Ústavní výbor bezvýhradně souhlasil
s návrhem potud, pokud žádá, aby obsazování
úřednických míst dělo se za
kontroly veřejnosti, čemuž rozuměl tak,
že obsazování má se díti tak,
aby o něm co nejširší veřejnost
se dověděla a všichni schopní kompetenti
se mohli ucházeti.
V jednotlivostech nemohl se však ústavní výbor
spřáteliti s návrhem. Tak zvláště
pokud jde o požadavek vypisování veřejných
konkursů na všecka místa úřednická.
Je-li tím totiž míněn konkurs v tom
smyslu, že by všichni uchazeči, kteří
by lhůtu, stanovenou konkursem, zmeškali, byli
již tím vyloučeni, nemohl by ústavní
výbor podobný návrh doporučovati,
poněvadž by tak pouhá formalita (vypršená
lhůta) znemožnila vládě vybrati si pro
uprázdněné místo kandidáta
nejschopnějšího. Nedůsledné bylo
by dále, kdyby podobné ustanovení mělo
platiti jen pro nově zřizované
státní úřady, poněvadž
nelze uznati, proč by nemělo stejnou měrou
platiti pro veškeré úřady vůbec.
Na druhé straně však obával se ústavní
výbor, zda obecně požadovaná zásada
o konkursu, pokud se týče povšechné
kontroly veřejností, může platiti stejně
pro veškeré kategorie úřednické.
Poukazováno na př. na ustanovování
státních tajemníků, vysokoškolských
profesorů atd. Zde zajisté neodporučovalo
by se vypisování konkursu, poněvadž
okruh kandidátů je obyčejně tak úzký
a každý kandidát bez toho je znám tak,
že by konkurs nebo kontrola veřejnosti byla zbytečná.
Z těchto a podobných úvah plyne, že
otázku nelze rozřešiti tak povšechně,
jak návrh činí.
Ústavní výbor měl za to, že podnět
pánů navrhovatelů (zejména též
druhý odstavec) patří do velkého souboru
otázek, týkajících se reformy služební
pragmatiky, a jen v této souvislosti může zdárně
býti rozřešen.
Ústavní výbor navrhuje tedy Národnímu
shromáždění tuto resoluci: "Vláda
se vyzývá, aby při obsazování
úřednických míst dbala, hledíc
k zvláštní povaze jednotlivých případů,
co nejvíce zásady veřejnosti proto, aby všichni
schopní kandidáti mohli se o dotčená
místa ucházeti".