Největší popelkou bývalé c. k.
školní správy byly bez sporu školy obchodní.
To lze nejlépe poznati ze skutečnosti, že z
10 vyšších škol obchodních (obchodních
akademií) jsou jen 2 ústavy ve správě
státní, z 19 dvoutřídních škol
obchodních nebyla dosud postátněna ani škola
jediná. Vyšší i nižší
školy obchodní jsou téměř výhradně
v rukou obcí, obchodních gremií, a i v rukou
soukromých spolků. Subvence, které rakouský
stát těmto školám dával, byly
nepatrné. U některých škol činila
státní subvence před válkou
toliko asi 6% celého nákladu. Za války,
v době, kdy veškeré náklady osobní
i věcné stouply velice, rakouská vláda
subvence dokonce snížila, a to ve většině
případů na polovinu předválečné
její výše. Jak špatně se měřilo
školám obchodním, jest zřejmo též
z toho, že na př. pro rozpočtový rok
1915/16 bylo praeliminováno pro školy obchodní
K 2,413.422.-, pro školství průmyslové
K 16,776.249.-.
Že školství obchodní přes tuto
nepřízeň c. k. vlády udrželo
se na poměrně vysoké úrovni, jest
nejlepším svědectvím vnitřní
jeho síly a veliké jeho potřeby. Školství
obchodní bylo vydržováno především
ze školného, které jest poměrně
velmi vysoké a slevuje se v případech jen
velmi řídkých. Školné činí
u mnohých ústavů až 85% veškerých
příjmů.
Stav tento jest pro obchodní školy velmi nebezpečný
a sociálně přímo nespravedlivý.
Tím odráží se od škol mnoho zdatných,
ale nemajetných studentů. Správy školní,
chtějíce udržeti finanční rovnováhu
zvyšují příjmy tím, že přeplňují
třídy, a snižují pak výdaje tím,
že zaměstnávají ve velkém počtu
učitele výpomocné a dlouholeté suplenty.
Nejlépe illustruje špatnou finanční
situaci škol obchodních ta skutečnost, že
některé tyto školy do nedávna drahotních
přídavků nevyplácely vůbec
a vyplácejí nyní přídavky nepoměrně
nižší než na státních školách.
Školy obchodní nechtíce finančně
ohroziti svou budoucnost, zdráhají se přiznati
svým učitelským sborům výhody
služební pragmatiky, zavedené zákonem
ze dne 28. července 1917 č. ř. z. 319.
Neurovnané tyto finanční poměry hrozí
odpuzovati od škol obchodních zdatnější
síly učitelské. Že se tak nedělo
již dříve, možno si vysvětliti
jen tím, že podobné bídné poměry
byly do vydání služební pragmatiky i
na ústavech státních, a též tím,
že mnozí zdatní pracovníci, zejména
vědečtí, považovali působení
na obchodních akademiích za zaměstnání
přechodné. Tak tomu bylo zvláště
při Českoslovanské akademii obchodní.
Zvláště tísnivě doléhají
finanční nesnáze, způsobené
válkou a zavedením služeb, pragmatiky, na náš
nejstarší a největší ústav,
na Českoslovanskou akademii obchodní, která
jediná ze všech obchodních akademií
jest ústavem ryze soukromým, jsouc vydržována
spolkem zřízeným podle zákona spolkového.
Škola tato byla založena roku 1872, když německá
obchodní akademie odepřela učiniti několik
málo ústupků, kterých tehdy žádalo
několik mladých, nadšených obchodníků,
sdružených v obchodnickém spolku "Merkur".
Od té doby vychovala Českoslovanská akademie
obchodní nepřehledné řady vynikajících
obchodníků, průmyslníků, bankéřů.
V celém životě hospodářském
našeho národa lze znamenati zdárný vliv
tohoto ústavu a jeho odchovanců. Českoslovanská
akademie obchodní dosáhla opatrným hospodařením
toho, že nemusila doprošovati se bývalé
c. k. vlády o to, aby byla převzata do správy
státní, a mohla dokonce odmítati i její
nabídky, spatřujíc v sestátnění
nebezpečí pro výchovu českého
dorostu obchodního. Za války nezpronevěřil
se ústav ani v jediném případě
svým mnohaletým tradicím. Někteří
jeho příslušníci pracovali nad to způsobem
velmi vynikajícím pro českou věc,
tak na př. z profesorů Dr. Ed. Beneš a Prokop
Maxa a velmi četní dřívější
i nynější posluchači.
Správa Českoslovanské akademie obchodní
domáhá se nyní, aby byl ústav převzat
do správy státní, aby se mohlo vyhověti
oprávněným žádostem mnoha mladších
učitelů za ustanovení definitivní.
Podepsaní proto navrhují, aby Českoslovanská
akademie obchodní v Praze byla postátněna
od počátku školního roku 1919/20.
Návrh tento budiž přikázán školské
komisi.