Návrh chce, aby vydán byl zákon, kterým
by se dosáhlo postupného zlevnění
potravin a zabránilo jakémukoli lichvaření
s potravinami a věcmi spotřebními vůbec.
Za týmž cílem vydáno bylo císařské
nařízení ze dne 24. března 1917 č.
131 ř. z. o zaopatřování obyvatelstva
předměty spotřebními i sluší
zkoumati, které nové prostředky obsahuje
návrh, nám přikázaný, a jeví-li
se i jinak potřeba změny nebo doplnění
cit. cís. nařízení.
V § 1. návrhu přikazuje se dozor na ceny jakýchkoli
surovin a jakéhokoli zboží a právo stanoviti
ceny ministrům obchodu, zemědělství,
financí a sociální péče. Citované
cís. nařízení dává v
§ 17. toto právo ministru obchodu a ministru pro zásobování
v dohodě s účastnými ministry. Zde
nejeví se potřeba změny.
V § 2. návrhu dává se ministrům
právo vydati přísné ustanovení
proti lichvě s jakýmkoli zbožím. Zkoumáme-li
citované cís. nařízení po stránce
přísnosti, musíme uznati, že nařízení
jak po stránce vymezení trestných činů,
sem patřících, tak po stránce přísnosti
trestu na ně ukládaných celkem vyhovuje.
Určité trestné činy kvalifikovány
jsou v nařízení jako zločiny a stíhány
žalářem až do 3 let, vedle něhož
lze uložiti pokutu až do 1/2 milionu korun. Zejména
to, že cís. nařízení připouští
pokutu jen vedle trestu na svobodě, hoví názorům
doby i potřebě.
Nutno však zkoumati otázku, postihuje-li cís.
nařízení všecky zjevy vykořisťování,
které jsme si navykli označovat jménem lichvy,
a vyhovuje-li řízení trestní při
stihání lichvy, jak je dnes upraveno.
Pokud jde o první otázku, není úmyslem
návrhu rozšířiti ochranu zákona
na jiné předměty, neboť návrh
mluví o surovinách a jakémkoli zboží.
To vše lze zahrnouti do cís. nařízení,
ve kterém předměty potřeby rozumějí
se všechny věci movité, které slouží
přímo nebo nepřímo životním
potřebám lidí a domácích zvířat.
(Viz výnos ministra práv ze 17. dubna 1917 č.
17. věst.).
Je vhodno uvážiti, zda lze při této
příležitosti řešiti otázku
bytové lichvy. Se stanoviska občanského práva
jsou nájemníci chráněni nařízením
min. sociální péče a práv ze
dne 17. prosince 1918 č. 83 sb. z., kterým ochrana
rozšířena byla i na podnájemníky
a postavena i pod sankci trestní (§ 19.). Avšak
mimo to nařízeno bylo výnosem min. práv
z konce ledna t. r. státním zastupitelstvím,
aby všechno předražování pokojů
stíháno bylo jako lichva, takže i toto vykořisťování
jest stiháno přísnými tresty výše
uvedeného cís. nařízení. Nescházejí
tudíž vhodná nařízení,
jde jen o to, aby byla se vší přísností
prováděna.
Šlo by ještě o jeden obor předražování:
předražování práce. Žádá-li
krejčovský dělník od mistra za ušití
šatů 120 K a počítá-li tento
zákazníku vedle těchto 120 K ještě
500 K za façonu, nutno obojí tuto mzdu prohlásiti
za lichvu. Citovaný výnos min. práv. ze 17.
dubna 1917 výslovně říká, že
z trestního stíhání zůstávají
i na dále vyňaty nepřiměřené
pohledávky námezdní za práce, mimo
ty, při kterých výrobce věci dodává
také látku. Národohospodářsky
bylo by zavedení maximálních mezd stejně
odůvodněno či neodůvodněno
jako při zboží. Se stanoviska politického
nedoporučuje se však řešiti tuto otázku.
Zbývá promluviti o otázce řízení
při stihání lichvy. Má-li se dosáhnouti
účelu, má-li zejména pocit křivdy,
jejž zanechává ve veřejnosti každý
případ lichvy, účinně býti
odstraněn, musí trest rychle následovati
za činem. K tomu nehodí se řízení
soudní, i když se bude prováděti sebe
rychleji. Ministr práv učinil sice výnosem
z ledna 1919, zaslaným presidiím vrch. zems. soudů,
řadu vhodných opatření, kterým
má býti řízení v těchto
případech zlepšeno a zrychleno. Avšak
ráz trestního řízení soudního
nese sebou, že mezi činem a trestem uplyne přece
jen doba tak dlouhá, že plného zadostiučinění
za pocítěnou křivdu veřejností
se nedostane. Pomoci mohlo by řízení správní.
Úřad pro potírání lichvy jest
toho přesvědčení, že by mohl
proti lichvě jen tenkrát s úspěchem
bojovati, bude-li mu dána moc výkonná. Nutno
se tedy rozhodnouti, zda se má rychlému řízení
správnímu s jeho četnými vadami, zejména
s jeho velkou možností zneužití, dáti
přednost před zdlouhavějším,
ale dokonalejším řízením soudním.
Vyslovujeme-li se pro toto, neodmítáme naprosto
myšlenky, že by bylo možno za určitých
záruk použíti i řízení
správního.
Velkou překážkou úspěšného
potírání lichvy jsou nařízení
o zkušebnách cen. Pro většinu druhů
zboží jest velmi obtížno, někdy
skoro nemožno sestaviti nestrannou komisi, takže dobrá
zdání zkušeben často nepomáhala
potírati, nýbrž podporovati lichvu. Vedle toho
dotazováním zkušeben řízení
trestní nad míru se protahovalo. Odporučuje
se proto zkušebny cen vůbec zrušiti.
V § 3. návrhu navrhuje se zřízení
zvláštního úřadu proti lichvě.
Tomuto účelu slouží zatím úřad
pro potírání lichvy v Praze pro obvod Čech.
V posledních dnech bylo rozhodnuto, aby stejné úřady
zřízeny byly v Brně a v Mor. Ostravě.
Navrhovatelé mají na mysli úřad, ve
kterém by zastoupeni byli laikové. Úřad
pro potírání lichvy neuspokojil dosud veřejnosti.
Příčinou toho jest mimo jiné různé
příčiny, které jsou mimo tento úřad,
i to, že není dostatečně vybaven.
Po těchto úvahách navrhuje výbor zásobovací
toto usnesení:
Vláda se žádá, aby pro úspěšné
potíráni lichvy zrušila zkušebny cen,
vybavila dostatečně úřady pro potírání
lichvy a vzala v úvahu, nemá-li býti vydán
zákon, kterým by úřadům pro
potírání lichvy dána byla výkonná
moc aspoň v těch případech, ve kterých
lichva stala se se zbožím, pro které jsou stanoveny
maximální ceny.
V Praze 29. ledna 1919.