Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Postup v dotaze vylíčený, že totiž menší rolníci jsou úřady donucováni, by odváděli svůj nevyhnutelně potřebný dojný a tažný dobytek na rekvisice a že se dobytek ten, nehodí-li se k porážce, přiděluje k dalšímu chovu velkostatkům anebo nájemcům, jest naprosto nedovolený a je v přímém odporu s platnými pravidly o opatřování a dodávkách jatečného dobytka.

Je totiž nařízeno, a řečené pokyny obdržel každý obecní úřad, že, odmítne-li přijímací komise některý k nakládce předvedený kus, ať již z jakéhokoli důvodu, jest prodej odmítnutého dobytčete jinému chovateli dovolen jen se souhlasem dosavadního držitele dobytka. Není-li tu takového souhlasu, musí býti kus dosavadnímu majiteli vrácen.

Jest jen litovati, že dotaz není doložen určitými případy, ve kterých okresech, při kterých nakládkách a kterými orgány vylíčené přehmaty se staly, aby mohlo býti proti nim zakročeno. Přes to byly všechny politické okresy, úřady a legitimované společnosti pro obchodování dobytkem upozorněny na postup v dotaze vylíčený, a bylo jim nařízeno, aby přehmaty tohoto druhu zamezily.

Podotýká se, že ministerstvo zemědělství snažilo se zjistiti konkretní případy, bohužel výsledek konaného šetření dosud nedošel.

V Praze dne 23. ledna 1919.

Postup v dotaze vylíčený, jako by byli zemědělci donucováni odváděti svůj nevyhnutelně potřebný dojný a tažný dobytek na rekvisice a jako by dobytek ten, nehodil-li by se k porážce, byl přidělován pro další chov velkostatkům nebo nájemcům, jest, jak již v odpovědi pana ministra pro zásobování, s nímž jsem v zásadě projevil svůj souhlas, vylíčeno, naprosto nedovolený.

Šetřením na Moravě, odkudž podnět k dotazu byl dán, se zjistilo, že třeba by tvrzení, v dotaze uvedené, všeobecně neodpovídalo skutečnosti, mohlo by se snad přece vztahovati na tyto případy: Časem, když byl ustavičnými rekvisicemi z doby válečné stav dobytka na Moravě silně ztenčován, vyvinula se u chovatelů dobytka prakse, že k dodávkám dobytka, donuceni poměry, přiváděli dobytek slabý, který neměl určené váhy, očekávajíce, že tento dobytek jako nevhodný pro jatky, bude z dodávky vyloučen a oni budou tím zbaveni povinnosti dodávati.

Tyto případy rozmnožily se tak, že dodávky jatečného dobytka byly v míře nemalé ohroženy. Aby se tomuto postupu čelilo, přiházelo se často, že i tyto kusy dobytka byly převzaty, ne však na zabití, nýbrž k dalšímu chovu. -

Pro chov hovězího dobytka bylo pak učiněno opatření, aby chovné kusy pokud možno nebyly poráženy, nýbrž aby byly dány výměnou oněm chovatelům, kteří poslední, pro další užitek nevhodný kus odvedli, nebo kterým dobytek nemocí neb nehodou zahynul.

Vzhledem na všeobecný nedostatek dobytka a nedostatečné dodávky řečená prakse však také již přestala. -