Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Trestní právomoc proti osobám mladistvým od dokonaného 10. do dokonaného 16. roku věku, příslušející posud okresnímu soudu pro přestupky v Praze, předměstským okresním soudům v Karlíně, Kr. Vinohradech, Nuslích, Smíchově, Vršovicích a Žižkově, pak zemskému trestnímu soudu v Praze v prvé stolici, přechází na zvláštní soud mladistvých v Praze.

Příslušnost soudu mladistvých jest vyloučena v trestních případech, vyhrazených soudům porotním a obecním úřadům smírčím ve věcech, jež by jinak náležely před soudy trestní.

Pokud skutková povaha trestního skutku, jakožto zločinu, míra a stupeň trestu, jakož i vyšší sazba trestní, jsou závislé na velikosti škody, způsobené na majetku, jest pro tuto kvalifikaci trestního skutku před soudem mladistvých rozhodná dvojnásobná částka škody, zákonem trestním a doplňky jeho stanovené.

Soud mladistvých rozhoduje o vině, trestu a soukromoprávních nárocích v senátech tříčlenných, a to většinou hlasů.

Před ukončením trestního případu musí senát usnésti se o ochranném opatření, výslech státního zástupce.

Senáty soudu mladistvých tvoří dva soudcové z povolání a jeden soudce laik.

Předsedou jest soudce trestní, jímž může ustanoven býti pouze ten, kdo aspoň 3 roky byl činný jako předseda nebo přísedící v trestních senátech soudů sborových.

Přísedícím z povolání ustanoven býti smí ten, kdo alespoň 3 roky jako samosoudce ve věcech poručenských byl zaměstnán.

Soudce laik náležeti musí stavu učitelskému a musí býti alespoň 5 roků po zkoušce způsobilosti pro školy vysoké, střední nebo nižší (obecné neb měšťanské) a podle potřeby podrobí se zvláštní zkoušce z praktické i theoretické péče o mládež.

Úřad soudce laika jest odměňován podle sazeb, platných pro státní úředníky.

Veškerá jednání a rozhodování v senátech soudu mladistvých konají se s vyloučením veřejnosti a zastoupení obhájcem se nepřipouští. Zákonný zástupce mladistvého musí býti vyslechnut již v přípravném vyhledávání.

Soud mladistvých jest úřadem vrchnoporučenským nad každým mladistvým, proti němuž úřad koná, třebas by podle zákona z 1. srpna 1895 č. 111 ř. z. (jurisdikční normy) příslušnost jiného soudu nastati měla.

Vede-li se poručenství již u soudu jiného, buďtež odtud spisy poručenské po stoupeny soudu mladistvých k pouhé jeho žádosti, aniž předchází delegace podle §§ 31. a 111. jur. normy.

Poručenská právomoc soudů poručenských vztahuje se na jejich osobu i majetek, jenž budiž singulárně spravován.

Při soudě mladistvých platí řád soudu trestního ze dne 23. května 1873 č. 119 ř. z. s těmito dalšími úchylkami:

1. v řízení přestupkovém provésti jest hlavní přelíčení teprve po přípravném vyhledávání a přelíčení nesmí býti hned vykonáno ani se svolením mladistvého nebo jeho zákonného zástupce (§ 451 tr. ř.);

2. při přečinech a zločinech, které patří do působnosti soudů mladistvých, není ani přípravného vyšetřování, ani obžalování.

Vazbu vyšetřovací vůbec naříditi lze jen v případech §u 175. č. 2 tr. ř, i může býti při nedostatku místa ve vlastní věznici odpykána též ve vychovatelnách neb útulcích, ve zvláštním oddělení pro mladistvé provinilce.

