Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Ve svém dotaze ze dne 16. ledna t. r., který podal k ministru pro sociální péči, vytýká člen Národního shromáždění pan V. Skurský, že v zemských humanitních ústavech a stejně i v jiných ústavech na Moravě nejen, že se v otázce úpravy pracovní doby nic nestalo, ale že přísedící zemského výboru, referent humanitních ústavů vychází dokonce z názoru, že zákon o 8 hodinné pracovní době se pro tyto ústavy nehodí, a že se nedá provésti.

Vytýká dále, že není u zemského výboru na Moravě ani potřebné ochoty ani dobré vůle, aby zákon byl proveden, a na důkaz toho uvádí, že v zemské nemocnici moravské dostalo 13 ošetřovatelek výpověď ze služby a pak, že spousta mužských zřízenců, vracejících se z vojenské služby a hlásících se do původních služeb, jest odmítána, a to i takových, kteří před válkou léta, dokonce 15 let sloužili.

Výtky tyto jsou bezdůvodné a nevěcné.

Zemský výbor zařídil po dobu války v zemském ústavě pro výchovu slepců na Černých Polích v Brně reservní nemocnici pro vojíny, tuberkulosou onemocnělé, která tvořila odbočku moravské zemské nemocnice v Brně a podrobena byla lékařskému dozoru ředitele jmenované zemské nemocnice.

K ošetřování tuberkulosních vojínů, umístněných v této reservní nemocnici přikázalo ředitelství zemské nemocnice v Brně ze stavu ošetřovatelského personálu několik ošetřovatelek starších a vyškolených a vedle těchto bylo přijato výslovně jen na dobu potřeby 13 výpomocných ošetřovatelek; úhrnem bylo v ústavu slepců asi 26 až 30 ošetřovatelek.

Dne 15. ledna 1919 bylo vojenské ošetřování v uvedeném ústavě zrušeno a ústav ten opětně vrácen svému původnímu účelu, výchově slepců. Proto byly definitivní ošetřovatelky opětně do zemské nemocnice v Brně přeloženy, kdežto 13, pouze na dobu potřeby přijatým, výpomocným ošetřovatelkám, které se staly tím, že byla zrušena nemocnice, zbytečnými, ředitelství zemské nemocnice v Brně službu vypovědělo podle smlouvy, která s nimi při nastupování místa byla uzavřena. Ředitelství má však tyto výpomocné síly mimo to zaznamenány, a jakmile nastane potřeba, ošetřovatelský personál v zemské nemocnici v Brně po upravení pracovních podmínek rozmnožiti, bude na tyto výpomocné síly, které stály již prozatímně v zemských službách, vzat především zřetel.

Že ani jednání zemského výboru na Moravě ani jednání jeho referenta o humanitních ústavech zemských prof. Šrámka se zemským zřízenectvem není ani nehumánní ani nesociální, vidno z toho, že usnesením ze dne 12. října 1918 znova vyslovil zemský výbor ochotu přispěti podporou rodinám narukovaných bývalých nižších zřízenců ústavních, pokud jejich rodiny žijí ze státního vyživovacího příspěvku, který by byl nižší než dřívější mzda.

Není pravda, že spousta mužských zřízenců vracejících se z vojenské služby a hlásících se do původních služeb, jest odmítána, a to i těch, kteří před válkou léta, dokonce 15 let sloužili. Usnesením ze dne 19. prosince 1918 č. 50.227 uložil zemský výbor ředitelstvím zemských ústavů choromyslných, aby ony ošetřovatele a sluhy po vojenské službě opětně do služeb přijali, pokud aspoň 1 rok před vojenskou službou byli ve službách zemských ústavů.

Usnesením pak ze dne 11. ledna 1919 č. 50.499 byla započtena ošetřovatelům a domácím sluhům vojenská léta do pense a postupu, pokud aspoň rok před tím ve službě zemské pobyli, ačkoliv ani všeobecná taková žádost od ošetřovatelů podána nebyla.

