Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Školský výbor podrobil předložený návrh za přítomnosti zástupce ministerstva školství a národní osvěty bedlivé úvaze a vycházel z přesvědčení, že služební postavení učitelů vysokoškolských vyžaduje především proto zvláštní zákonné úpravy, že jedině tím lze docíliti, aby zamezeny byly jakékoliv vlivy politické, sociální, náboženské atd., které by snad mohly ohrožovati svobodu badatelskou. K tomu účelu třeba jest výslovně zákonem zajistiti svobodu vědy a vyučováni na vysokých školách, zároveň pak stanoviti podmínky a způsob, za jakých mohou učitelé vysokoškolští býti jmenováni a propouštěni, resp. do výslužby dáni. Podobně jako naprosto nestranný výkon spravedlnosti vyžaduje zásady nesesaditelností soudcovské, stejně i svoboda vědy klade požadavek, aby učitelé vysokoškolští směli býti propuštěni jen podle nálezu příslušného úřadu disciplinárního. Dosavadní nařízení rakouská byla v tom ovšem neúplná a neurčitá, zejména pokud se týkalo řízení disciplinárního, které příslušelo na universitách akademickým senátům, ale nebylo podrobně upraveno.

To má se státi předloženým zákonem, jenž se rozpadá ve čtyři části: Ustanovení všeobecná (§ 1. - 4.), řád disciplinární (§ 5. až 19.), dám do výslužby a odnětí veniae legendi pro nezpůsobilost (§ 20. a 21.) a ustanovení závěrečná (§ 22. a 23.).

V prvém oddělení § 1. jedná se o ustanovení vysokoškolských učitelů, jež se má státi presidentem republiky definitivně a na doživotí. V tom jest obsažena zásada nesesaditelnosti a nepřeložitelnosti vysokoškolských profesorů. Jmenování to má se státi k návrhu sboru profesorského, čímž vyslovena autonomie vysokých škol. Avšak netřeba, aby návrh byl usnesením většiny, nýbrž stačí i menšina, čítá-li aspoň dvě pětiny všech členů sboru profesorského. Tímto ustanovením má býti znemožněno, aby dočasná neb náhodná většina sboru profesorského zabraňovala způsobilým docentům, kteří snad jsou zastanci jiných poznatků neb method vědeckých, přístup k profesuře. Při tom bylo ve výboru projeveno přesvědčení, že správa vyučovací předkládajíc návrhy sborů profesorských presidentovi republiky nebude na rozhodnuti jeho vykonávati žádné ingerence. Změna tohoto paragrafu ve výboru provedená jest jen stylistické povahy.

Na § 2., vyslovující svobodu badání, byl položen důraz jen tím, že slovo "jakýmkoli" bylo nahraženo výrazem "nižádným".

§ 3., jenž jest výrazem nepřesaditelnosti učitelů vysokoškolských, přijat byl v navrženém znění beze změny.

§ 4. Přijat v navrženém znění s tímto dodatkem: "Koncem semestru, ve kterém profesor vysokoškolský dosáhne 70. roku svého věku, budiž dán do výslužby. Profesor takový však může působiti dále jakožto profesor čestný (honorarius)". Dodatek tento bude jen uzákoněním dosavadního stavu, ježto vysoký věk zpravidla působí nepříznivě i na činnost duševní a stáří 70. roku pokládáno jest v tom směru za nejzazší hranici. Aby však možny byly i výjimky, připouští se takovému profesoru další přednášení ve funkci profesora čestného.

Oddělení druhé jedná o řádu disciplinárním. Tento řád vybudován jest na zásadě, že disciplinární trest proti vysokoškolským profesorům může býti vysloven jen nálezem úřadu disciplinárního a že úřad tento složen býti má opět jen z učitelů vysokoškolských jak v prvé, tak i v druhé stolici. Disciplinární senát prvé stolice má býti volen na každé vysoké škole z profesorů této školy vždy na jeden rok, stolice odvolací má býti volena na tři roky pro všechny vysoké školy téhož jazyka vyučovacího společná. Řízení upraveno jest obdobně podle disciplinárního řízení státních úředníkův.

