To, jak nyní odměňováni jsou muži,
kteří zaměstnáni jsou v nižších
stupních ve službách veřejných,
nedovoluje jim zpravidla, aby si založili vlastní
domácnost. Vedle osobních zájmů, čistě
lidských, trpí tím i zájmy veřejné.
Proto nutný jest požadavek žen, zaměstnaných
ve službách veřejných, aby zrušena
byla všechna ustanovení, která jim zbraňují
uzavříti sňatek a zůstati dále
ve službě. Splnění tohoto požadavku
jest i proto naléhavé, že ženy těžce
nesou tento zákaz jako omezení své svobody
a ponížení své osobnosti. Uvádí-li
se proti splnění tohoto požadavku, že
nelze zároveň vyhověti jednak povinnostem
učitelky nebo veřejné úřednice,
jednak povinnostem manželky, po případě
i matky, nutno proti tomu namítnouti, že jest velký
počet vdaných žen, zaměstnaných
ve službách soukromých, které musejí
a také vyhovují všem těmto svým
povinnostem. Proti námitce, že to, aby byl proveden
tento návrh, vyžádá si značného
nákladu jak u státu, tak u zemí, nutno opáčiti,
že tím stát a země vydají jen
to, co neprávem ušetří na zaměstnancích
mužských.
Podepsaní navrhují toto:
Buďtež zrušena všechna ustanovení,
která brání ženám, ve službách
veřejných zaměstnaným, uzavříti
sňatek a zůstati dále ve službě,
zejména § 51 zems. zákona čes. z 19.
prosince 1875 č. 86 z. z., čl. IV. zák. z
8. září 1899 č. 67 z. z. čes.,
§ 59 zák. z 24. ledna 1870 č. 18 z. z. mor.,
§ 21 zák. z 6. listopadu 1901 č. 42 zem. zák.
slezs., § 2 a 8, 4 a 35 zák. z 25. ledna 1914 č.
21 ř. z. Navrhovatelé pokládají Národní
shromáždění za kompetentní, aby
změnilo i příslušné zákony
zemské.
Návrh budiž přikázán výboru
státně zřízeneckému,
aby tam byl projednán.