Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Je všeobecné uznáno, že hospodářský rozvrat, způsobený obrovitým světovým zápasem, po více než čtyři roky zuřivším, postihl nejvíce ony třídy obyvatelstva, jež jsouce obmezeny na příjmy pevné, nemohly důchody své ani přibližně přizpůsobiti cenám do nekonečna rostoucím. Tím krutěji byli zasaženi oni příslušníci naznačených kruhů, jichž příjmy již za normálních dob předválečných byly upraveny způsobem zcela nepřiměřeným jich sociálnímu postavení a významu i hodnotě výkonů na nich požadovaných.

Do této kategorie náleží nesporně profesoři vysokých škol.

Vysokoškolští profesoři domáhají s již od delší doby úpravy svých platů. Počátkem roku 1911 podal Český Ústřední Spolek Učitelů Vysokoškolských oběma sněmovnám rakouské říšské rady i vládě zevrubně odůvodněnou petici s formulovanými požadavky. Tyto požadavky přijala v podstatě za své první rektorská konference, konaná ve Vídni téhož roku, a také Sdružení vysokoškolských profesorů, náležejících k poslanecké sněmovně, přimlouvalo se vřele za splnění těchto požadavků ve zvláštním pamětním spise, podaném ministru vyučování. Druhá rektorská konference, konaná roku 1912, setrvala celkem při těchto požadavcích, jichž oprávněnost byla uznávána i v kruzích vládních a poslaneckých. Vyučovací výbor poslanecké sněmovny pustil se v roce 1913 do jejich projednávání, ministerstvo vyučování pak vypracovalo v roce 1914 osnovu zákona, kteráž aspoň částečně vyhovovala oprávněným postulátům vysokoškolských profesorů. Než uskutečnění zákonné reformy zmařeno bylo nastalými událostmi válečnými. Požadavky vysokoškolských profesorů nedošly přes opětné korky, podniknuté od zúčastněných kruhů, zejména od třetí, čtvrté a páté rektorské konference, dosud splnění; zejména oba návrhy na zákonnou úpravu platů profesorů vysokoškolských, podané v říšské radě v roce 1918, a to ve sněmovně poslanecké drem. Halbanem a soudruhy a ve sněmovně panské drem. Wettsteinem a soudruhy, nebyly již následkem překotných událostí válečných a politických parlamentně vyřízeny. Toliko cestou nařizovací, totiž nařízením ministra kultu a vyučování ze 4. července 1918 č. j. 24041 VII dostalo se vysokoškolským profesorům jakéhosi zlepšení, arci jen dočasného s výhradou úpravy zákonné. Ale toto zlepšení nelze pokládati za dostatečné, nehledíc ani k tomu, že jde o pouhé provisorium, platné jen do 30. června 1919.

Řádní profesoři vysokoškolští jsou dle platných zákonných ustanovení v VI. hodnostní třídě státních úředníků a mají kromě aktivního přídavku této třídy roční plat 6400 K. Dle zákona ze dne 19. září 1898 ř. z. 187 požívali čtyř pětiletých přídavků (kvinkvenálek) po 800 K. Zákonem ze dne 24. února 1907 ř. z. 55 zvýšen byl třetí a čtvrtý kvinkvenální přídavek na 1000 K a kromě toho přidán ještě další pětiletý přídavek 1200 K. Zlepšení to věru ceny velmi pochybné, neboť uváží-li se, že vysokoškolští profesoři dosahují ordinariátu teprve ve věku dosti pokročilém, zřídka před 40. rokem, často ale o mnoho let později, jest patrno, že tento pátý přídavek, jehož dostává se teprve po 25 letech řádné profesury, zůstává pro převážnou většinu vysokoškolských učitelů toliko na papíře.

Mimořádní profesoři vysokoškolští jsou v VII. hodnostní třídě státních úředníků, požívají ale - kromě systemisovaného aktivitního přídavku této třídy - systemisovaného platu VIII. hodnostní třídy, totiž 3600 K, tedy o celých 1200 K méně, než ostatní státní úředníci VII. hodnostní třídy. Podle zákona ze dne 24. února 1907 ř. z. 55 příslušejí mimořádným profesorům dva pětileté přídavky po 800 K a dva další pětileté přídavky po 600 K.

