Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Osnova jednak prodlužuje udělování státních podpor nezaměstnaným do 15. března t. r., jednak přináší řadu kontrolních a jiných opatření proti zneužívání výhod zákona o podpoře nezaměstnaných.

Hned při vydání zákona o podpoře nezaměstnaných ze dne 10. prosince 1918 č. 63 sbírky zákonů a nařízení bylo patrno, že konečný termín jeho platnosti nebude znamenati ještě úplný návrat do normálních výrobních a hospodářských poměrů.

Vskutku se ukazuje, že udělované podpory mají tendenci doposud vzestupnou. Vzestup tento nepřipadá arci jen na vrub rostoucí nezaměstnanosti, nýbrž namnoze na vrub okolností jiných. Tak zejména nezaměstnaní teprve postupně se o zákonu dověděli a pak nepočaly též všechny demobilisační výbory pracovati současně. Mimo to však nacházely se postupně též methody, jak zákon obejíti a plně využitkovati jeho výhod, byť proti tendenci zákona. Odtud vzestup udělovaných podpor. Nezaměstnanost trvá stále ještě v plné síle, poněvadž v nejistotě hospodářské se veškerá podnikavost reservuje. Není stále ještě jednak surovin, jednak působí nejistota cen.

Ukazuje se dále, že jsou veliké rozdíly v nezaměstnanosti mezi různými oblastmi a zvláště mezi německou oblastí v Čechách a kraji českými. V českých krajích je nezaměstnanost mnohem menší nežli v průmyslových krajích německých. To není způsobeno pouze průmyslovou povahou krajů německých a snad zemědělskou povahou krajů českých, poněvadž i v českých průmyslových střediscích jako v Praze, na Kladně, v Brně, Ostravě jest nezaměstnanost mnohem menší, soudě podle vyplacených podpor, nežli na př. v Teplicích, v Karlových Varech atd. Věc má hlubší svou příčinu v tom, že v německých krajích byl průmysl více favorisován válečnými dodávkami a s většími obtížemi vrací se do mírového hospodářství, ale též v tom, že demobilisace v českých krajích nepokročila tak daleko jako v krajích německých. Stav nynější nezaměstnanosti nedopouští toho, aby byl zákon o podporách v nezaměstnanosti zrušen nebo aby nebyl dále prodlužován.

Nelze dnes říci, zda dnem 15. března, do kdy má platnost zákona býti prodloužena, nastanou takové poměry, že nebude ho třeba dále prodlužovati, avšak jest jistá oprávněná naděje, že na jaře rozšíří se pracovní příležitost v řadě nových pracovních oborů a povolí kalamita uhelná. Lze také doporučiti, aby byly rušeny výhody podpory nezaměstnaných postupně povlovnou restrinkcí, čímž budou dělníci stále více nuceni vstupovati do výrobního procesu.

Bylo by tedy souhlasiti se zásadou, aby byla prodloužena platnost zákona o podpoře nezaměstnaných do 15. března.

V intencích shora dotčených provádí osnova v některých směrech po nabytých zkušenostech některá obmezení v udělování podpor a jejich podmínkách. Má býti jimi zvláště čeleno všelikému zneužíváni zákona, jak se to ukázalo. V celku přes veliký chvat, s jakým byly organisovány demobilisační výbory a zákon prováděn, lze s uspokojením říci, že celý aparát fungoval dobře. Případy poruch, které zde jsou, jsou přece jen zjevy ojedinělými. Zneužití však jsou četná.

Ukázalo se jednak, že se snažili někteří dělníci získati větší podpory, nežli jim podle zákona náleží, buď tím, že přihlašovali více rodinných příslušníků, anebo tím, že ohlašovali vyšší mzdy před svou nezaměstnaností, nežli měli. Není nezajímavo, že zaměstnavatelé namnoze tuto snahu dělnictva podporovali, potvrzujíce jim nesprávné údaje o jejich dřívějším zaměstnání anebo o mzdě. Jinak zneužívalo se zákona tak, že někteří dělníci dávali přednost bezpracné podpoře před mzdou za práci, zvláště v těch oborech, kde mzda jest příliš nízká a podpoře se buď vyrovná anebo ji málo převyšuje.

Tak zvláště v textilních odvětvích, kde jsou namnoze ještě velmi nízké mzdy, opouštělo mnoho dělníků práci. Ve všech těchto směrech snaží se zákon čeliti dosavadním přehmatům.

Především tím, že nutí občanstvo k práci. V § 1. se uzákoňuje všeobecná pracovní povinnost veškerého občanstva, podle tělesných a duševních sil.

