Jak plyne z vládního odůvodnění
návrhu, má zákon za účel přizpůsobiti
právní sbor v otázce nejvyššího
důchodkového soudu stavu faktickému, jaký
vznikl osamostatněním československého
státu. Tím přestal pro území
tohoto státu fungovati dosavadní nejvyšší
důchodkový soud ve Vídni, jehož dosavadní
působnost se vztahovala na všechna království
a země v říšské radě zastoupené,
mimo Dalmacii. Poněvadž ale důchodkový
trestní zákon z 11. července 1835 zůstal
prozatím i u nás v platnosti, jest nutno zříditi
samostatný nejvyšší důchodkový
soud pro naše území, jehož sídlo
má býti samozřejmě v Praze. Slovensko
má prozatím z působnosti jeho býti
vyloučeno, poněvadž se na ně také
působnost dosavadního soudu vídeňského
nevztahovala, ježto tam rozhodování o důchodkových
přestupcích přísluší jiným
úřadům, na kterémžto stavu prozatím
nic nemá býti měněno.
Návrh přikázán byl zároveň
výboru finančnímu i ústavnímu,
kteréžto oba výbory zvolily zpravodajem podepsaného
referenta. Změny podstatné ve výborech na
navrhovaném zákoně nebyly provedeny. V §
1. zaměněno slovo "obvod" slovem "území".
V § 2. uvažováno o podnětu, neměli-li
by za přísedící nejvyššího
důchodkového soudu z kruhů finančních
odborníků přibráni býti místo
úředníků finančního
ministerstva radové nejvyššího správního
soudu, kteří jsou členy jeho finančního
senátu, ježto by tím zastoupen byl v této
soudcovské instituci výhradně živel
soudcovský. Bylo však od toho upuštěno,
poněvadž by tím bylo třeba měniti
zákon důchodkový, což prozatím
není úmyslem. Proto přijat § 2. beze
změny. Rovněž tak § 3., jenž ve shodě
s nynějším složením senátů
u nejvyššího soudu obmezuje počet členů
senátů na 5 členů. Podnět,
aby ztenčen byl počet ten dokonce jen na 3 členy,
nedošel ohlasu. §§ 4. až 6. přijaty
beze změny.
Konečně souhlasil ústavní výbor
s resolucí ve finančním výboru přijatou,
aby vláda co nejdříve dala návrh zákona,
jímž provedena bude reforma celého hmotného
i formálního trestního práva důchodkového,
aby byl ústavně projednán.
Oba výbory odporučují předložený
a připojený zákon Národnímu
shromáždění, aby byly schváleny.
V Praze 14. února 1919.
Pro území československého státu
mimo Slovensko zřizuje se "Nejvyšší
důchodkový soud" se sídlem v Praze.
Soud ten říditi přísluší
prvnímu presidentu nejvyššího soudu v
Praze; zašlo-li by ho něco, druhému presidentu
a po tomto senátním presidentům v pořadí
jejich hodnosti.
President nejvyššího soudu jmenuje z radů
nejvyššího soudu v Praze tři přísedící
a tři náhradníky a ministr financí
z radů při ministerstvu financí rovněž
tři přísedící a tři
náhradníky nejvyššího důchodkového
soudu.
Ministr financí jmenuje též zapisovatele nejvyššího
důchodkového soudu.
Senáty, povolané k rozhodování trestních
důchodkových věcí, složeny jsou
z předsedy a čtyř členů, po
dvou z radů nejvyššího soudu a z radů
ministerstva financí určených a ze zapisovatele.
Pro obor působnosti nejvyššího soudu důchodkového
a řízení před ním zůstávají
všechny dosavadní zákony a nařízení
v platnosti.
Zákon tento nabývá účinnosti
dnem vyhlášení.
Provedení zákona ukládá se ministrům
financí a spravedlnosti.