§ 5. přijat byl beze změny, v § 6. provedeny jen změny stylistické, rovněž tak v § 7., 8. a 9. § 10. a 11. zůstal beze změny. § 12. změněn jen stylisticky, § 13. nezměněn, § 14. stylisticky pozměněn, § 15. až 18. zůstal nezměněn. § 19. jedná o disciplinárním řízení proti soukromým docentům, při němž béře účast i jejich zástupce.

Oddělení třetí (§ 20. a 21.) jedná o dání do výslužby a odnětí veniae legendi pro nezpůsobilost. I tu třeba jistých záruk poskytujících dostatečné ochrany proti libovůli a proto rozhodnutí o tom vyhrazeno jest rovněž disciplinární komisi. Se samosprávou vysokých škol jest v souhlase, že iniciativa i tu vyhrazena jest sborům profesorským a vyžaduje se většiny kvalifikované. Změny v těchto paragrafech učiněny nebyly.

Poslední, čtvrté oddělení (§§ 22. a 23.) jedná o ustanoveních závěrečných. Změny v § 22. souvisí s tím, že některá ustanovení zákona provésti lze ihned, kdežto jiná, zejména volba disciplinárních komisí, může býti provedena teprve na počátku příštího studijního roku.

Školský výbor odporučuje Národnímu shromáždění, aby byl návrh takto pozměněný přijat.

Profesoři vysokých škol jmenováni jsou presidentem republiky k návrhu většiny sboru profesorského definitivně a na doživotí. President republiky může však jmenovati profesorem vysokých škol i toho, pro nějž se vyslovily aspoň dvě pětiny všech členů sboru profesorského.

Profesoři vysokých škol nemohou nižádným způsobem býti omezováni ve své vědecké a vyučovací činnosti.

Profesoři vysokých škol nemohou býti přeloženi proti vůli své na jinou vysokou školu.

Profesoři vysokých škol mohou toliko na základě nálezu příslušného disciplinárního úřadu vyneseného dle zákona proti své vůli býti propuštěni nebo před dokonaným 70. rokem svého věku do výslužby dáni.

Také zatímní zproštění úřadu (suspense) může se státi toliko z usnesení příslušného úřadu disciplinárního.

Koncem semestru, ve kterém profesor vysokých škol dosáhne sedmdesátého roku svého věku, budiž dán do výslužby. Může však profesor takový působiti dále jakožto profesor čestný (honorarius).

Na disciplinární trest může proti profesoru vysokoškolskému uznáno býti jen nálezem příslušného úřadu disciplinárního po disciplinárním řízení dle zákona provedeném.

Příslušným disciplinárním úřadem profesorů vysokých škol je v první instanci akademický senát, a tam, kde ho není, profesorský sbor té vysoké školy, k níž profesor v době, kdy proti němu disciplinární řízení bylo zavedeno, náleží.

Tuto svou moc disciplinární vykonává akademický senát (profesorský sbor) čtyřčlennou disciplinární komisí.

K tomu konci zvolí hned na počátku každého studijního roku nadpoloviční většinou hlasů z profesorů vysoké školy, o niž jde, předsedu, místopředsedu i ostatní dva členy této komise, čtyři náhradníky, vyšetřovacího komisaře, jeho náměstka, disciplinárního žalobce a jeho náměstka. Dále zvolí ze soukromých docentů jednoho náhradního člena disciplinární komise. (§ 19. odst. 1.).

Funkce všech jmenovaných trvají po celý rok a pokud jde o řízení již zahájlené až do jeho ukončení. Tito funkcionáři mohou býti opět zvoleni.

Proti nálezům disciplinární komise přísluší odsouzenému i disciplinárnímu žalobci a pokud jde o výrok naznačený v § 18., také manželce (vdově) a ostatním příslušníkům propuštěného profesora odvolání k vrchní komisí disciplinární. Rozhodnutí vrchní disciplinární komise jest konečné.

Jen byla-li nálezem vrchní disciplinární komise porušena ústavou zaručená svoboda vědy a jejího učení, přísluší postiženému profesoru právo stížnosti na nejvyšší správní soud po rozumu čl. 3 b státního základního zákona z 21. prosince 1867 ř. z. 143 a § 2 č. 4 zákona z 2. listopadu 1918 č. 3 sbírky zákonů a nařízení státu československého. Příslušné podání nemusí býti opatřeno podpisem advokáta. Shledá-li nejvyšší správní soud stížnost odůvodněnou, zruší rozhodnutí v odpor vzaté.