Opatření tato vyhrazena jsou senátu;

3. přípravné vyhledávání řídí soudce trestní za součinnosti druhých členů senátu, kteří především zjistiti mají osobní, rodinné i majetkové poměry a zejména posavadní způsob výchovy mladistvého doma i ve škole;

4. osoby, uvedené v § 152 - 1 tr. ř., nemohou se vzdáti svědectví v trestním řízení před soudem mladistvých;

5. po skončení přípravného vyhledávání musí žalobce navrhnouti, aby bylo zastaveno řízení nejen v případech, když nemá důvodu k dalšímu stíhání (§ 90. tr. ř.), nýbrž i tehdy, jsou-li tu důvody takové, však mladistvý nebyl posud soudně trestán, a polepšení jeho není vyloučeno;

6. přípravné vyhledávání zastavuje předseda senátu. Nebylo-li vyhledávání zastaveno pro nedostatek důvodů k dalšímu stíhání, budiž mladistvému udělena před celým senátem přísná důtka, která se zapíše do spisů poručenských.

Důtku jako trest vedlejší uděliti jest mladistvému též při odsouzení, a vyznačí se v trestním lístku;

7. jsou-li z trestního skutku podezřelé také osoby starší 16 let, jest trestní případ mladistvého vyloučiti (§ 57. tr. ř.) a teprve po právoplatném vyřízení věci souvislé pokračovati jest v řízení před soudem mladistvých.

Příslušné opatření učiní předseda senátu;

8. proti rozsudku soudu mladistvých není prostředků ani opravných ani zrušujících, a také obnova trestního řízení jest nepřípustna.

Soukromý účastník nemá práv, v §§ 48. a 449. tr. ř. stanovených, a nemůže ani on ani soukromý žalobce zříditi si právního zástupce před soudem mladistvých;

9. žádost za milost (§ 411. tr. ř.) jest nepřípustna.

Ochranným opatřením podle §u 4. tohoto zákona rozuměti jest to, že mladistvý ponechán jest ve vlastní rodině pod dozorem důvěrníka soudu, odevzdán jest do rodiny cizí, do kolonie nebo ústavu polepšovacího.

Provésti opatření toto a dozírati nad jeho správným výkonem náleží soudci poručenskému za součinnosti soudce-laika.

Tento soudce-laik má se občasně přesvědčiti o chování mladistvého v péči vlastní nebo cizí rodiny.

Při soudu mladistvých budiž zařízena veřejná poradna, udělující pokyny zákonným zástupcům oněch mladistvých, pro které nezbytno jest opatření ochranné. V poradně úřadují střídavě členové senátu v určitých, napřed ohlášených dnech.

Věznice zařízena budiž moderně, poskytujíc příležitosti k užitečnému zaměstnání, ke vhodné četbě, k poučování a pod. Při vzorném chování buďtež povoleny úlevy v trestu a senát může se usnésti, i aby snad byla zkrácena trestní vazba.

Náklady trestního řízení a vazby se nenahrazují z majetku mladistvého, jsou-li pravděpodobně nedobytny.

Provedení tohoto zákona svěřuje se ministerstvu spravedlnosti, jež se dohodne s ministerstvem sociální péče; táž ministerstva stanoví, kdy nabývá zákon účinnosti.

Návrh budiž přikázán výboru právnímu.,

Zpráva důvodová.

Dne 1. ledna 1919 bylo tomu právě deset roků, co počalo působiti min. nař. z 21. X. 1908 č. 13 věstn., jehož podstatným obsahem jest, že u sborových soudů hlavní přelíčení i odvolací řízení přestupková proti mladistvým přikázána jsou jedinému senátu, kdežto u okr. soudů přestupkových agenda proti mladistvým přikázána jest jedinému soudci, u okresních soudů pak, majících agendu přestupkovou i poručenskou (u soudů předměstských i venkovských) řízení přestupkové proti mladistvým přikázáno jest poručenskému soudci, po případě, je-li jich více, mezi ně rozděleno stejným způsobem, jako dělí se o věci poručenské, což platí i tehdy, je-li mladistvý podroben poručenské právomoci jiného soudu.

