Rozvoj českého odborného školství
živnostenského veden je na Moravě dvojím
směrem: jednak svépomocí, jednak sestátňovací
akcí.
Pokud týče se prvého, dosaženo na Moravě
úspěchu přímo karakteristického.
Obchodní školství dvoutřídní
jak chlapecké, tak dívčí, je vesměs
vydržováno soukromými kuratorii neb městy.
A máme škol těchto pět chlapeckých
a devět dívčích: v Uh. Hradišti,
na Mar. Horách, v Přerově, v Třebíči,
ve Vyškově: chlapeckou spojenou s dívčí,
dále v Brně při "Vesně",
ve Frenštátě, v Kroměříži
samostatnou dívčí a v Prostějově
spojenou s obchodní akademií. Stejně je tomu
s dívčími průmyslovými školami,
jichž máme zřízeno 11, a to: v Brně
při ústavech "Vesniných", v Olomouci
při Pöttingeu, ve Vel. Meziříčí
při "Světlé", ve Vítkovicích
při školském spolku, v Moravské Ostravě
"Dobromila", v Hranicích, v Uher. Hradišti,
v Břeclavě, v Hodoníně, v Kroměříži
při "Libuši", ve Znojmě "Vlasta".
Státní školy živnostenské jsou:
státní průmyslové školy v Brně
a Přerově, odborná škola pro zpracování
dřeva ve Val. Meziříčí utrakvistická,
odborné školy tkalcovské ve Frenštátě,
v Prostějově, obchodní akademie v Brně
a Prostějově.
Mimo uvedené školy má Morava tak zvané
školy košikářské ve Val. Meziříčí,
v Rožnově a ve Vizovicích, kteréž
vlastně školami v pravém slova smyslu nejsou
a jimž byly také poslední dobou změněny
tituly v učebné dílny.
Český odbor zemské rady živnostenské
z nařízení moravského zemského
výboru z roku 1908, aby vykonal šetření
co do soustavné úpravy odborných škol
živnostenských po stránce věcné
i místní a aby dal zemskému výboru
účelný plán pro postupné zřizování
škol těch na Moravě, zahájil obšírnou
anketu ve všech vrstvách živnostenských
na Moravě a vyšetřoval, které odborné
školy na Moravě byly by nejdůležitější,
aby byly zřízeny, ve kterých městech
a jaké jsou pro zřízení těchto
škol podmínky.
Vyšetřováním tímto ukázalo
se, že českých odborných škol na
Moravě vůbec je nedostatek a že, uváží-li
se ohromný rozmach školství průmyslového
a odborného v sousedních státech a péče
i náklad na německé průmyslové
školství v Rakousku, nelze se diviti, že česká
výrobní činnost nezabírá nových
oborů, jak by toho spotřeba našeho lidu a jeho
hospodářské poměry vyžadovaly,
ba, že lze bezpečně očekávati,
potrvají-li tyto poměry, že v nedaleké
budoucnosti vytlačována bude výroba dosavadní
i z dosavadních posic cizích, čestně
vydobytých, cizí, technicky i odborně kvalifikovanější
konkurencí.
Tyto okolnosti byly také asi důvodem pro to, že
obnoveny byly znovu veškeré požadavky, odborného
školství průmyslového se týkající,
které vyvrcholily v požadavku, aby bylo zřízeno
asi 70 nových škol odborných.
Požadavky tyto vedly některé pány poslance
a z nich hlavně presidenta zemské rady živnostenské
poslance Jandu, mimo dra Fischera a Votrubu, aby podali sněmu
návrhy, ve kterých vláda naléhavě
se žádá, aby za spoluúčasti ostatních
činitelů co nejdříve vyhověla
naléhavým požadavkům živnostnictva
na Moravě a postarala se o zřízení
příslušného počtu odborných
škol živnostenských na Moravě, kterýž
by vyhovoval jednak hospodářské potřebě,
jednak také počtu obyvatelstva moravského.
Zejména žádáno pak v návrhu presidenta
živnostenské rady, aby co nejdříve byl
zřízen příslušný počet
škol pro řemesla umělecká a stavební,
škol dřevařských, keramických
škol, dvoutřídních obchodních
škol, tkalcovských škol, aby byla zřízena
II. česká státní průmyslová
škola, dále školy strojnické, obuvnické,
mlynářské, krejčovské, a jedna
obchodní akademie, a vyjednáváno bylo s příslušnými
místy, která o tyto školy se ucházela.
Český odbor zemské rady živnostenské
dosáhl svými návrhy, které jednotlivě
podával, že také moravský zemský
výbor doporučil zřízení několika
podobných škol na Moravě mor. místodržitelství,
a to zřízení umělecko-řemeslnické
a stavební školy v Brně a v Olomouci, keramické
školy v Litovli, obuvnické školy v Třebíči,
školy pro kovový průmysl na Mar. Horách,
krejčovské v Prostějově, mlynářské
v Brně, dřevařské v Jihlavě,
obchodní ve Frenštátě, dřevařské
v Nov. Rousinově.
