Konaným šetřením na místě
samém bylo zjištěno, že na poděbradském
nádraží páchány byly v poslední
době četné krádeže zboží
ze železničních vozů a to jak otevřených,
tak zavřených. Obzvláště uhlí
tvořilo předmět těchto krádeží.
Před příjezdem uhelných vlaků
(hlavně večer a v noci) shromažďoval se
zástup mužů, žen a dětí,
čítající 200-300 hlav, poblíž
nádraží, který po příjezdu
vlaku uhlí z vozů nedovoleně shazoval a v
nůších a pytlích domů odnášel.
S nakradeným uhlím provozován byl často
výměnný obchod.
Proti těmto krádežím byli železniční
zřízenci takměř bezmocni. Každý
zákrok jejich a nádražních vojenských
stráží byl doprovázen nevolí
čekajícího zástupu.
Dne 12. prosince očekával takový zástup
po 6. hod. večerní příjezd opožděného
nákladního vlaku uhlím naloženého.
Několik výrostků a dětí přelezlo
plot, pobíhalo kolem prázdných vozů
a někteří z nich vylezli na vůz, naložený
řezanými prkny a dřevěnými
sloupky.
V tu dobu ubíral se člen nádražní
vojenské stráže, svobodník Frant. Nezavdal
od pěšího pluku čís. 36, kolem
těchto vozů domů k večeři,
obdržev k tomu svolení od svého představeného.
Vida, jak chlapci lezou po vagoně naloženém
prkny a dřevěnými sloupky, myslel, že
chtějí krásti prkna a proto je vyzval, aby
ihned slezli. Chlapci seskákali z vozu a rozutekli se;
jen třináctiletý Frant. Kotvald zůstal
na voze a neuposlechl Nezavdalovy výzvy, aby z vagonu slezl,
nýbrž ukryl se doprostřed prken, aby jej Nezavdal
neviděl.
Když svobodník Nezavdal pozoroval, že Kotvald
nechce po dobrém slézti, chtěl ho postrašiti
a vytáhl svoji služební 9 mm pistoli, zvedl
ji nad hlavu a vystřelil do vzduchu.
V tom okamžiku Kotvald vskutku nešťastnou náhodou,
chtěje se patrně přesvědčiti,
kde stojí Nezavdal, aby mu mohl uniknouti na nestřežené
straně, vyhlédl přes okraj prken a byl při
tom zasažen vystřelenou kulí do hlavy. Poranění
tomuto pak podlehl druhý den.
Nezavdal obdržel pistoli od praporčíka Jaroslava
Hlaváče ke své osobní ochraně;
zatkl totiž nedlouho před tím nějakého
Tučka, známého v celém okolí
pro krádeže a podvody. Tuček však z vězení
prchl a slíbil Nezavdalovi pomstu. Ten necítil proto
se osobně bezpečným a vyžádal
si od svého představeného přidělení
služební pistole.
Proti Nezavdalovi zavedeno bylo trestní řízení.
Takový jest dosavadní výsledek obsáhlého
šetření, které jsem zavedl v mimořádném
rozsahu. Jest samozřejmo, že veřejné
svědomí musí nabýti jistoty, zda mladý
život hochův padl za oběť osudné
náhodě či snad nějakému překročení
předpisů a trestné lehkomyslnosti. Jest ovšem
již dnes zřejmo, že tragický tento případ
souvisí především s bídou dělnických
kruhů, do níž nás uvedlo zločinné
hospodářství Habsburgů a rakušáckého
vojáctví. S tím také souvisí
i žalostné uvolnění mravův u
mládeže a výrostků, které všude
vidíme. Důsledky tyto jsou bolestné pro celý
národ, zejména když končí tragicky,
jako v tomto případě, který není
ovšem prvním. Teprve však soud, který
bude posléze uvažovati a rozhodovati o tomto případě,
nalezne pokud je vina na vojínu Nezavdalovi či
jinde.
Aby se podobné politováníhodné případy
neopakovaly, bylo připomenuto nádražním
strážím znovu a s největším
důrazem, jak si mají počínati a byly
jim na paměť uvedeny obzvláště
všechny povinnosti i v případě užití
zbraně. Jakmile pak poměry dovolí, bude vojenská
stráž z nádraží odvolána;
toho času však to učiniti nelze s ohledem na
mimořádné poměry svrchu vylíčené.
Ministr Nár. obrany: