Pro úřad soudce nebo státního zástupce
v obvodu celého území bývalého
království uherského, které vláda
československé republiky vezme do své správy,
jsou způsobilí také soudcovští
úředníci a úředníci
státního zastupitelství, kteří
vyhověli podmínkám § 4 zák. o
soud. org. ze dne 27. listopadu 1896 č. 217 ř. z.,
a zkoušku soudcovskou neb advokátní vykonali
před některou zkušební komisí
v obvodu, ve kterém tento zákon platil, do 28. října
1918 a po tomto dnu před zkušební komisí
u vrchního zemského soudu v Praze nebo v Brně.
Ministr spravedlnosti může nařízením
přechodně v době pěti let zkrátiti
dobu přípravné služby soudcovské
pro celý obvod československé republiky,
nebo pro obvod některého vrchního zemského
soudu, a to až na dvě léta. Kandidáti
soudcovští, kteří po této zkrácené
přípravné službě budou k soudcovské
službě připuštěni, jsou sproštěni
povinnosti, by podali písemnou vědeckou práci.
Vláda se zmocňuje, aby vyhlásila nařízením,
zda a pokud přípravná služba a zkouška
soudcovská, vykonané v bývalém území
Bosny a Hercegoviny, pro soudcovský úřad
nahrazuje přípravnou službu a zkoušku
dle §u 4. zák. o soud. org. a uh. čl. zák.
VII.: 1912, a LIII.: 1913.
Za příčinou organisace může ministr
spravedlnosti do dvou let po vyhlášení tohoto
zákona soudce pro obvod v § 1. naznačený
jmenované přeložiti nebo na odpočinek
dáti.
Provedením tohoto zákona pověřuje
se ministr spravedlnosti.
Tento zákon nabude účinnosti dnem prohlášení.
Podle zprávy zpravodaje pro organisaci soudů na
Slovensku zapotřebí bude, aby co nejdříve
dosazeni byli na Slovensko soudcové z Čech a
Moravy, poněvadž jednak není tam dosti soudců,
kteří by do služeb československé
republiky mohli býti převzati, jednak třeba
nových sil hlavně na vedoucí místa,
ale tamnější právníci z jiných
stavů, zvláště advokáti se o
místa ta nehodlají ucházeti.
Podle zákonů dosud pro království
uherské platných, může soudcem nebo
státním zástupcem jmenován býti
jen ten, kdo prokáže tuto způsobilost: po vykonaných
čtyřletých právnických studiích
dosažení doktorátu práv a pětileté
praxi vykonanou praktickou zkoušku pro soudce a advokáty,
pokud se týče po 3leté praxi po doktorátu
vykonanou zkoušku a další dvouletou praxi (§
1. zák. čl. VII. z r. 1912, čl. z. I. LIII.
1913; zkoušku tu dlužno vykonati před zkušební
komisí zřízenou od ministra spravedlnosti
v Budapešti nebo v Marosvasarnely) zák. org. z r.
1912, zák. o jednotné zkoušce z r. 1912, dříve
§ 7 zák. čl. IV, 1869, XXIV-1874, §§
17 - 21. zák. čl. XVII-1891). Soudcem u kraj. tabule
(vrchního soudu) neb náměstkem u vrchního
státního zastupitelství může
býti jmenován jen, kdo byl činným
nejméně 5 roků jako soudce, státní
zástupce, advokát anebo notář.
Dále vyžaduje se uherské státní
příslušnosti, dokonaného 26. roku a
znalosti maďarské řeči.
Soudcové jsou nesesaditelní a nepřesaditelní,
leč při organisaci po zvláštním
nařízení.
Řízení provedené soudci, kteří
nemají této způsobilosti, mohlo by prohlášeno
býti za zmatečné, pročež soudcové
z Čech a Moravy by nemohli s úspěchem na
Slovensku být ustanoveni. Do služeb československé
republiky hodlá se hlásiti několik soudců
v Bosně a Hercegovině, rodilých Čechů.
Umějíce maďarsky, mohli by na Slovensku platné
služby konati. Dlužno však vyšetřiti,
zda a jak dalece může jejich přípravná
služba a zkouška nahraditi zdejší. Ministerstvo
pomýšlí pak jen v nutných případech
a nejlépe kvalifikované převzíti.
Žádá proto za zmocnění dle §
2. osnovy.
Poněvadž však dle zprávy splnomocněného
ministra, resp. referenta pro soudnictví, doplnění
soudcovského stavu na Slovensku způsobilými
soudci z Čech a Moravy nesnese odkladu a jest tato
věc zvláště nutná, navrhuje se
hořejší zákon, po formální
stránce pak, aby osnova byla přikázána
právnímu výboru, aby o ní do
8 dnů podal zprávu.