O nějaké oslavě desetiletého trvání tohoto nařízení není ovšem ani potuchy, čehož příčinou, jak každý nestranný pozorovatel přizná, jest právě neúspěch této instituce, kterouž nebyly zavedeny - ač se tak všeobecně říká - zvláštní soudy mladistvých, nýbrž pouze soudcové a senáty mladistvých v rámci posavadní organisace soudní.

Původně se očekávalo, že soudcové a senáty mladistvých budou v agendě své tak zapracováni a specialisováni, že budou v praxi co nejčastěji používati četných nařízení a pokynů, vydaných ministerstvem spravedlnosti za tím účelem, aby nejen o trest, nýbrž také o ochranné opatření mladistvého provinilce bylo postaráno.

Ve vlasti soudů pro mladistvé v Severní Americe neosvědčil se výkon funkce soudů mladistvých několika soudci nebo častý turnus těchto soudců, pročež při zavedení této instituce v Německu podle vzoru amerického dána přednost před typem několika soudců mladistvých (Kolínským) typu frankfurtskému, podle něhož u každého soudu poručenského pouze jeden soudce poručenský jest zároveň trestním soudcem mladistvých.

Tento frankfurtský typ, v Německu vůbec převládající, nebyl sice převzat cit. nařízením z 21. října 1908 č. 13 věstn. u nás specielně, veskrze však, pokud se zvláště Prahy týče, došel tu výrazu u soudů předměstských (Smíchov, Karlín, Žižkov, Kr. Vinohrady, Vršovice, Nusle), kdež agendu trestní obstarává vždy pouze jeden soudce poručenský, jemuž za to při agendě poručenské jiný soudce vypomáhá.

Soud přestupkový v Praze ovšem agendy poručenské nemá i spočívá také tu trestní agenda nad mladistvými v rukou jediného soudce.

Za války, zvláště poslední dobou, množily se stesky na zpustlost mládeže, zejména předměstské, a vina toho vedle příčin obecně sociálních (rozmnožení chudoby, žebroty, "fronty", nedostatek kázně otcovské a pod.) hledána též v šablonovitém výkonu trestní právomoci nad mladistvými, ježto soudcové spokojili se odsouzením (pro nejčastější případy trestních skutků mladistvých: krádež, žebrotu a potulku jsou tištěné blankety protokolů i rozsudků po ruce) a starali se pramálo o opatření ochranné, poukazujíce správně na to, že není veřejných organisací, které by obstarávaly ústavní neb rodinou péči o odsouzeného a tak úsilí soudce, by jej někde lépe umístil, zpravidla nesetká se s výsledkem a vede pak k úplné apatii, vysvětlitelné taktéž přetížením soudcovského personálu za války.

Poměry u soudu přestupkového v Praze nemohly býti lepší, neboť scházel soudu tomu vůbec přímý styk se soudem poručenským a také počet případů trestních u soudu onoho jest ještě daleko vyšší, nežli v jednotlivých předměstích, ač asanace vedla k vystěhování chudiny z Prahy na periferie, zejména do Košíř a Libně, čímž se dá vysvětliti neobyčejně silná trestní agenda mladistvých u okresních soudů v Karlíně a na Smíchově.

Podle statistických výkazů od 1. července 1915 do 1. července 1918 jest tato trestní agenda u přestupků pouze o polovinu menší, nežli u všech soudů pražských předměstí (1509 proti 3333 případům).

Do očí bije nepoměr mezi počtem rozsudků sprošťujících: u přestupků činí pouze 24 procent, v předměstích však 44 procent všech případů.

Důvod, proč u soudů předměstských jest o 20 procent rozsudků sprošťujících více, nežli u přestupků, leží na bíledni a také při podávání výkazů nebyl zamlčován: počínají si liberálněji, nežli litera zákona káže a tím se též vysvětluje, proč za celá 3 léta u soudů předměstských předložena byla jediná žádost za milost (při 3333 případech, z nichž 56 procent bylo odsuzujících) v případech uvážení hodných soudce obviněného raději sprostí obžaloby, nežli by nastupoval pochybnou a trnitou cestu a předkládal žádosti za milost, jak správně prorokoval již zesnulý prof. Zucker ve své přednášce o podmíněném odsouzení (Právník 1903 str. 84). V praxi této ostatně soud přestupkový vede si stejně, předloživ za stejnou dobu též pouze jedinou žádost za milost, jenže počet osvobozujících rozsudků jest tam o 20 procent nižší.