Že profesoři vysokoškolští VII. hodnostní třídy, jmenováni pravidelně teprve po 10 až 20 semestrech docentských a ve věku dosti pokročilém, dostávají jenom základní plat VIII. hodnostní třídy, jest křiklavým bezprávím, jež sotva lze odůvodniti. Neboť názor, že mimořádná profesura jest toliko přechodné stadium, vypočítané na zcela krátkou dobu, jak snad původně bylo zamýšleno, jest skutečností již dávno a často vyvrácen, zejména ano jmenování řádným profesorem bývá nezřídka po řadu let oddálováno tím, že tu není uprázdněné stolice řádné.

Již z uvedených číslic jest zřejmo, jak neuspokojivým jest postavení vysokoškolských profesorů. To bije ještě více do očí, srovnáváme-li je s poměrně příznivou situací učitelstva státních středních škol a průmyslových učilišť, jak se utvářila podle zákonů z 19. září 1898 ř. z. 173 a 175 a z 24. února 1907 ř. z. 55. V té příčině jest zajisté příznačno, že středoškolští profesoři, jmenovaní mimořádnými profesory vysokoškolskými, trpívají tímto jmenováním, jež se přece všeobecně považuje za povýšení, nezřídka citelnou újmu na svých služebních příjmech. Tento nepoměr, který se ještě zvýšil, když učitelům středoškolským uzákoněním služební pragmatiky (zákon z 28. července 1917 ř. z. 314) se dostalo dalších finančních výhod, má svůj důvod zvláště v tom, že se učitelům středoškolským započítávají aspoň částečně léta suplentská pro postup do vyšších platových stupňů, učitelům pak na průmyslových učelištích po případě také doba, ztrávená v technické, průmyslové neb umělecké praksi, kdežto učitelé vysokoškolští nemají žádného nároku na to, aby se přihlíželo k létům docentským a k době ztrávené v praksi soukromé.

Vysokoškolští profesoři jsou dále ve veliké nevýhodě potud, že státním úředníkům VI. třídy hodnostní v jiných odvětvích jest dána možnost k postupu do V., po případě i do IV. třídy hodnostní, což platí nejen o úřednících centrál, nýbrž také o úřednících instancí nižších, anoť bylo v poslední době zřízeno dosti míst V. hodnostní třídy snad ve všech odvětvích služby státní, tak při úřadech politických a soudních, při státních zastupitelstvech, při úřadech finančních, poštovních atd. Této možnosti řádní profesoři vysokoškolští nemají, nýbrž jim jest po celou dobu služební se spokojiti s VI. třídou hodnostní a také s aktivním přídavkem této třídy. A přece jest nepochybno, že vnější i vnitřní význam VI. a ovšem i VII. hodnostní třídy od roku 1873, kdy vysokoškolští profesoři byli vřaděni do těchto tříd, silně poklesl, když celá řada funkcí, zastávaných v roce 1873 úředníky těchto hodnostních tříd, jest přenesena na vyšší funkcionáře.

Tento nepoměr sil se ještě uzákoněním pragmatiky pro státní úředníky (zákon z 25. ledna 1914 ř. z. 15), kterouž byl pro státní úředníky od VIII. hodnostní třídy nahoru, tedy právě také pro úředníky VII., VI., i V. třídy hodnostní postup do vyšších stupňů platových zkrácen z pěti let na čtyři (zavedením kvadrienálek místo kvinkvenálek).

Nevyrovnají-li se příjmy vysokoškolských profesorů platům vyšších státních úředníků jiných odvětví, snesou požitky ty tím méně přirovnání s příjmy lépe postavených příslušníků jiných praktických povolání. Tak, aby aspoň jeden příklad byl uveden, činí plat rady Zemského správního výboru (nehledíc ani k tomu, že se zvyšuje už po 3 letech), s příbytečným okrouhle o 1000 korun více než plat řádného vysokoškolského profesora s aktivním přídavkem. A že jen poněkud lépe placení úředníci bankovních, obchodních a průmyslových podniků mají daleko lepší příjmy než vysokoškolští profesoři, je věc všeobecně známá.

Těmto neudržitelným poměrům musí býti učiněn konec. Hluboký cit každé pravé demokracie pro kulturu toho žádá, aby byla náležitě odměňována vrcholná práce kulturní, práce vědeckých pracovníků vysokoškolských, odměňována zejména nyní, kdy se dovedla vynutiti tak vysokém mzdy práce hmotná. Nestane-li se tak co nejdříve, hrozí přímo proletarisace zejména profesorů mimořádných, úpadek vědy a vysokého školství, ano bude nemožno získati kvalifikovaného dorostu.