Tyto zásady platí také v tom případě, když svoboda vědy a jejího učení byla porušena rozhodnutím neb opatřením úřadu správního.

Vrchní disciplinární komise se skládá ze šesti členů, zvolených tímto způsobem:

Akademické senáty (profesorské sbory) všech vysokých škol státu československého zvolí nadpoloviční většinou hlasů připadající na ně počet volitelů. Tito volitelé pak zvolí takovou též většinu hlasů z profesorů těchto vysokých škol šest členů vrchní disciplinární komise, za každého pak člena jednoho prvního a jednoho druhého náhradníka, dále vrchního disciplinárního žalobce a jeho náhradníka.

Členové disciplinární komise zvolí si hned po svém zvolení ze svého středu předsedu a místopředsedu nadpoloviční většinou hlasův. Při rovnosti hlasů rozhodne los.

Způsob řízení i provedení těchto voleb bude podrobněji upraven nařízením. Tímto nařízením bude určen také počet volitelů na jednotlivé vysoké školy připadající a to poměrně dle početnosti profesorských sborů. Na každou vysokou školu má však připadnouti nejméně jeden volitel.

Vrchní disciplinární komise volí se jednou za tři roky a to hned na počátku studijního roku. Funkce zvolených členů trvají až do nově provedených voleb.

Vrchní disciplinární komise zasedá v Praze. Její mimopražští členové mají právo na cestovné a diety z pokladny státní.

Vysoké školy německého vyučovacího jazyka volí si, je-li jich více než jedna, týmž způsobem zvláštní vrchní komisi disciplinární.

Každý vysokoškolský profesor je povinen kteroukoli z funkcí v § 6 a 8 naznačených přijmouti a svědomitě zastávati.

Kdo však takovou funkci již po tři roky zastával, může volbu pro tutéž neb jinou funkci naň opět připadnuvší odmítnouti neuváděje závažných důvodů omluvných.

O vyloučení členů disciplinární komise, vrchní disciplinární komise i vyšetřujícího komisaře platí analogicky předpisy trestního řádu.

Obviněný má právo nejdéle do osmi dnů po doručení usnesení, kterým se odkazuje k ústnímu líčení a v němž členové disciplinární komise uvedeni býti mají, zamítnouti polovici těchto členů, neuváděje důvodů.

Totéž právo má, pokud jde o členy vrchní disciplinární komise, do osmi dnů po dodání obeslání k líčení odvolacímu, v němž členové tito buďtež rovněž uvedeni.

Na místo členů vyloučených, zamítnutých a těch, jež něco zašlo, nastupují náhradníci v tom pořádku, ve kterém byli zvoleni. Na místo předsedy nastupuje místopředseda; na místo místopředsedy člen podle služebního pořadí nejstarší.

Usnesení disciplinární komise i vrchní disciplinární komise dějí se nadpoloviční většinou hlasů. K propuštění ze služby třeba je jednomyslnosti.

Obviněný má právo v disciplinárním řízení užíti obhájce z řad učitelů vysokoškolských nebo z osob zapsaných v seznamu obhájců ve věcech trestních.

Řízení disciplinární jak v první tak v druhé instanci jest neveřejné.

Obviněný má právo žádati, aby byl dovolen přístup k ústnímu líčení třem jeho důvěrníkům.

Disciplinární komise i vrchní disciplinární komise může dovoliti přístup k ústnímu líčení vysokoškolským učitelům, kteří jsou příslušníky téže fakulty (vysoké školy) jako obviněný.

Usnese-li se disciplinární komise na zavedení disciplinárního řízení, provede vyšetřující komisař vyšetřování. Po jeho skončení rozhodne disciplinární komise, vyslechnouc prvé disciplinárního žalobce o tom, je-li disciplinární řízení zastaviti, či věc odkázati k ústnímu jednání.