Poněvadž sociální poměry vadné mládeže nedají se obratem ruky zlepšiti, nýbrž vyžadují především zvýšení blahobytu obyvatelstva v době sotva dohledné, podnikají se poslední dobou aspoň pokusy reformní v oblasti trestního soudnictví nad mladistvými.

Takovým náběhem jest péčí a nákladem České zemské komise pro ochranu mládeže při přestupkovém soudu vydržovaná úřadovna působící od 15. září 1918, kteráž zvláštní úřednicí stará se o zjištění osobních poměrů mladistvého, jakož i o umístění jeho po provedeném trestním řízení buď v ústavech neb v cizí rodinné péči. Zkušenosti jsou tu ještě skrovňoučké i nestačí úřadovna ani pro mládež, při soudu přestupkovém v úvahu přicházející, omezena jsouc přirozeně na nepatrný počet míst v ústavech a koloniích, zemskou komisí zřízených, pročež o děti předměstské pečovati nemůže. Jsouc zřízena podle vzoru jednatelny (Geschäftsstelle) u okr. soudu v Josefově ve Vídni, nemůže disponovati takovými prostředky jako uvedená jednatelna, poněvadž není ústřednou mnoha humanitních spolků, jako její vídeňský vzor.

Jak z posud uvedeného vysvítá, zklamalo min. nař. z 21. října 1908 č. 13 věstn. i ty skromné naděje, do něho kladené, a podle posavadní organisace soudní náprava se nezjedná, když nejsou soudcům mladistvých propůjčeny prostředky, moderní hmotné trestní právo ovládající, zejména instituce podmínečného odsouzení.

Čekati, až u nás k moderní reformě trestního práva dojde, bylo by na výsost povážlivo, ježto s tím úzce souvisí vybudování nového trestního zákona vůbec, což jest práce na léta.

Jedna věc v cizině již vyzkoušená a v literatuře souhlasně velebená, dá se nyní po převratu snáze uskutečniti, totiž zřízení jednotného soudu pro mladistvé v Praze, při čemž by organisace a řízení zvláštním zákonem byly upraveny. Existuji již jiné zvláštní soudy v Praze, totiž soud živnostenský a soud obchodní, jež působí též beze změny hmotného práva občanského, ač složení jejich a řízení před nimi uchyluje se od normální organisace a řízení ve věcech civilních.

Problém zněl by tedy takto:

Jak organisovati a vypraviti jednotný zvláštní soud pro mladistvé v Praze, aby beze změny hmotného trestního práva zaručoval, že mladistvý provinilec za trestní skutek odpovídati nebude pouze trestem na svobodě - zpravidla krátkodobým nýbrž že použije se při vinníku i jiných kárných prostředků polepšovacích a že při výkonu trestů, dojde-li vůbec k němu, mravní stav mladistvého úhony neutrpí?

Při návrzích příslušných nelze opominouti podnětů, jež uloženy jsou, v osnově zákona o trestání a trestní ochraně osob mladistvých z r. 1908 (čl. III. č. 9.), jakož i ve zprávě Baernreitherově k nové osnově z r. 1911, kdež přímo zřizování zvl. okresních soudů pro mladistvé ve velkých městech projektováno (§ 44. a 45.)

