§ 6. císařského nařízení
ze dne 9. listopadu 1858, č. 205 ř. z. o ukládání
sirotčího jmění se mění
a zní:
"Společná hromadná sirotčí
pokladna zúrokuj každému opatrovanci jeho vklad,
jakmile činí alespoň 10 K. Z částek,
jež o sobě, nebo dohromady 10 K nedosahují,
a ze zbytků, které nejsou desíti dělitelny,
nebuďtež úroky počítány.
Úroková míra z těchto vkladů
může býti nejvýše o 1/2% nižší
než jest úroková míra, stanovená
pro ten který rok pro půjčky ze sirotčích
pokladen (§ 9).
Ustanoví ji vrchní zemský soud pro svůj
obvod."
Tento zákon nabude účinnosti prvního
dne kalendářního měsíce, následujícího
po jeho vyhlášení.
Ze jmění sirotčích pokladen zakoupeny
byly rakouské válečné půjčky
ve značné výši, kromě toho byly
se schválením vrchnoporučenským zakoupeny
též ze jmění jednotlivých poručenců.
Dřívější státní
správou bylo to nejen schváleno, nýbrž
byly přímo soudy vyzývány, aby sirotčí
peníze ve válečných půjčkách
byly ukládány. Byly poskytovány různé
úlevy (poplatkové) při upisování
a pod.
Kdyby válečné půjčky vůbec
nebo částečně převzaty nebyly,
utrpěly by sirotčí pokladny a chráněnci
nedozírné ztráty a újmy, které
by opět působily na celkovou finanční
situaci, utrpěla by jimi vážnost úřadů
a důvěra v ně. Konečné uspořádání
této věci vyžadovalo by opět, aby stát
přispěl zárukou, bezúročnými
půjčkami a pod.
Buď co buď stihne stát buď přímo
nebo nepřímo značné zatížení.
Jest v zájmu nejen sirotčích pokladen, nýbrž
i státu samého, aby tato otázka byla co nejdříve
upravena způsobem co nejvhodnějším.
Nehledí-li se k celkové úpravě, činí
se k úlevě a částečnému
vyrovnání ztrát návrh, aby zatížení
válečnými půjčkami uhrazováno
bylo z rozdílu v úrocích, které by
sirotčí pokladny platily ze vkladů a samy
vybíraly z hypotečních pohledávek.
Podle § 6. nař. ze dne 9. listopadu 1858, č.
205 ř. z. mají sirotčí pokladny platiti
svým chráněncům týž
úrok, který jest stanoven pro uložení
jejich aktivních jistin. Výtěžky plynou
tudíž jen z právních přebytků
a úspor. Veškeré jiné peněžní
ústavy požadují o něco vyšší
úroky ze svých půjček, než samy
platí ze vkladů. Kdyby zúrokování
upraveno bylo podobným způsobem u sirotčích
pokladen, bylo by lze použíti výtěžku
k úhradě hrozících velkých
ztrát. Proto doporučuje se změna § 6.
uvedeného nařízení.
V Praze 22. ledna 1919.