Předpisy dvor. dekretu ze dne 4.října 1833
č. 2633 sb. z. a článek V. uvoz. zákona
k civ. řádu soudnímu (zák. z 1. srpna
1895 č. 112 ř. z.) o likvidaci a vymáhání
advokátních platů se zrušují.
Tím pozbývá platnosti i ustanovení
§ 37. č. 2. zákona o soudní organisaci
ze dne 27. listopadu 1896 č. 217 ř. z.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem, kdy byl vyhlášen.
Čl. V. uv. z. k. c. ř. s. zachoval v platnosti ustanovení
dvor. dekr. ze 4. října 1833 č. 2633 sb.
z. s., dle něhož mají platy advokátů
za právní úkony pro stranu vykonané
upraveny býti od onoho soudce, před nímž
tyto úkony byly předsevzaty a doplnil je dalšími
ustanoveními, jakým způsobem se má
postupovati. Judikatura pak ustálila se v ten rozum, že
nepřipouští se žalovati na zaplacení
platů advokátských, dokud nebyly nesporným
řízením dle čl. V. upraveny, byť
i delší doba uplynula od té doby, kdy vznikly.
Uváží-li se, že neukládá
se takováto povinnost jiným povoláním,
jako lékařům, inženýrům
a pod. ve věci honoráře, že kromě
toho upraveny býti mají jen platy za úkony
soudní, před soudem a v soudním řízení
provedené, že však mimosoudní práce,
po případě platy za zastupování
před jinými úřady soudnímu
neb úřednímu upravení nepodléhají,
za žádosti a opisy účtů zástupcům
vznikají náklady a straně může
býti vždy vyhraženo tím, že se hořejší
ustanovení zruší - aby ve sporu namítala,
že účtovaná a vymáhaná
odměna je přemrštěna a aby důkazy
o tom za sporu byly provedeny, doporučuje se, aby
ona ustanovení jako přežitá a stav advokátní
ponižující proti jiným povoláním
byla zrušena.
Poněvadž § 37. č. 2 zák. o soud.
org. nařizuje, že není třeba usnesení
senátního při likvidačním řízení,
pozbývá i toto ustanovení platnosti.