Počet vysokoškolských profesorů je celkem malý. K tomu pak ukládá si tento návrh reservu co největší, snaže se zachovati veskrze hranice dosažitelného. Proto budou náklady úpravy a tudíž i zatížení rozpočtů tím způsobené poměrně nevelké.

K jednotlivým navrhovaným ustanovením sluší poznamenati ještě toto:

Postavení vysokoškolských profesorů v ústrojí sociálním a celý způsob jich činnosti jak vědecké, tak učitelské liší je ostře od státních zaměstnanců všech jiných odvětví. S touto svérázností nesnáší se zařadění vysokoškolských profesorů do hodnostních tříd platných pro státní úředníky. Stačí určiti výši jejich služebních příjmů vztahem k jednotlivým hodnostním třídám. To má tu výhodu, že případné změny ve platech státních úředníků nutné pro změněné poměry drahotní platí automaticky i pro vysokoškolské profesory, aniž je třeba měniti tento zákon (§ 1-4).

Druhým odstavcem § 6 má býti aspoň částečně odčiněna újma všem těm profesorům, kteří po jmenování mimořádnými čekali po léta na řádnou profesuru, majíce příslušnou kvalifikaci, proto, že nebylo apertury.

Poskytnutí zvláštního místního přídavku vysokoškolským profesorům stejného pro profesory řádné i mimořádné (§ 9), odůvodněno jest řadou zvláštních značných vydání spojených s úřadem jich na př. na pracovnu (s otopem), na knihovnu, na vědecké pomůcky a cesty, na podpory institucí studentských a pod. K tomu přistupuje ta okolnost, že vysoké školy jsou namnoze zřízeny v hlavních neb aspoň velkých městech, kde život je spojen s náklady podstatně vyššími. To padati bude na váhu zejména, pokud jde o vysoké školy pražské, ano lze s bezpečností očekávati, že drahotní poměry v hlavním městě státu československého rychlým přibýváním obyvatelstva budou mnohem nepříznivější než jinde, takže bude jen poskytnutím přiměřeně velkého přídavku možno zameziti, aby profesoři povoláním do Prahy netrpěli hmotné újmy. (§ 9).

Remunerace poskytnutá přednostům vysokoškolských ústavů, klinik, poliklinik, ředitelům seminářů a proseminářů, jakož i těm profesorům, kteří konají s posluchači praktická cvičení (§ 10) jeví se slušným ekvivalentem značné práce s těmito funkcemi spojené stejně jako funkční přídavek profesorům a děkanům (§ 11), kterýmž jest hraditi značné dle skušenosti náklady representační.

Ustanovením § 14. má býti jednak zamezeno, aby snahy o užitečné reformy v oblasti vysokého školství nenarážely snad na odpor z té příčiny, poněvadž by těmito reformami trpělo hmotné postavení vysokoškolských profesorů; jednak má profesorům takovými reformami finančně postiženým - dle obdoby instituce vyvlastění - býti poskytnuta přiměřená náhrada, jako se stalo při inkameraci kolejného profesorů v bývalém Rakousku.

Mezi školy vysoké zařazeny byly jednomyslným usnesením školského výboru také samostatné fakulty, které již existují (theologická fakulta v Olomouci) nebo které zřízeny snad budou (§ 15).

Co se účinku zákona tohoto dotýče, usnesl se školský výbor jednomyslně na tom, aby do této zprávy byl vsunut tento passus: Oněm vysokoškolským profesorům, kteří dosud nevykonali nebo do dne 1. dubna nevykonají slibu věrnosti Republice československé, náležejí vyšší požitky podle tohoto zákona teprve od prvního dne měsíce, jenž následuje po vykonání tohoto slibu (§ 16.).

Finanční efekt celé předlohy není velký, protože se jedná pouze o malý poměrně počet osob. Mlčením přejíti se však nesmí to faktum, že ve školském výboru činěny byly návrhy základního platu pro profesory řádné i mimořádné daleko vyšší (Dr. Budínský), školský výbor však se přiklonil, maje na zřeteli finanční situaci státu a nutnost brzké realisace zákona, k návrhům původním, s poukazem na možnost zlepšení zákona po skonsolidování republiky.