Neméně směrodatným pro otázku naši zůstávají podnes výsledky, k nimž dospěly novější mezinárodní sjezdy věnované ochraně mládeže, tak sjezd v Antverpách (1911) a v Bruselu (1913), jakož i zvláště soudům mladistvých určený světový sjezd v Paříži (1911) a nedlouho před válkou konaný sjezd zástupců ruských soudů mladistvých v Petrohradě (1913), o nichž referováno v Ochraně mládeže 1912 str. 188 sl. a 1914 str. 117 a 124. Vedle nich nesluší přehlédnouti snůšku zajímavých zpráv z osmého sjezdu představitelů ruských polepšoven, konaného v Petrohradě od 24. X. do 5. XI. 1911. - V nejednom směru bude též poučný zákon o ochranné výchově v Sasku z 1. února 1909, v němž zákonodárce odhodlal se ke značným odchylkám od pruského zákona o ochr. výchově mladistvých z 2. července 1900 vzhledem k některým smutným zkušenostem, způsobeným tímto zákonem v Prusku, což pro nás budiž výstrahou tím důtklivější, když rakouské osnovy z r. 1908 a 1911 podle onoho pruského vzoru jsou sdělány a vrhají stíny své i na projektované v nich soudy pro mladistvé.

Konkrétní návrhy na zákonou úpravu jednotného soudu pro mladistvé v Praze lze roztřídit na tři skupiny:

1. Místní a časové meze.

2. Složení soudu.

3. Úchylky od pravidelného řízení trestního.

ad 1. Místní a časové meze.

Territorium, na něž zvláštní soud pro mladistvé v Praze má se vztahovati, jest dáno sloučením příslušnosti okresního soudu pro přestupky a soudů předměstských na Smíchově, v Karlíně, Žižkově, Král. Vinohradech, Vršovicích a Nuslích i bude zabírati tedy mimo policejní obvod pražský též obvody venkovských obcí soudů předměstských, poněvadž, kdyby se ponechaly tyto obce, pokud trestní agendy nad mladistvými se týče, při uvedeném soudě před městském, byla by trestní právomoc nad mladistvými v předměstích rozdvojena, neboť oni provinilci z městského okrsku náleželi by jinam, nežli venkovští a také počet těchto jest proti městským mizivě nízký.

Až se uskuteční projekt Velké Prahy, stačilo by venkovské obce nejen co do soudní příslušnosti vůbec - jak se zamýšlí, nýbrž i co do příslušnosti trestní nad mladistvým připojiti k sousedním okresům venkovským i kryl by se pak místní okruh příslušnosti soudu mladistvých s územím Velké Prahy.

Časovou mezí rozuměti jest hranici věku, v němž provinilci soudu mladistvých podrobeni jsou.

Nařízení z 21. X. 1908 č. 13 věstn. přimýkajíc se k známým tehdy vzorům legislativním stanovilo ji od dokonaného 10. do dokonaného 18. roku věku pachatelova.

Dnes jsou zkušenosti poněkud jiné a zejména v Prusku ochranná výchova (zák. z 2. VII. 1900) po 16. roce zůstala většinou bezvýslednou, pročež nový zákon o ochranné výchově v Sasku z 1. 11. 1909 snížil hranici věkovou u mladistvých na dokonaný 16. rok a pouze v případech výjimečných, kde jest důvodná naděje na polepšení, lze do ochranné výchovy přikázati mladistvého, jenž 16. rok dovršil. Stejné snížení shledáváme u nejnovějšího amerického soudu mladistvých v hrabství Monroe státu new-yorského z 1. ledna 1911. V oboru soudnictví nad mladistvými platí v Sev. Americe alespoň 52 různých zákonů, z nichž zákon v hrabství Monroe pokládán jest za nejtypičtější a vztahuje se na každého mladistvého (child) nedovršivšího 16. rok věku: (Podrobněji o zákonu tom v referátě mém v Ochr. mládeže 1911 str. 54-56.)

Také v kantonech curyšském a šaffhúském vypracovány nové osnovy zákona o soudech pro mladistvé, jejichž jurisdikci podrobeni jsou mladiství pouze od 12 let do 16 let, kdežto pro mladistvé od 16 - 19 let platí řízení řádné (s vyloučením veřejnosti). O tom srv. referát Stunův v Ochraně mládeže 1912 str. 72.