Probíraje se státními rozpočty, pokud
se týkají živnostenských věcí,
a tu zejména živnostenského školství
odborného, shledal Český odbor zemské
rady živnostenské, že odborné školství
mizí zde proti zemím s daleko méně
vyvinutým průmyslem a živnostmi, a to ne snad
proto, že by Morava zřizování odborného
školství si nežádala, ale z toho důvodu,
že vláda sama bere na Moravu velmi malý zřetel.
Vzhledem k těmto okolnostem, jakož i vzhledem k tomu,
že poslední dobu na Moravě žádalo
celkem 38 míst o zřízení různých
druhů škol živnostenských, obrátil
se Český odbor zemské rady živnostenské
na představenstva obcí těchto míst,
aby mu byla zaslána dobře promýšlená
usnesení, zda přejí si zřízení
žádané školy v místě, při
čemž podotčeno každému představenstvu,
že při zřizování podobné
školy se žádá od obcí: budovy a
jejího zařízení, otopu, osvětlení,
čištění a obsluhy, zařízení
dílen a pořízení pomůcek a
stálého ročního příspěvku,
a že Český odbor, bude-li míti přesná
usnesení obecního představenstva po ruce,
je s to, aby napsal celkové memorandum o požadavku
české Moravy na vládu, pokud týče
se zřizování odborného školství
živnostenského, kteréhožto požadavku
poté co nejúčinněji bude možno
také hájiti.
Tato akce Českého odboru měla v několika
směrech zajímavý výsledek. Od požadavků
svých za zřízení žádané
školy v zásadě neustoupilo žádné
místo, za to však všeobecně žehráno
na značné oběti, kterých stát
při zřizování podobných škol
po jednotlivých obcích žádá,
na kterýžto náklad většina míst
nebyla připravena, a také naň nepomýšlela.
Na svůj požadavek, aby byly zřízeny
žádané školy, položily důraz
obce: Kr. Pole, Litovel, Slavkov, Uh. Hradiště, Mar.
Hory a Rosice.
Potřeby školství v menšinových
městech podepřel Český odbor tím,
že žádal, aby zde povinnost místních
činitelů převzaly na sebe stát a země.
Pokud se týče dalších měst, bylo
již dříve uvedeno, že města nejvíce
si stěžují, že podmínky pro zřízení
nových odborných škol jsou tak těžké,
že na ně finančně nepříznivě
situovaná města přistoupiti nemohou, jelikož
je nemožností takovými břemeny na obce
nové dávky uvalovati. Přes to oznámila
obec Frenštát, že zřídila mezi
tou dobou sama dívčí jednoroční
obchodní školu, která pro dívčí
dorost tamního kraje je velmi důležita. Při
tom podotýká se, že město Frenštát
jest jednou z nejchudších obcí na Moravě
a že tedy odborným školstvím, celému
kraji přístupným, je zde možno pomoci
zkvétání živností, obchodu a
průmyslu.
Městská rada v Třebíči usnesla
se jednomyslně, že obci není možno na
zřízení odborné školy obuvnické
přispěti oněmi obětmi, jakých
by se na ní k dosažení účelu
toho žádalo, poněvadž místní
poplatnictvo jest obecními dávkami až do nejkrajnější
míry zatíženo a obec má v nejbližší
době před sebou povinnosti jiné, naprosto
již neodkladné a stejně důležité,
jako jest zřízení odborného učiliště
obuvnického.
Zároveň ale usnesl se obecní výbor,
že podle dřívějšího svého
usnesení ze dne 17. června 1908 č. pet. 5715
setrvává na požadavku, aby v Třebíči
byla založena a za pomoci Zemské živnostenské
rady ze státních peněz vydržována
dvoutřídní odborná škola obuvnická,
která by vybavena byla moderními stroji a všemi
potřebnými pomůckami učebnými,
a zmocnil městskou radu, aby zároveň obnovila
žádosti na ministerstvo kultu a vyučování,
jakož i na moravský zemský sněm.
Dále se usnesl obecní výbor, aby v peticích
výslovně bylo prohlášeno, že obec
reflektuje na zřízení úplně
vybavené školy odborné a nikoliv jenom na zřízení
vzorné dílny pro učedníky aneb na
zřízení školy pro dělání
střihů, jakou by potřebám místního
průmyslu obuvnického nikterak nebylo vyhověno.
Městská rada prostějovská má
usnesení obecního výboru ze dne 24. listopadu
1911, aby zasadila se o to, aby v Prostějově zřízena
byla co nejdříve státní průmyslová
škola s oddělením strojnickým, krejčovským
a tkalcovským. Pokud se týče splnění
kladených požadavků, městská
rada prostějovská o nich sice nemluví, Český
odbor zemské rady živnostenské jest však
přesvědčen vzhledem k známé
obětavosti a kulturním i hospodářským
snahám tohoto města, že podmínkám
těmto bude vyhověno.