Paragraf tento nemá sice právního účinku, poněvadž není provázen žádnou sankcí, avšak vyslovuje přání zákonodárce zcela podobně, jak tomu bylo při kodifikaci lidských práv ve francouzské revoluci. Praktický účel byl ten, aby nepociťovalo dělnictvo povinnost pracovní, v dalších ustanoveních provázenou sankcí, jako hrot namířený proti sobě. Praktický význam má tedy teprve ono ustanovení článku nyní 6., kterým se nařizuje, že je nezaměstnané dělnictvo povinno přijímati nouzové práce od státu a samosprávných svazků, nechce-li ztratiti podporu v nezaměstnanosti. Proti osnově formuloval sociálně-politický výbor v článku 6. podmínky podržení podpory v nezaměstnanosti a zvláště povinnost nezaměstnaných přijmouti práci nabízenou poněkud odchylně, klada váhu hlavně na tělesnou způsobilost, aby nebylo možno vykládati zákon tak, že jest nezaměstnaný oprávněn odmítnouti práci neodpovídající jeho duševním schopnostem, pokud by se jimi rozuměl i určitý odborný výcvik. Nezaměstnaní, kteří odeprou přijmouti nabízenou práci bezdůvodně a ztratí takto nárok na podporu, vedeni mají býti v evidenci ve zvláštních záznamech, jako živly práce se štítící.

Zákon o prodloužení podpor nezaměstnaných čelí dále zneužívání, vybírati podpory, ve dvou směrech. Jednak vylučuje příspěvky pro příslušníky rodinné, mimo manželku nebo družku, a vlastní i nevlastní děti, tedy vylučuje příspěvky pro jiné příbuzné, poněvadž právě v těchto směrech bylo zákonu valně zneužíváno.

Jednak zákon dále staví pod trestní sankci obecního zákona trestního nepravdivá udání přímá i nepřímá, jimiž má dosáhnouti nezaměstnaný nebo jeho příslušnici vyšší podpory, nežli mu náleží. Aby zajištěna byla konečně odpovědnost demobilisačních výborů, dává se předsedovi již právo, suspendovati nezákonná jejich usnesení až do rozhodnutí ministerstva pro sociální péči.

Aby mohl býti zákon uskutečněn i na Slovensku, kde jsou zcela jiné hospodářské a právní poměry, zmocňuje se ministr k příslušným opatřením, která odpovídají tamním poměrům, aby i tam mohly býti udělovány státní podpory nezaměstnaným podle tohoto zákona.

Proti vládní osnově provedl sociálně-politický výbor tyto změny:

1. Odstavec 2. článku lI. zařadil za článek IV. jako samostatný článek V. a další články přečísloval.

2. V odstavci 2. článku IV. v poslední větě doplnil k slovu "zákona" datum jeho, aby bylo zabráněno nedorozumění.

Intencí řečeného ustanovení jest, aby nemohl nezaměstnaný jen za tím účelem přijímati ve své domácnosti družku, aby ji učinil účastnou podpory. Příslušníci rodiny malí tedy býti účastni podpory jen tenkráte, sdílejí-li s nezaměstnaným domácnost od doby vyhlášky prvního zákona o nezaměstnanosti. Pro případ nově narozených dětí bylo třeba učiniti úchylku, což se stalo doplňkem dalším k témuž odstavci.

3. V odstavci 3. článku IV. vynecháno bylo slovo "samostatně", aby nenastalo nedorozumění, že osoby výdělečně činné, tam uvedené, musely býti výdělečně činné v nějakém samostatném zaměstnání.

4. V odstavci 4. téhož článku IV. nahrazeno bylo rčení "počítajíc do ní i rodinné příplatky" slovy: "i s rodinnými příplatky".

5. V článku dříve V. nyní VI. nahrazena byla slova "fysickým nebo duševním schopnostem" slovy: "tělesným silám" z důvodů, už dříve řečených. V témže článku vložena byla v předposlední větě za slovy: "mzdového tarifu nebo" slova: "není-li mzdového tarifu", aby bylo zřejmo, že právo nezaměstnaného, odmítnouti práci vzhledem k nízké mzdě, která neodpovídá tarifu, platí jen pro ony obory práce, kde jest mezi zaměstnavateli a zaměstnanými umluven mzdový tarif.

V souvislosti touto projednanou osnovou pojednal sociálně-politický výbor o některých otázkách s obsahem tohoto zákona souvisících.

l. Především o tom, že by bylo žádoucí, aby stát na místě udělování podpor usiloval o to, aby urychlením veřejných svých prací a podporu nouzových prací samosprávných svazků hleděl osvěžiti pracovní ruch a preventivně čelil nezaměstnanosti. Byl zvláště důraz položen na to, že by samosprávné svazky mohly prováděti mnoho nouzových prací, zvláště oprav silnic a pod., ale že se tak neděje. Že by tudíž bylo žádoucí, aby stát podporou těchto svazků hleděl dotčenou jejich činnost osvěžiti. Že by se tak mohlo státi nákladem, který nebude převyšovati jeho výdajů na nezaměstnanost, a způsobem pro celek jistě prospěšnějším. V té věci usnesl se sociálně-politický výbor navrhnouti Národnímu shromáždění zvláštní resoluci.

II. Bylo poukazováno dále k tomu, že nezaměstnanost zvláště zvětšuje se tím, že někteří podnikatelé nad potřebu propouštějí dělnictva a nesnaží se je udržeti, často i z politických příčin. Není toho času právní normy, kterou by bylo lze soukromého zaměstnavatele přinutiti k dalšímu provozu podniku a k plnému zaměstnávání dělnictva, avšak uznáno bylo, že vláda disponuje vhodnými prostředky, aby v té věci na zaměstnavatele působila. Přání sociálně-politického výboru bylo shrnuto v další zvláštní resoluci.