Z uvedeného zřejma jest neinformovanost interpelujícího člena Národního shromáždění p. V. Skurského.

Zemský výbor moravský usnesl se dále svolati anketu aby byla upravena pracovní doba v zemských humanitních ústavech. Usnesení stalo se dne 4. ledna 1919, tedy v době, kdy zákon o 8 hodinné pracovní době nenabyl platnosti a prováděcí nařízení k němu ještě nebylo vydáno. Ovšem bylo vyčkati s anketou, až vyjde nařízení prováděcí. Ještě než došlo toto nařízení do zemského výboru, v jednom ústavě konaly se přípravné práce, aby byla zavedena zkrácená doba pracovní (ředitelství zemské nemocnice v Brně jednalo o věci s ošetřovatelstvem a předložilo zemskému výboru vyžádané o tom dobré zdání; stejně i ředitelstvo největšího zemského ústavu choromyslných v Kroměříži vyzváno osobně 12. ledna přísedícím, aby takové dobré zdání zaslalo zemskému výboru).

A ještě, než došlo prováděcí nařízení, 13. ledna na anketě nižšího zřízenectva zemského, za předsednictví přísedícího prof. Šrámka v zemském domě pořádané, aby i pro ně byla zavedena služební pragmatika na kteroužto anketu mimochodem řečeno člen Národního shromáždění Skurský přísedícím přes svoji žádost připuštěn býti nemohl, poněvadž zemským výborem přesně stanoveni byli účastníci ankety, a mezi nimi nebylo člena Národního shromáždění pana Skurského, jenž zřízencem zemským není byli vyzváni účastníci a účastnice, aby se vyslovili i o zavedení 8 hodinnové době pracovní, což také částečně i učinili, přesto, že neznali ještě prováděcího nařízení.

Před touto anketou 13. ledna, tedy než došlo prováděcí nařízení, za řeči vyjádřil se přísedící zemského výboru Šrámek vůči p. členu Národního shromáždění Skurskému, že nemůže zatím nic činit co do provádění 8 hodinné pracovní doby v zemských ústavech humanitních, až dostane prováděcí nařízení. Zákon, že na příklad přináší všeobecný zákaz práce žen v noci výjimky že může stanoviti teprve ministerské nařízení. A přece že jest jasno, že je vyloučeno, aby se odstranila v nemocnicích noční služba ošetřovatelek vůbec. Více o zákonu referent humanitních ústavů zemských přísedící Šrámek nemluvil.

Jak z uvedeného patrno, zemský výbor moravský i přísedící Šrámek otázce zavedení 8 hodinné pracovní doby věnovali plnou pozornost, ačkoliv k zákonu tomu tehdy ještě ani prováděcí nařízení vydáno a rozesláno nebylo; byloť teprve dne 13. ledna vydáno a několik dní později rozesláno.

Jest tedy nesprávná a nepravdivá i výtka, že se v otázce úpravy pracovní doby v zemských humanitních a jiných ústavech na Moravě nic nestalo, není pravda, že přísedící zemského výboru, referent humanitních ústavů vychází dokonce z názoru, že zákon o 8hodinné pracovní době se pro tyto ústavy nehodí a že se nedá provésti,nýbrž z uvedeného jest jasno, že k provedení řečeného zákona měl a má zemský výbor na Moravě i jeho referent o humanitních ústavech zemských i potřebnou ochotu i vůli. Přes to pan ínterpellant Skurský svým dotazem zemský výbor na Moravě a jeho referenta zemských humanitních ústavů úplně bezdůvodně napadl. Táží se podepsaní:

Jest p. ministr ochoten vzíti na vědomost, že nijak není potřebí jeho zvláštního apellu na zemský výbor moravský a referenta zemských ústavů na Moravě, aby humánně a sociálně postupovali vůči svému zřízenectvu co do zavedení 8 hodinové doby pracovní?