Pro pohledávky, které proti c. k. eráru,
c. a k. eráru nebo král. uherskému eráru
vznikly ze smluv nebo ze skutečností, nastalých
před 28. říjnem 1918, u kterých byly
v době jejich vzniku zavázanými podměty
Rakousko, mocnářství rakousko-uherské,
nebo království uherské, nařizuje
se příročí na dobu, než ukončena
bude likvidace bývalého mocnářství
rakousko-uherského, nejdéle však do dne, který
vláda nařízením vyhlásí.
Po dobu, v § 1 uvedenou, není zavázaná
strana povinna takovéto pohledávky s příslušenstvím
plniti ani zajišťovati.
O žalobách, kterými se požaduje zaplacení
pohledávek tímto zákonem poshověných,
nebudiž v soudním řízení pokračováno
až do uplynutí čekací lhůty,
leč by žalovaná strana sama navrhla, aby se
v přerušeném řízení pokračovalo.
Nové žaloby buďtež odmítnuty, leč
by žalobce předložil písemné prohlášení
žalované strany, že se příročí
zříká.
Pro pohledávky, v § 1 uvedené, nesmí
povolena býti exekuce na majetek bývalého
státu rakouského, rakousko-uherského mocnářství,
nebo království uherského, pokud se týče
nyní československé republiky; povolené
exekuce buďtež z úřední povinnosti,
nebo k návrhu příslušné finanční
prokuratury zrušeny.
Nařízením vlády mohou vyňaty
býti jisté druhy pohledávek, v § 1.
uvedených, z platnosti příročí.
Za dobu, o kterou se placení pohledávek příročím
odkládá, buďte zapraveny zákonné
úroky z prodlení nebo smluvní, nejsou-li
vyšší zákonných, pokud pohledávka
bude přiznána. Úroky smluvené, vyšší
než zákonné, mohou požadovány býti
jen až do dne vyhlášení tohoto zákona.
Doba, na kterou příročí bylo povoleno,
nezapočítává se do lhůt promlčecích
ani do zákonných pro podání žaloby.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem prohlášení.
Provedením jeho pověřuje se ministr spravedlnosti
a financí.
Finanční prokuratura v Praze, navrhujíc vydati
zákon o příročí, uvedla: Mezi
státy, které vznikly z bývalého rakousko-uherského
mocnářství, nebo které části
jeho státního území připojily
ke svému, musí se státi vyrovnání
o právech a závazcích zaniklého mocnářství.
Poněvadž však uplyne pravděpodobně
drahně času, než k takovéto dohodě
dojde, nutno řešiti otázku, zda a pokud má
československá republika plniti závazky bývalého
mocnářství, které jsou proti ní
uplatňovány.
Ježto jest naprosto nejisto, jak ono vyrovnání
dopadne a tudíž které z těchto závazků
a do jaké míry náš stát převezme,
doporučuje finanční prokuratura, mají-li
se předejíti možné finanční
újmy, aby pro takovéto závazky bylo zákonem
stanoveno příročí až do času,
kdy dojde k řečenému vyrovnání
mezi zúčastněnými státy; ovšem
by musily býti některé druhy řečených
pohledávek z důvodů veřejného
blaha vyňaty (platy a pense státních zaměstnanců,
vyživovací příspěvky atd.).
Otázku tuto nutno řešiti bezodkladně,
poněvadž proti eráru jest vedeno mnoho sporů,
kterými jsou uplatňovány řečené
závazky a byly v některých těchto
sporech vyneseny již odsuzující rozsudky.
Exekucím, které by snad podle těchto rozsudků
byly vedeny, bylo by po případě možno
podle nynějších zákonů čeliti
námitkou, že českoslov. republika není
právním nástupcem zaniklého Rakouska,
resp. rakousko-uherského mocnářství,
neb království uherského, avšak kdyby
tato námitka byla uznána správnou, pak zajisté
mohla by strana vymáhající vésti exekuci
na nemovité jmění, které bývalému
státu patřilo a dosud na jeho jméno jest
zapsáno.
Vzhledem k zák. ze dne 28. října 1918, č.
11 sb., pokládá se finanční prokuratura
za oprávněnu, spory výše uvedené
vésti, avšak ve většině případů
nemůže tak s úspěchem činiti,
poněvadž se cizozemské úřady
(zejména německo-rakouské) zdráhají,
dáti jí potřebné informace. (Co se
této otázky týče, byla již podána
zpráva ministerstvu financí pod č. j. 409
Pres. ze dne 7. prosince 1918.)
Aby stálým prodlužováním lhůt
a odkládáním roků v těchto
sporech nevznikaly státní pokladně útraty
a aby se předešlo nebezpečí, že
tyto spory z uvedeného důvodu dopadnou v neprospěch
žalovaného eráru, doporučuje finanční
prokuratura, aby byl vydán neprodleně zákon,
podle kterého řečené spory mají
býti k návrhu prokuratury přerušeny.
Ministerstvo financí prohlásilo k tomu, že
vyřizovaní nároků, činěných
z těchto důvodů na československou
republiku, potkává se před ukončením
likvidace starého státu s největšími
potížemi.
Doporučuje se proto, aby učiněno bylo opatření
zákonem, aby prozatím takové nároky
nebyly ani sporem ani exekucí vymáhány. Pokud
se týče oblasti československého státu,
lze odložiti účinky promlčení,
neboť republika zajisté neodepře vyrovnati
část těchto závazků, připadlou
na ni podle likvidace. Pokud jde o ostatní nově
vzniklé státy, bude ovšem se zachovati věřiteli
podle ustanovení tam platných.
Pochybná by mohla býti otázka, je-li finanční
prokuratura oprávněna zastupovati bývalý
c. k. erár; poněvadž však se nároky
takové uplatňují i proti československému
státu jako nástupci a platí podle zákona
z 28. října 1918, č. 11. sb. z. s. dosud
platné zákony, nelze odepříti jí
legitimace.
Po formální stránce navrhuje se vzhledem
k tomu, že jsou spory v běhu a že lze další
očekávati a podle zprávy finanční
prokuratury již i rozsudky byly vyneseny, aby věc
co nejrychleji byla projednána. Proto se navrhuje, aby
Národní shromáždění přikázalo
návrh právnímu výboru, aby
do 8 dnů o něm podal zprávu.