Vzhledem k dopisům ze dne 20. prosince 1918, č.
31 Sn. k. a ze dne 28. ledna 1919, č. 216 Sn. k. podávám
jako náměstek ministerského předsedy
tuto odpověď na dotaz člena Národního
shromáždění R. Nádvorníka
a soudruhů o propouštění zřízenců
v politických a vojenských ústavech v Brně
(tisk čís. 254).
Pokud jde o propouštění u moravského
místodržitelství, propustilo podle zjištění
ministerstva vnitra místodržitelství, zemská
politická správa v Brně, ze svých
služeb 15 výpomocných kancelářských
úřednic se zcela krátkou dobou služební,
které byly přijaty na dobu potřeby a také
o podstatě svého služebního poměru
při přijetí uvědoměny. Placeny
byly zálohou z úředního paušálu
na dodatečné zúčtování.
Jde tu o kancelářské úřednice,
které nejsou vůbec mocny jazyka českého,
tak že jich nelze za nynějších poměrů
nižádným způsobem zaměstnati.
Některé z nich uznaly nemožnost svého
dalšího setrvání ve státní
službě samy a vystoupily ze služby dobrovolně.
Místodržitelství v Brně hájí
propuštěním jmenovaných osob také
finančních zájmů státních,
neboť nelze vypláceti plat úřednicím,
které jsou k prácí u místodržitelství
neschopny, kdežto jinde za jiných podmínek
při svém mládí ještě by
mohly konati platné služby. Nelze opominouti, že
u místodržitelství v Brně je dostatek
starších kancelářských úřednic
(kancelářských pomocnic a kancelářských
oficiantek), jejichž jazykové znalosti také
neodpovídají služebním požadavkům,
které však přes to byly ve službě
podrženy, ač jich nelze jako plně cenných
pracovnic užíti.
Je přece naprosto nemožno, aby celá řada
zřízenců brala dále plat, aniž
by jich mohlo býti k jakékoliv práci užito.
Očistu v kancelářském personálu
bude nutno prováděti dále, nemá-li
se státi státní služba pouhým
zaopatřovacím ústavem.
Uvedené výpomocné síly byly propuštěny
postupně, při čemž postupováno
co nejšetrněji. Dotčené osoby byly již
dříve, než jim byla dána výpověď,
uvědoměny ústně o tom, že nebude
možno vzhledem k neznalosti úřední řeči,
aby byly nadále u místodržitelství zaměstnány.
Mimo to jim bylo sděleno, že podle možnosti mohou
jednotlivé z nich býti přijaty u oněch
okresních hejtmanství, která jsou v německých
oblastech Moravy, a bylo potřebné řízení
ve směru tom také místodržitelstvím
v Brně zařízeno.
Konečně byla propuštěna jedna kancelářská
pomocnice, poněvadž její chování
nebylo po stránce národnostní bezvadné.
Pokud jde o ústavy vojenské, jest podle zjištění
ministerstva národní obrany stav věcí
tento:
V oděvním skladišti čís. I. v
Brně bylo v měsíci prosinci m. r. propuštěno
12 kancelářských zřízenců
pro neznalost českého jazyka a nedostatek kvalifikace.
Ve vojenském oddělení zemského úřadu
pro sprostředkování práce v Brně
bylo propuštěno se 14denní výpovědí
9 zřízeňkyň dnem 1. prosince 1918,
ostatních 7 dnem 1. ledna 1919. Důvodem prvního
propuštění byla zmenšená agenda
vojenského oddělení, neboť po 28. říjnu
1918 opustila většina na Moravě zaměstnaných
zajatců svá pracovní místa a vrátila
se do vlasti. Důvodem druhého propuštění
je likvidace tohoto oddělení, které po odchodu
všech zajatců ztrácí obor své
působnosti. Archiv oddělení odevzdává
se právě v těchto dnech civilnímu
oddělení, totiž zemskému úřadu
pro sprostředkování práce v Brně.
Kancelářské pomocnice, propuštěné
u tohoto oddělení, obdržely z pokladny zemského
úřadu pro sprostředkování práce
odbytné ve výši jednoměsíčního
platu.
Ve zbrojovce a strojírně v Brně-Zábrdovicích
bylo propuštěno dosud ze zaměstnaných
ženských 15, dnem 6. listopadu m. r. ke dni 1. prosince
m. r., a to pro neznalost českého jazyka a nedostatek
kvalifikace. Dnem výpovědi byly propuštěny
a byly jim vyplaceny služební požitky až
incl. do 30. listopadu 1918, tedy po 3 týdny, ač
byly svého času vzaty na týdenní výpověď.
U úřadu vojenského zástupce v Brně
bylo propuštěno asi 12 ženských pro neznalost
českého jazyka dne 2. listopadu a byly jim vyplaceny
služební požitky do 30. listopadu 1918.
U pěšího pluku čís. 3 propuštěno
bylo 9. prosince m. r. asi 25 ženských, vesměs
Němkyň, pro naprostou neznalost českého
jazyka a proto, že po přesídlení tohoto
pluku z Brna do Kroměříže nemohly býti
vzaty s sebou. Služební požitky byly jim vyplaceny
až do 31. prosince 1918.
Všudy jde o pomocnice, kterým byly vyplaceny jako
odbytné požitky celoměsíční,
ač jim podle smlouvy patřila 14denní výpověď.
Až na výjimky bylo zakázáno přijímání
ženských do vojenských kanceláří,
aby se dostalo zaměstnání četným
invalidům, schopným podobných služeb.
Vzhledem k tomuto zjištěnému stavu nelze v
této věci nic zaříditi.