Snižují tedy nejnovější legislace hranici věkovou pro ochrannou výchovu a pro zvláštní soudy mladistvých, i není zajisté důvodu, bychom se této evoluci vývojové nepřizpůsobili a setrvávali na vyšší hranici do dokonaného roku 18., kdy mladistvý již značně přiblížil se stáří 20 let, v němž trest smrti jest přípustný (§ 152. tr. z.). Proto navrhuje se v osnově časová hranice od dokonaného 10. do dokonaného 16. roku věku pachatelova pro příslušnost našeho soudu.

ad 2. Složení soudu jest vedle zvláštní příslušnosti a zvláštního řízení charakteristickou známkou západoevropského zákonodárství při soudech mladistvých (Prof. J. J. Ljublinskij na sjezdu petrohradském 1913.)

Napřed třeba na to dáti důraz, že bez soudce laika nedá se u nás ani v oboru ochrany mládeže trvalých úspěchů očekávati a zvláště nedá se dosíci moderní převýchovy při nazírání soudů trestních na mladistvého provinilce.

Kdybychom i abstrahovali od příkladu v Německu recipovaných soudů amerických, obsazených kolegiem 3 soudců, z nichž 2 jsou konšely, shledáváme u nás v nové době stálý vzestup živlu laického při soudnictví zvláštním, specialisovaném. Tak jest u soudů obchodních, živnostenských a u všech t. z v. obligátních soudů rozhodčích (děl. úraz. pojišťoven, hornických úraz pojišťoven, bratrských pokladen, nemocenských pokladen. A což soudy porotní, jimž mladiství od 14. roku podrobeni jsou, nerozhodují o vině pouze verdiktem 12 laiků, tvořících lavici porotců?)

Osnova navrhuje jen jediného laika, kterým může býti též žena v případech, kdy jde o mladistvou provinilkyni (případy dosti řídké).

Zkušenosti nutkají k tomu, by tento soudce-laik byl paedagogem, vždyť běží při soudě mladistvých o polepšení individua morálně vadného. Paedagog tento musil by ovšem po dobu své funkce při soudě mladistvých býti sproštěn povinnosti svého jinakého povolání a byl by jmenován ministerstvem sociální péče v dohodě s ministerstvem školství.

Musel by ovšem být také řádně honorován. "Popečitelům" při petrohradském soudě mladistvých, povolaným z kruhů učitelských, platila městská duma před válkou 1200 R (2760 K naší měny předválečné) ročně, což jest požadavek tím spravedlivější, že laik tento obstarával by též vyučování i četbu mladistvých ve vazbě a navazoval by styk soudu s úřady školními po čas vyhledávání i později. Rovněž nemůžeme pohřešovati soudce poručenského v senátě mladistvých, a to již proto, že soudce poručenský nadán jest zvláštní pravomocí, by disponoval majetkem mladistvého a i proti vůli rodičů činil důležitá opatření, osoby mladistvého se týkající, ku př. ztráta moci otcovské, odevzdání do ústavu a cizí rodinné péče.

Také kvalitativně obstarávali u nás předměští referenti poručenští trestní agendu nad mladistvými lépe, nežli soud přestupkový, jak již shora statisticky doloženo.

Redukce počtu členů z 4 na 3 není na úkor důkladnosti a byla ministrem Schauerem chystána pro trestní senáty vůbec, když počet ten i při nesnadnější agendě senátů civilních postačí, rovněž v Německu, jak uvedeno, u soudních dvorů mladistvých platí a jediná obava, by totiž obžalovaný nebyl oloupen o možnost sprošťujícího rozsudku při paritě hlasů pro vinu a nevinu, byla tak nezávažná, že justiční správa vzhledem k nepatrnému počtu takových případů, přes ní přenésti se chtěla podle zásady: "quod semel vel bis accidit, praetereunt legislatores".

Ostatně účast soudce poručenského a soudce laika při hlasování jsou dostatečnou zárukou, že v otázce viny přísné stanovisko trestního soudce vrchu nenabude.

ad 3. Úchylky od pravidelného řízení trestního daly by se roztříditi podle stadia procesu.

