby Kolonisační banka poskytovala dostatečného
úvěru všem výše uvedeným
zájemníkům, aby nabývání
půdy bylo umožněno i těm, kteří
nemají vůbec, nebo mají jen nedostatečný
vlastní kapitál. Povolený úvěr
budiž nízce zúročitelný a umořitelný.
Půda budiž přidělována jenom
v takových parcelách, které umožňují
všestranné používání strojů.
Jsou to pozemky tvaru pravidelného, co možná
čtvercovitého. Ruku v ruce s přidělováním
půdy musí se v dotčených obcích
pozemky zcelovati a meliorovati.
V zákoně budiž pečlivě postaráno
o to, aby nové usedlosti, jakož vůbec půda,
přidělená domkářům a
malorolníkům i novým kolonistům, nesměly
býti odprodávány spekulantům s půdou,
nebo těm, kteří mají vlastní
půdy již dostatek. Půda tato musí se
dostati opět do rukou takových zemědělců,
na něž platí ustanovení výše
uvedená.
V době, kdy se bude prováděti zákon
o neprodleném opatření půdy drobnému
lidu, buďtež konány pilné porady a podrobné
ankety o konečném a úplném rozřešení
celé otázky pozemkové v československé
republice
Tento návrh budiž odkázán výboru
pro vnitřní kolonisaci.
V Praze dne 20. února 1919