Macešské chování železniční
správy bývalého Rakouska, jakož i centralistická
politika železniční v Uhrách zavinily
velké zanedbání československých
zemí v železničním dopravnictví,
které pro české země vyvrcholilo roku
1911 ministerským vyhlášením investičního
programu pro rok 1913 - 1925.
Nedostatky tyto vyvolaly, když se sešlo Národní
shromáždění množství jistě
oprávněných návrhů na stavbu
železnic. Jednotlivé projednávání
návrhů, jejichž počet vzrostl by ještě
o mnohé další, vyžádalo by příliš
mnoho vzácného času a dřívější
či pozdější uskutečňování
návrhů přijatých vyvolalo by vzájemnou
řevnivost mezi interesovanými místy a kraji.
Vzhledem k tomu navrhují podepsaní:
Národní shromáždění se
usnáší: Vláda se vyzývá,
aby v nejbližší době předložila
Národnímu shromáždění
program o železničních investicích se
zřetelem na evropskou dopravní politiku budoucnosti,
jakož i na potřebu československých
zemí, a to pro dobu až incl. do roku 1930.
Návrh obsahujž plány na:
1.) vybudování hlavních tratí, resp.
spojek mezi hlavními traťmi, které již
stojí,
2.) vybudování II. kolejí hlavních
tratí,
3.) vybudování drah podružných,
4.) vybudování sítě tratí místních,
i pro automobilové spojení,
5.) vybudování seřaďovacích nádraží,
6.) rozšíření nádražních
budov a kolejí,
7.) zřizování výhybek,
8.) vybudování resp. rozšíření:
a) dílen,
b) topíren,
c) skladišť a překladišť,
d) naturálních bytů, lázní,
kasáren pro personál, budov pro potravní
skladiště a j. podobné účely.
Veškeré dodatně podané návrhy
na stavby podobné povahy projednávejtež se
společně s návrhem investičním.
Po stránce formální přikazuje se návrh
tento výboru železničnímu.