Byla-li věc odkázána k ústnímu líčení, rozhodne disciplinární komise po provedení jeho dle zásady volného uvažování průvodů o vině a po případě o trestu.

V podrobnostech bude disciplinární řízení upraveno nařízením.

Disciplinární tresty jsou:

1. písemná důtka,

2. odložení postupu do vyššího stupně platového nejvýše na tři roky, bez újmy postupu do dalších stupňů platových,

3. dání do výslužby,

4. propuštění.

Tresty uvedené v § 15. pod čís. 1 a 2 mohou býti vymazány z usnesení disciplinární komise, která na ně uznala. Podmínkou jest, že trest byl úplně vykonán, že od právní moci disciplinárního nálezu uplynuly tři roky a že odsouzený se po tu dobu choval bezvadně.

Na disciplinární trest může býti uznáno jen pro hrubé porušení povinností úředních nebo pro jednání hrubě porušující čest a vážnost stavovskou.

Trestnost promlčuje se v pěti letech ode dne spáchání. Promlčení přerušuje se každým úředním úkonem disciplinárního stíhání proti viníku namířeným. Ukončením řízení počíná promlčení znova.

Proti profesoru, který je členem sboru zákonodárného, nemůže pokud trvá zasedání, bez svolení tohoto sboru ani disciplinární řízení býti zavedeno, ani v něm pokračováno.

Každé právoplatné odsouzení vysokoškolského profesora trestním soudem, budiž oznámeno příslušné disciplinární komisi.

Má-li odsouzení dle samého zákona nebo dle rozsudku trestního soudu za následek ztrátu úřadu, vysloví disciplinární komise nálezem propuštění. O tom budiž učiněno oznámení příslušnému nejvyššímu úřadu správnímu.

V každém jiném případě rozhodne komise, má-li se disciplinární řízení konati čili nic.

Disciplinární komise nebo vrchní disciplinární komise může, kdykoliv uzná na trest propuštění, propuštěnému nebo jeho příslušníkům přiznati příspěvek na výživu nepřesahující zákonné pensijní požitky těchto osob a také zachovati pro případ úmrtí propuštěného jeho příslušníkům právo na jich zákonné požitky pensijní.

Nepřizná-li se příspěvek na výživu, sluší zaplacené příspěvky pensijní propuštěnému vrátiti.

Tato ustanovení platí také v případě naznačeném v § 17., odst. 2.

Ustanovení oddělení druhého platí také pro soukromé docenty s tou úchylkou, že na místě člena disciplinární komise podle služebního pořadí nejmladšího nastoupí náhradník zvolený ze soukromých docentů.

Disciplinární tresty proti soukromým docentům jsou písemná důtka a odnětí veniae legendi.

S odnětím veniae legendi může býti spojena nezpůsobilost k jejímu opětnému dosažení na určitou dobu nebo na vždy.

K vyslovení nezpůsobilosti na vždy je třeba jednomyslnosti.

Je-li vysokoškolský profesor pro tělesné nebo duševní vady k vykonávání svých povinností trvale nezpůsobilý, může k návrhu sboru profesorského, pro který hlasovaly nejméně dvě třetiny plného počtu jeho členů, příslušným nejvyšším úřadem správním býti vyzván, aby podal žádost za výslužbu.

Nevyhoví-li do jednoho měsíce tomuto vyzváni, učiní se oznámení komisi naznačené v § 6., jíž náleží po provedeném řízení rozhodnouti o trvalém nebo dočasném dáni do výslužby.

Proti tomuto nálezu přísluší oběma stranám odvolání ke komisi naznačené v § 8.

Pokud jde o řízení, sluší obdobně užíti ustanovení oddělení druhého.

Ustanovení § 20. platí obdobně pro soukromé docenty.

Komise složená způsobem naznačeným v § 19. odst. 1. rozhodne tu o trvalém nebo dočasném odnětí veniae legendi.

Ustanovení § 1. až § 6. odst. 1. a § 15. až 17. nabývají účinnosti dnem vyhlášení, ostatní počátkem prvního studijního roku následujícího po vyhlášení.

Tím pozbudou platnosti dosavadní zákony a nařízení, pokud se vztahují na věci tímto zákonem upravené.

Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr školství a národní osvěty.