Poněvadž běží při soudě mladistvých vesměs o delikty veřejnoprávní, bude především rozhodná činnost státního zástupce. Ten nechať v každém případě navrhne vyhledávání, a to i v případech přestupkových, čímž stane se nutnou změna § 451. tr. z., při níž výslovně vyloučiti jest možnost, aby se svolením obviněného hlavní přelíčení ihned bylo vykonáno. Tato praxe právě přiváděla cit. min. nařízení z 21. X. 1918 č. 13 věst. ad absurdum a sváděla k blanketnímu odsuzování, při němž někdy ani věk obviněného řádně nebyl určen, tím méně pak zjištěno prostředí, v němž pachatel vyrostl, jeho chování ve škole, zachovalost atd.

Vyhledávání nechať zahájí soudce laik, od něhož spis přidělen bude soudci poručenskému, by učinil potřebná opatření poručenská (vyrozumění zák. zástupce, vyžádání poruč. spisů atd.) a když tak učinil, po případě poznamenal, že zvláštního opatření netřeba, převezme spis soudce trestní jakožto předseda senátu a prozkoumaje úplnost vyhledávání a vyžádaje popřípadě spisy poručenské nebo trestní, v nichž obviněný jako pachatel neb spolupachatel byl již dříve zúčastněn, zašle spisy státnímu zástupci k opětnému návrhu.

Předseda rovněž učiní opatření, by trestní věc mladistvého byla vyloučena z trestních případů, kdež spolupachatelé jsou starší, nežli 16 let i budiž pravidlem, že trestní řízení těchto má býti dříve právoplatně skončeno, nežli dojde vyřízení vyloučená trestní věc mladistvého (§ 57. tr. ř.).

Rozumí se samo sebou, že členové senátu mladistvých mohou ve vyhledávání býti zároveň činní.

Státní zástupce při našem soudě budiž zákonem zmocněn, by v případech, že mladistvý posud soudem trestán nebyl, navrhl, aby bylo zastaveno trestní řízení podle § 90. tr. ř., ježto dá se očekávati polepšení mladistvého.

Po návrhu takovém rozhodne senát v sedění neveřejném, jaké opatření učiniti jest, i odpadne tu předkládání žádosti za milost, ježto k odsouzení nedošlo.

Tím dosáhne se též podobného výsledku, jako by obviněný pouze podmínečně byl odsouzen, kdežto při recidivě deliktu by odpykával tresty oba, zde však při opětném spáchání trestního skutku, státní zástupce nenavrhoval by již zastavení, nýbrž potrestání mladistvého, ovšem pouze pro delikt nově přibylý.

Návrhy na potrestání nebude třeba odívati do roucha formálních obžalovacích spisů, postačí, když veř. žalobce na spisu vyznačí, pro které delikty potrestání navrhuje, aniž nějak odůvodní tento návrh.

Výhoda toho jest zejména v tom směru patrna, že nebude třeba obhájcůva obhajovacích řečí, jejichž cenu pro mladistvého nejen praxe, nýbrž i theorie (Miřička v Ochraně Mládeže 1918 str. 238.) skepticky posuzuje.

Hlavní přelíčení konáno buď s vyloučením veřejnosti, po příkladu cizích legislací, soudcové buďtež v oděvu občanském (rovněž státní zástupce) a ať dojde k osvobození mladistvého, nebo k jeho odsouzení, budiž důtklivě a vážně napomenut (důtka).

Auorita soudu mladistvých a množství kautel, zaručujících rozsudek spravedlivý a pravidelně sprošťující, vyžadují, by ani proti rozsudku, ani proti opatření ochrannému nebyly odvolání neb stížnost veř. žalobce neb obviněného přípustný, což by se týkalo ovšem i osob v § 465 tr. ř. jmenovaných.