Ke konci budiž uveden ještě jeden důvod, proč jest provedení navrženého zákona naléhavě nutným. Dne 29. ledna t. r. byl schválen Národním Shromážděním československým zákon o druhé české universitě. Kvalifikované síly za dosavádních platných poměrů by nebylo možno pohnouti k přijetí tak špatně placených profesur a správa školská by byla nucena povoliti požadované platy vyšší od případu k případu. Tím by se stalo, že by profesoři university Masarykovy měli vyšší platy než profesoři university Karlovy, čímž by vznikl nemyslitelný stav, že staří pražští profesoři by měli nižší požitky než jejich žáci na nové universitě. To jest důvodem, proč se přichází s tímto návrhem jako naléhavě nutným.

Hledě k uvedeným důvodům navrhuje školský výbor:

Národní Shromaždění

račiž schváliti přiloženou osnovu zákona a obě připojené resoluce.

V Praze, dne 30. ledna 1919.

Ustanovení dosud platná o zařadění vysokoškolských profesorů do hodnostních tříd státních úředníků se zrušují.

Drahotní a jiné mimořádné přídavky i jiné výhody, jež se poskytují všem státním úředníkům podle hodnostních tříd nebo podle výše jejich služebních platů, přiznávají se vysokoškolským profesorům podle výše platů tímto zákonem stanovených.

Diety a poplatky stěhovací vyměřují se řádným profesorům dle V., mimořádným profesorům dle VI. hodnostní třídy.

Řádní profesoři vysokých škol požívají platu rovnajícího se třetímu platovému stupni VI. hodnostní třídy státních úředníků. Dokončením 4. služebního roku nabývají platu V. hodnostní třídy. Odtud stupňuje se plat vždy po čtyřech létech rovnoměrně tak, že dokončením 16. služebního roku dostoupí nejvyššího platového stupně IV. hodnostní třídy.

Mimořádní profesoři vysokých škol požívají platu, jenž počíná částkou rovnající se nejnižšímu platovému stupni VI. hodnostní třídy státních úředníků a postupuje vždy po 4 létech tak, že dokončením 12. služebního roku dosáhne výše čtvrtého platového stupně VI. hodnostní třídy.

Řádní profesoři požívají aktivitního přídavku V. hodnostní třídy státních úředníků, kterýž se zvýší o 50% jakmile profesor dosáhne platu IV. hodnostní třídy. Mimořádní profesoři požívají aktivitního přídavku VI. hodnostní třídy státních úředníků. Tyto aktivitní přídavky vyplácejí se čtvrtletně předem současně s platem v oněch měsících, ve kterých je splatno nájemné dle ustanovení platných v místě vysoké školy. Ku projevenému přání oprávněného zařídí se výplata měsíční.

Profesorům řádným i mimořádným, kteří přecházejí na vysoké školy z jiné služby veřejné, nebudiž vyměřeno počátečné služné menší, než jest ono, jehož požívali posledně ve svém dřívějším postavení.

Také v jiných případech lze podle okolností jednotlivým řádným i mimořádným profesorům přiznati požitky vyšší než systemisované i jiné výhody.

Vyšší platy, započítání služebních let i jiné výhody, než systemisované tímto zákonem, které jednotlivým profesorům byly přiznány před tím, než tento zákon nabyl účinnosti, buďtež jim ponechány.

Pro postup do vyšších stupňů platových jest u řádných i mimořádných profesorů rozhodná služební doba uplynuvší od jmenování, ať jmenování to se stalo dříve než tento zákon nabyl účinnosti, či později.

Těm mimořádným profesorům, kteří byli činni podle svého učebního příkazu po více než čtyři roky, může k návrhu sboru profesorského tato služební doba, pokud přesahuje čtyři roky, býti včítána pro postup do vyšších stupňů platových řádné profesury.

Jmenování profesorů bezplatných není přípustno. Těm, kteří jimi jsou v době, kdy tento zákon nabyl účinnosti, příslušejí od této doby služební požitky tímto zákonem stanovené. (§ 6.).

Dovršení 60. roku životního není pro profesora vysokoškolského překážkou pro postup do výššího stupně platového.