III. V souvislosti s projednáváním otázky, smí-li nezaměstnaný odmítnouti práci pro mzdu, která neodpovídá tarifu, bylo konstatováno, že tarifní pracovní smlouvy nejsou podle platného práva závazny a že jich nelze vynutiti soudně. Byl by myslitelný případ, že by zaměstnavatel nabízel nezaměstnanému dělníku nižší nežli tarifní mzdu. Dělník není podle zákona povinen práci toho druhu přijmouti a má nárok na podporu. Tím způsobem nepřímo se pojišťuje dodržování tarifní mzdy, avšak nikoli sankcí vůči zaměstnavateli, nýbrž sankcí namířenou proti státní pokladně. Bylo by žádoucno, aby po právu vůbec nemohl zaměstnavatel nabízeti nižší, nežli tarifní mzdy, platící pro jeho závod podle pracovní smlouvy. To však předpokládá právní normování tarifní pracovní smlouvy, jehož se nám doposud nedostává, což však lest velmi žádoucí. Této otázky dotýká se resoluce č. III.

Sociálně-politický výbor navrhuje:

A) Národní shromáždění, račiž přiložené osnově zákona ve znění, přijatém ve výboru sociálně-politickém, uděliti ústavní schválení.

B) Národní shromáždění, račiž přijmouti tyto resoluce:

I. vláda se vyzývá, aby čelila nynější nezaměstnanosti, urychlením veřejných prací státních a podporou nouzových prací samosprávných svazků,

II. vláda se vyzývá, aby působila na podnikatele, aby bez vážné příčiny nebo poruchy podniku nepropouštěli dělnictva z práce,

III. vláda se vyzývá, aby co nejdříve předložila Národnímu shromáždění osnovu zákona, jímž by se pojistila právní platnost tarifních pracovních smluv.

Z usnesení Národního shromáždění vydávají se o udělování podpor nezaměstnaným tato nařízení:

Zákon ze dne 10. prosince 1918 č. 63 sb. zák. a nař. o podpoře nezaměstnaných ponechává se v platnosti se změnami, níže uvedenými.

Všichni státní občané jsou povinní pracovati podle svých tělesných sil a duševních schopností, a to buď v povolání samostatném nebo jako zaměstnanci za mzdu.

K § 3. zákona připojuje se nový odstavec:

Za neděli podpora nepřísluší.

§ 4. zákona mění se takto:

Mimo osobní podporu v nezaměstnání obdrží podporovaný příplatek jedné koruny denně pro osoby, žijící s ním ve společné domácnosti a výživou na něho odkázané, a to:

1. pro manželku nebo družku,

2. pro děti vlastní i nevlastní do dokonaného čtrnáctého roku.

Přihlížeti sluší pouze k oněm členům domácnosti, kteří už žijí s podporovaným ve společné domácnosti před vyhlášením zákona ze dne 10. prosince 1918 č. 63 sb. zák. a nař., a k dětem, které se po vyhlášení zákona narodily.

Patří-li k domácnosti několik osob nezaměstnaných, které byly dříve výdělečně činny, má nárok na podporu jen hlava domácnosti, kdežto na ostatní osoby obdrží jen rodinný příspěvek.

Celková podpora hlavy domácnosti i s rodinnými příplatky nesmí přesahovati 10 K denně.

Každý nezaměstnaný je povinen přijmouti zaměstnání, zejména práci nouzovou, přikázanou mu správou veřejnou (státní, zemskou, okresní, obecní).

V § 8., odst. 1. poslední věta mění se takto:

Zanedbá-li podporovaný bez odůvodněné omluvy povinné hlášení, nebo zdráhá-li se bez důvodu, jejž by výbor demobilisační uznal za platný, přijmouti přikazovanou práci, jeho tělesným silám přiměřenou a placenou podle mzdového tarifu, nebo, není-li mzdového tarifu, podle sazeb v místě obvyklých, pozbývá trvale nároku na další podporu. Demobilisační výbor zapíše takového podporovaného do zvláštního seznamu.

Mezi 2. a 3. odstavec § 11. zákona vsunouti jest tento odstavec:

Předseda výboru je povinen zastaviti nezákonité usnesení výboru a předložiti věc ihned ministerstvu sociální péče, aby o ní rozhodlo.

K § 12. připojuje se druhý odstavec:

Kdo nepravdivými udáními hledí způsobiti nebo napomáhá, aby obdržela podporu osoba, které podpora nepřísluší, anebo aby obdržela oprávněná osoba podporu vyšší, nežli jí podle zákona přísluší, bude trestán podle nařízení zákona trestního.

§ 16. zákona mění se takto:

Zákon tento pozbývá účinnosti dnem 15. března 1919.

Pokud jde o poskytování podpor nezaměstnaným na Slovensku, zmocňuje se ministr sociální péče, aby učinil obdobné opatření vzhledem k odchylným právním i hospodářským poměrům tamějším.