Věc ta ani v našem zákonodárství není žádné novum, vždyť ani výrok poroty o vině, je-li formálně správný, není možno opravným prostředkem v odpor bráti, rovněž nejsou naříkatelné ku př. rozsudky t. zv. obligatorních soudů rozhodčích (děln. úrazovny, úr. pojišťovny, hornických bratrských pokladen, nemoc. pokladen, ústavů pensijních pro pojišťování soukr. zřízenců), kteréžto soudy vesměs vydávají verdikty své za účastenství soudců-laiků, jako náš soud mladistvých. Soukromoprávní nároky poškozeného zůstanou chráněny §em 268 c. ř. s.

Při výkonu trestu na svobodě již posavadní ustanovení snažila se pro mladistvé zaručiti potřebné úlevy jednak tím, že omezila vyšetřovací vazbu na případy nejnutnější (min. v. z. 23. VII. 1904, 13. X. 1904), jednak tím, že zřídila zvláštní oddělení pro mladistvé trestance v trestnicích a věznicích sborových soudů, jakož i tím, že zřízeny byly vychovatelny i útulky od spolků humanitních (m. nař. z 30. IX. 1905 č. 15 věst.).

Ustanovení ta nutno prohloubiti a přizpůsobiti na věznici soudu mladistvých v Praze i tehdy, když odsouzení nastalo pro pouhý přestupek nedospělých, jenž by jinak náležel do kompetence soudů okresních.

Proto bude nutno opatřiti pro náš soud moderní věznici, v níž by bylo postaráno též o zaměstnání odsouzených, o jejich poučování, četbu, odměnu dobrého chování (ku př. procházku po městě pod dozorem, v létě pobyt pod širým nebem atd.), což vše bylo by vděčným polem působnosti pro laického člena senátu. Příklady odměn a kárných prostředků v moderních ruských polepšovnách viz v Ochraně Mládeže 1912, str. 183 - 184.

Lístky o potrestání nebude možno odstraniti, ježto vždy třeba bude zjišťovati, zda mladistvý jest posud bezúhonný.

Pouhé důtky stačí zapsati do spisů poručenských (opatrovnických), jež u soudu mladistvých zůstávají.

Dobývání nákladů řízení trestního, za ložených pokladnou státní při soudě našem, odpadniž, protože nedodělává se ani u starších odsouzenců finančního výsledku.

Kancelář soudu mladistvých budiž zařízena stejně jako u soudů trestních. V rejstříku budiž zvláště vyznačeno, zda poručenství zavedeno nově, neb od kterého soudu převedeno a jaké opatření ochranné výchovy učiněno.

Úřadovna pro péči o mládež (viz Miřička Ochrana Mládeže 1917, str. 129 a 1918 str. 236), zřízená a posud vydržovaná Českou zemskou komisí pro péči o mládež v Čechách, může býti jakýmsi rudimentem této kanceláře a sloužiti zejména ku podpoře a informaci laického člena senátu. Hlavním úkolem jejím budiž udržování evidence prázdných míst v zemských polepšovnách, sirotčincích, koloniích a pod. i buďtež o určitých dnech konány v ní porady o ochraně mládeže, jež konali by střídavě soudce trestní a poručenský. Úřadovna tato budiž sestátněna a jako součástka kanceláře obsazována úředníky, státem placenými.

Zbývala by ještě otázka, zdali alespoň laický člen senátu, slušně placený, nemá podrobiti se nějaké zkoušce?

Placení ruští "popečitelé " před válkou musili míti vzdělání alespoň středoškolské, vykonávati zkoušku z hlavních norem trestního práva i řádu, z trestní sociologie a politiky, z příslušných partií obč. zákona (moc otcovská a poručenská) a ze zákonů o tovární práci a dětské prostituci.

To vše bylo by věcí bližší úpravy, po případě v jednacím řádě našeho soudu a vzhledem k důležitosti mělo by ministerstvo spravedlnosti vypracovati osnovu (předlohu) zákona o zřízení soudu mladistvých v Praze ještě dříve, nežli dojde k reformě trestního zákonodárství v naší republice.