Nový Rousinov již ve svém původním
podání za zřízení dřevařské
školy zavázal se příslušnou budovu
věnovati, světlo, otop i školníka na
svůj náklad vydržovati.
Představenstvo obce Husovic zřízením
odborné školy textilní vážně
se zabývá a vykonalo za tím účelem
také exkurse do podobných odborných škol.
Vyjednávalo také již s firmami o stroje, stavy
a ostatní zařízení.
Obecní výbor v Telči žádá
znovuzřízení kamenické školy
v Telči, avšak nákladem státním
neb zemským, neboť město samo se zřetelem
na neblahé finance obecní ničím přispěti
nemůže.
Městský úřad v Blansku dovolává
se zřízení školy pro průmysl
kovový, zvláště odbor slévačský,
avšak o podmínkách nemluví.
Obecní rada města Budějovic dovolává
se zřízení školy dřevařské
nákladem státním.
Obecní rada města Kroměříže
trvá na zřízení školy pro živnosti
stavební a řemesla umělecká v Kroměříži,
sděluje však, že nemůže přistoupiti
na to, aby pro eventuální zřízení
této školy obec nucena byla vyhověti žádaným
podmínkám stran budovy a j., jelikož by tím
převzala téměř veškerá
břemena, aniž by na vedení školy toho
vlivu měla, jak by jí pak příslušel.
Žádá proto, aby působeno bylo v tom
směru, aby stát, resp. země vyhověla
kulturním požadavkům českého
obyvatelstva na Moravě z peněz státních,
resp. zemských, jak je tomu při ústavech
německých, a nikoliv na vrub obcí českých.
Z vyjednávání tohoto jest tudíž
zřejmo, že jednati se může dále
o splnění požadavků živnostenských
o zřízení, resp. doplnění a
moderní vybudování odborných škol
živnostenských:
řemesel uměleckých a stavebních: v
Brně, Olomouci, Mor. Ostravě a Kroměříži;
dřevařských škol: v Jihlavě,
Nov. Rousinově, jejichž zřízení
bylo již dříve také zemským výborem
doporučeno;
mlynářské školy: místo její
nechť voleno jest v dohodě se Zemskou jednotou společenstev
mlynářských na Moravě;
textilní školy: v Husovicích, nebude-li utrakvistická
škola textilní v Brně přeměněna
ve školu českou, což by se plně doporučovalo,
obuvnické školy: v Třebíči;
krejčovské školy: v Prostějově;
státních průmyslových škol: na
Mar. Horách, v Prostějově;
kamenické školy: v Telči;
keramické školy: v Litovli;
obchodní akademie: v Olomouci;
elektrotechnické a stavební: v Král. Poli.
Navrhovatelé kladou však důraz na to, aby při
zřizování odborných škol trváno
bylo na požadavku, aby zakládány byly odborné
školy, založené na předchozí praksi,
jelikož žactvo vstupuje do těchto škol již
v plném vědomí účelu školy,
v pokročilejším stáří,
opírá se také o zkušenosti, v životě
nabyté, osvojuje si snáze učivo, o něž
jeví zájem, a když odejde ze školy, snadno
se zase v praksi uchytí, rádo se do prakse vrací,
neboť brzo zde vyniká nad své druhy a pracuje
tak mnohem snadněji k cílevědomému
svému osamostatnění.
Odborné školy, vyžadující předběžné
prakse, jsouce spojeny s moderně vybavenými dílnami,
nevyžadují dlouholetého vyučování
a při stejném nákladu vydržovacím
odchovávají více žactva, jež opětně
se staví v řady řemeslnictva, než odborné
školy jinak založené.
Žádá se, aby k těmto školám
byly přičleněny příslušné
odborné školy pokračovací a aby při
nich byly zavedeny také mistrovské kursy s vyučováním
6 - 8 nedělním, při kterýchž
by ústav na zvelebování živností
mohl býti brán v potaz.
Aby se umožnilo odborné studium příslušníkům
moravským, kteří buďto nebyli přijati
na českou státní průmyslovou školu
v Brně, nebo věnovali se odboru kamenickému,
zámečnickému, umělecko-průmyslovému
a j., udělována buďtež stipendia moravským
návštěvníkům českých
státních průmyslových škol v
Praze, na Smíchově, v Českých Budějovicích,
v Pardubicích, kamenické školy v Hořicích,
keramické v Bechyni, umělecko-zámečnické
v Král. Hradci, umělecko-průmyslové
školy v Praze a j.
S postupným zřizováním nových
škol budiž započato, pokud lze, ihned a moravské
svépomocné školství dívčí,
obchodní, chlapecké i dívčí,
budiž sestátněno a učitelé převzati
do služeb státních, aby tak obětavým
kuratoriím moravským bylo poskytnuto možnosti
dále zatím budovati školy odborné, kterých
Morava pohřešuje.
Po stránce formální navrhuje se přikázati
tento návrh výboru školskému.