Zasedání Národního shromáždění československého roku 1919.

Tisk 455.

Návrh

členů Národního shromáždění Prokůpka, Vraného, Berana, Marchy, Hybše a spol., aby byl vydán zákon o právu pachtýřů na výkup pozemků.

V Čechách jest mezi 568.389 zemědělskými usedlostmi 59.214 takových, které mají půdu pouze najatou, a dále jest tu 281.619 usedlostí, které vedle půdy vlastní mají také pozemky najaté. Na Moravě i na Slovensku jest podíl pachtýřů ještě větší. Zvláště v okresích, kde se prostírají latifundie, jsou zemědělci odkázáni na pacht. A tu namnoze vyvinuly se poměry takové, že pacht stal se dědičným. Mnozí majitelé velkostatků žádají na pachtýřích mimo pachtovné také práci na svých polích a v lesích. V poslední době snaží se někteří majitelé velkostatků jednak zvýšiti značně pachtovné nebo dokonce odebrati půdu pachtýřům. Tímto postupem přiostřují se ještě dosavadní neudržitelné poměry ve vlastnictví pozemkovém. Tisíce přičinlivých zemědělců, kteří po celá desetiletí pracovali na půdě najaté, chvějí se o existenci. Mezi pachtýři převládají domkáři a chalupníci, kteří - zvláště na Šumavě - nemají jiné půdy. Prvním krokem v agrární reformě musí býti: úprava neudržitelných poměrů pachtýřských, které namnoze připomínají ještě doby robotní. Hnutí mezi pachtýři panských pozemků, získati půdu do vlastnictví, nabývá živelného rázu.

Podáváme tudíž návrh zákona, jenž má zjednati nápravu a statisícům československých zemědělců zabezpečiti vlastní půdu.

Zákon

ze dne..................................................................................191.........

o právu pachtýřů na výkup pozemků.

§ 1.

Prokáže-li pachtýř pozemku, zapsaného v zemských deskách, nebo pozemku rustikálního, kterým byl deskový velkostatek zaokrouhlen, že pacht trvá nejméně od 28. října 1900 v jeho rodině nebo v rodině jeho manželky, má právo žádati na majiteli pozemku, aby mu neprodleně postoupil za náhradu pozemek do vlastnictví.

§ 2.

Tento zákon platí jen pro pacht parcelní, nikoli však pro pacht hospodářských celků, jako jsou dvory a statky.

§ 3.

Pachtýř může toto právo uplatniti jenom na pozemky do 10 hektarů výměry. Co jest nad 10 hektarů, jest vyňato z tohoto práva.

§ 4.

Prodal-li majitel pozemek, o kterém se mluví v § 1. t. z. po 28. říjnu 1918, jest prodej tento neplatný, když pachtýř pozemku, mající podle § 1. t. z. právo předkupu, uplatní je podle tohoto zákona.

Výpověď z pachtu, byla-li dána po 28. říjnu r. 1918, ani odnětí pozemku pachtýři po tomto dni, neruší jeho práva předkupního.

§ 5.

Řízení v této věci zahájí se jen na žádost pachtýřovu, a to u okresního soudu, v jehož obvodu spachtované pozemky leží. Soudy řídí se ve věcech těchto ustanoveními, která platí pro řízení nesporné. Soudy obesílají strany pod následky kontumace.

§ 6.

Nedohodne-li se majetník pozemku s pachtýřem smírně o kupní ceně, pak rozhodne o ní soud, výslech jednoho nebo dva znalce, podle svého volného uvážení. Kupní cena nesmí však přesahovati dvacateronásobný čistý katastrální výnos pozemku, ani dvacateronásobnou roční činži, placenou roku 1913.

§ 7.

Váznou-li na pozemku břemena, podnikne soud z úřední moci vyzývací nařízení pro dluhuprostý odpis dotčených pozemků a v případném odporu rozhodne podle zákonů dosud platných. Soud má právo povoliti dluhuprostý odpis i při odporu majitele reálních břemen, uzná-li, že zbytek velkostatku poskytuje dostatečné jistoty.

§ 8.

Uzná-li soud, že žadatel nemá práva na odkup pozemku, poněvadž nejsou tu splněny podmínky tohoto zákona, pak je odmrštěný žadatel povinen nahraditi majetníku pozemku veškeré náklady, vzniklé hájením práva. Jinak nese si každá strana své útraty.

§ 9.

Proti rozhodnutí okresního soudu, jakožto soudu první stolice, lze se odvolati do 14 dnů příslušnému krajskému soudu, jakožto stolici druhé. Další opravné prostředky jsou vyloučeny.

§ 10.

Tento zákon vstupuje v platnost dnem vyhlášení.

Podrobnější ustanovení budou obsažena v prováděcím nařízení, které vydá ministerstvo zemědělství společně s ministerstvem spravedlnosti, kterým se svěřuje provedení tohoto zákona.

Návrh náš budiž postoupen výboru pro vnitřní kolonisaci a zároveň výboru právnímu.

V Praze 6. února 1919.

Rdolf Prokůpek, Jos. Vraný, Beran Rud., Jar. Marcha, Hybš,

Zíka, Hucl, Dr. Černý, Bradáč, Chlebounová, Vacula, M. Pilát, Donát, Malkus, Jonáš, Vojta, Dr. Srdínko, V. Stoupal, Sechtr, Dr. Kubíček, Slavík, Malík, Okleštěk.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP