Nevyhnutelnou podmínkou a nejzávažnějším
předpokladem existence svobodného národního
státu jest politická vyspělost státních
občanů. Jen tehdy lze v plné míře
očekávati zdar veškerého národního
života ve státu, když všichni jeho příslušníci
jsou si plně vědomi nejen svých státoobčanských
práv, nýbrž i svých povinností
k státu a jsou prodchnuti pospolitým duchem příslušenství
k jednomu a témuž státnímu útvaru
i láskou k své vlasti.
Skutečnost, že stát rakouský nechoval
se k našemu národu nikdy přátelsky,
způsobila, že jsme si uvykli spatřovati ve
státu a ve všech institucích jeho svého
nepřítele, jejž poškoditi a oklamati jsme
pokládali ne za nějakou úhonu svých
státoobčanských povinností, nýbrž
i za jistou zásluhu. A dále: byrokratické
Rakousko, které bylo jen podle jména státem
konstitučním, ve skutečnosti však až
do svého zániku bylo monarchií absolutní,
ve které panovník vládl "z boží
milosti", nikoli z vůle národů, přirozeně
nemělo nijakého zájmu na tom, aby se jeho
příslušníci politicky vzdělávali
a aby měli jasné vědomí svých
státoobčanských práv; naopak v jeho
prospěchu bylo, když národové zůstávali
politicky neuvědomělí, neboť tak spíše
mohli snášeti byrokratické jho. A tak národové
zůstali z valné části politicky nevyspělí,
pokud sami z vlastního popudu, vlastní silou a vlastními
prostředky se nestarali o politické vzdělání
svých příslušníků.
To vše nyní rázem přestalo. Dnes jsme
národem svobodným, a v každém členu
národa jakožto plnoprávném občanu
státním tkví pomyslná část
národní svrchovanosti. Dnes rozhodujeme sami o sobě,
dnes jsme pány svého osudu. Jest to svobodný
národ český, z něhož veškerá
moc ve státu vychází a k němuž
jako k svému základu se opět vrací.
Národ jest rozhodčím ve všech věcech
státních v konečné instanci. Dnes
stát jest národ, my sami.
Neblahý odkaz Rakouska musí býti překonán,
a překonati jej jest zejména povinností státu.
Stát sám jest povinen vzíti ve svou péči
jako jeden ze svých nejpřednějších
a nejvznešenějších úkolů
politickou výchovu veškerého občanstva
státního. Úkolem této politické
výchovy jest napřed překlenouti onu propast
mezi státem a občanstvem, která se působením
byrokratického Rakouska v myslích našich lidi
vytvořila, přesvědčiti je o tom, že
stát jsme nyní v podstatě my sami, že
instituce státní jsou našimi národními
institucemi, co dáváme nyní státu,
že dáváme jen sobě samým, a oč
ochuzujeme stát, ochuzujeme samy sebe. Nutno vštípiti
v mysli státních občanů, že stát
není něco, co by bylo mimo nás, že to
není nějaká mocnost nám nepřátelská,
nýbrž že jest to souhrn státních
občanů, usazených v oblasti státu
československého.
Jest dále třeba, aby si všichni občané
státní jasně uvědomili, že stát,
chce-li vůbec existovati a zdárně prospívati,
má plné právo vyžadovati od svých
příslušníků určitých
povinností, jichž odpírati mu nesmíme.
Právě národní ráz státu
způsobuje, ježto státní činnost
je v základě svém činností
národní, že povinnosti státních
občanů k státu vystupují tím
zřejměji na povrch a že státoobčanské
povinnosti převyšují státoobčanská
práva. Jestliže jsme v byrokratickém Rakousku
kladli důraz na státoobčanská práva,
klademe v svobodné republice důraz na státoobčanské
povinnosti. Každý občan jest povinen přispívati
svou hřivnou k zdaru státu; bez úsilovného
spolupůsobení občanů nemůže
svobodný stát prospívati.
To vše vštípiti v mysli státních
občanů jest úkolem politické výchovy.
Tuto výchovu prováděti bude stát jednak
ve školách, jednak zvláštní lidovou
výchovou.
K tomu cíli předkládá kulturní
výbor Národnímu shromáždění
československému návrh zákona o
organisaci lidových kursů občanské
výchovy.
§ 1. V celé oblasti státu československého
buďtež pořádány bezplatné
kursy občanské výchovy, v nichž by se
všemu občanstvu dostávalo odborného
lidového výkladu o ústrojí státu,
o působnosti jeho ve všech oborech jeho činnosti
a o právech a povinnostech občanů státních.
§ 2. K tomu cíli zřizují se v každém
městě, které je sídlem dosavadního
okresního zastupitelstva, resp. sídlem župním
s náležitým zřetelem na politické
strany zvláštní sbory, složené
z osob věci znalých a z delegátů vzdělávacích
spolků a jednot místních a okolních.
Sbory tyto mají pořádati ve všech obcích
svého okrsku tyto kursy a jsou oprávněny
zřizovati v jednotlivých místech své
odbory.
§ 3. Náklad na pořádání
těchto kursů se hradí z příspěvků
měst, obcí, okresní, resp. župní
samosprávy a ze subvencí státních.
Obce jsou povinny se postarati o vhodnou místnost (vyloučeny
jsou hostince) a nesou náklad věcný.
§ 4. Organisace i správa těchto kursů
a dohled na ně náleží příslušnému
oddělení ministerstva školství a národní
osvěty.
§ 5. Zákon tento nabývá působnosti
dnem vyhlášení.
§ 6. Provedení zákona svěřuje
se ministru školství a národní osvěty.