Řádní i mimořádní profesoři vysokoškolští pozívají stálého, do výslužného nezapočítatelného přídavku místního od 1.500 korun do 3.000 korun. Tento přídavek vyměří vyučovací správa stejnou částkou pro všechny řádné i mimořádné profesory téže vysoké školy, přihlížejíc ke drahotním poměrům jejího sídla a k počtu posluchačů.

Oni profesoři, kteří jsou přednosty ústavů, klinik a poliklinik, nebo řediteli seminářů, jakož i oni profesoři, kteří konají s posluchači laboratorní, konstruktivní a jiná praktická cvičení, požívají za to remunerace od 1.000 K do 2.000 K. Tuto remuneraci vyměřuje vyučovací správa, přihlížejíc k veškerým okolnostem, rozhodným pro ocenění výkonu, o který jde, a k návrhům sborů profesorských. Tato remunerace vyplatí se dne 1. března, po případě dne 1. července běžícího semestru zároveň se služným.

Ukáže-li se hledíc ke značnému počtu účastníků semináře, prosemináře, nebo praktického cvičení potřebným zříditi paralelní oddělení, budiž za jeho řízení poskytnuta další remunerace dle téhož měřítka stanovená. Zřídí-li se po návrhu sboru profesorského k vedení takového paralelního oddělení zvláštní cvičitel, postavený pod dohled profesora, budiž k tomu přihlíženo při vyměřování remunerace profesorovy.

Rektoři vysokých škol dostávají funkční přídavek 6000 K, děkani 3000 K za rok. Tento přídavek je splatný měsíčně současně s platem. Zastupuje-li rektora nebo děkana, jehož něco zašlo, jiný člen vysoké školy nepřetržitě nejméně po jeden měsíc, vyplatí se zástupci část funkčního přídavku připadající na celou dobu zastupování.

Profesorům řádným i mimořádným započítá se do výslužby také čas, po který působili na vysoké škole před svým jmenováním jako asistenti nebo konstruktoři. Po návrhu sboru profesorského lez také léta docentská jakož i léta, strávená v činnosti vědecké na jiných veřejných ústavech zcela nebo z části do výslužby započítati.

Rovněž může doba soukromé služby nebo soukromé prakse býti započítána k návrhu sboru profesorského zcela nebo z části do výslužby a podle okolností i do let potřebných k dosažení vyššího platového stupně. V té příčině budiž zvláště přihlíženo k profesorům těch oborů, při nichž prakse jest podmínkou jmenování.

Zvýšení základu pro vyměření výslužného (§ 1. zákona z 24. května 1906 ř. z. 105) řídí se dle výměry platné pro onu hodnostní třídu, jejíhož platu vysokoškolský profesor dosáhl.

Vdovám a sirotkům po řádných profesorech příslušejí zaopatřovací požitky dle ustanovení platných pro V. a měl-li zemřelý plat rovnající se platu IV. hodnostní třídy dle ustanovení platných pro IV. třídu hodnostní státních úředníků.

Vdovy a sirotci po mimořádných profesorech požívají zaopatřovacích požitků dle ustanovení platných pro VI. hodnostní třídu státních úředníků.

Zmenší-li se jakékoliv požitky vysokoškolských pofesorů změnami v zákonech nebo nařízeních, vztahujících se na vysoké školy, budiž za to poskytována přiměřená náhrada, do výslužného nevpočítatelná.

Za vysoké školy ve smyslu tohoto zákona se pokládají university, samostatné fakulty, vysoké školy technické, báňské, zemědělské, zvěrolékařské, umělecké akademie, jakož i jiná učeliště jim na roveň postavená, pokud výslovně za vysoké školy byla prohlášena.

Tento zákon nabývá platnosti dnem 1. dubna 1919.

Provedením tohoto zákona jsou pověřeni ministr školství a národní osvěty a ministr financí.

I. Vláda se vyzývá, aby podala návrh na přiměřené zvýšení požitků vysokoškolských profesorů té doby již ve výslužbě jsoucích jakož i vdov a sirotků po zemřelých profesorech vysokých škol.

II. Vláda se vyzývá, aby vysokoškolským učitelům (docentům i profesorům) umožnila studijní cesty do ciziny přiměřeně vysokými peněžními podporami, které buďtež zajištěny v rozpočtu každoročně obnosem nejméně 200.000 K.