Nárok na státní vyživovací příspěvek
trvá podle ustanovení § 4. odst. 1. zákona
ze dne 27. července 1917, č. 313 ř. z., počínajíc
okamžikem povoláni k činné službě
vojenské, po tu dobu, po kterou povolanému bráněno
jest, aby mohl jíti za občanským výdělkem.
Toto zákonné ustanovení jest podrobněji
vyloženo v prováděcím nařízení
ze dne 10. srpna 1917, č. 337 ř. z., k §u 4.
odst. 1. podle něhož - stručně řečeno
- zastaviti jest příspěvek vyživovací,
jakmile uplyne ten půlměsíc, do něhož
spadá návrat trvale propuštěného
neb na neurčito neb trvale dovoleného neb zproštěného
vojína; příslušníkům pak
vojína dočasně dovoleného, nebo vojína
který jest ze zdravotních příčin
na dovolené, patří vyživovací
příspěvek dále bez zřetele
na dovolenou.
V první polovici měsíce listopadu 1918 vraceli
se houfně vojíni z činné služby
vojenské, ať již patřili k ročníkům
1868, krátce předtím na neurčito dovolenému,
ať již opouštěli službu vojenskou,
aniž se více hlásili ke službě
vojenské pro republiku československou. Vyplácející
civilní státní pokladny žádaly
proto při výplatách, počínajíc
dnem 16. listopadu 1918, úplně v souhlase s výše
citovanými ustanoveními, průkaz o tom, že
živitel percipientův buď dále činně
slouží, buď ještě jest v zajetí,
buď dočasně, nebo z důvodů zdravotních
jest na dovolené, po případě že
jest invalidou, aspoň s 20 proc. zmenšenou schopností
výdělkovou, nebo nezvěstny, anebo že
ve válce padl, anebo konečně že zemřel
nemocí, kterou si v činné službě
vojenské způsobil neb zhoršil. Nebyl-li podán
průkaz takový, byla výplata prozatímně
zastavena a případ dán k rozhodnutí
příslušné vyživovací komisi.
Tím, že byly zastaveny vyživovací příspěvky
a nebylo možno opatřiti si zaměstnání
vzhledem na stagnací ve většině průmyslových
oborů, ocitly se dotčené rodiny v trapných
poměrech, pro něž nespokojenost namnoze se
přenášela na veřejnost.
Když pak dne 23. listopadu 1918 nařízena byla
částečná demobilisace a tak značně
vzrostly zástupy nezaměstnaných, kteří
vzhledem na trudný úděl svých rodin
se domáhali veřejné odpomoci, rozhodla ministerská
rada dne 3. prosince 1918, aby vyživovací příspěvky
příslušníkům, z činné
vojenské služby propuštěným, se
vyplácely ještě až do 15. prosince 1918,
prokáží-li ony osoby, že jsou bez zaměstnání.
O tom byly ihned vyrozuměny veškeré vyživovací
komise a státní civilní pokladny oběžníkem
ministerstva vnitra ze dne 4. prosince 1918, (č. 1.011-18)/IX.
Zákonem ze den 10. prosince 1918, č. 63 sb. zák.
a nař., o podpoře nezaměstnaných prodlouženo
bylo vyplácení vyživovacích příspěvků
ještě do 22. prosince 1918, ježto podpory nezaměstnaných
vyplácejí se týdně pozadu a první
výplata jejich díti se mohla teprv dne 23. prosince
1918, protože zákon nabyl účinnosti
dnem 15. prosince 1918.
Vzhledem k tomu, že intencím pánů navrhovatel
bylo vyhověno, prosím, aby odpověď tato
byla vzata na vědomí.