Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Novela k obecním zřízením, jak krátce můžeme pojmenovati tento návrh zákona, jest toliko částečnou úpravou obecních zřízení republiky československé, jednak pokud potřeba toho nutně vyplývá z návrhu zákona o volebním řádu v obcích, jednak pokud jest nutno změniti a doplniti nejnaléhavější nesrovnalosti, nedostatky a mezery dosavadních zákonných ustanovení.

Při tom nelze tajiti snahu, prozatím měniti na dosavadním zákonném stavu co nejméně, poněvadž - důkladná a pronikavá změna je vyhrazena dalším ústavním pracím.

Taková důkladná změna a přepracování obecních zřízení, zejména též se zřetelem k různé velikosti obcí se uznává za nevyhnutelnou, ale nelze ji ve krátké lhůtě, dané ústavnímu výboru pro vypracování volebního řádu i novely, provésti.

Tu dlužno zejména též uvážiti, že pronikavější změna by souvisela s celkovou přestavbou ústavních, správních a finančních poměrů.

Novela se dělí na tři hlavní oddíly a to ustanovení všeobecná, ustanovení o správě hospodářské a ustanovení přechodná a závěrečná.

Ustanovení všeobecná skládají se z § 1.-12.

První čtyři §§ mimo úpravu u jednotného názvu obecních sborů obsahují podrobnější, než tomu bylo dosud, normy o svolávání schůzí a pořadu jejich jednání.

§ 5. pronikavým způsobem snaží se čeliti dosavadním nedostatkům správy obecní, plynoucím jednak z poměrů příbuzenských, jednak - a to více ještě - z poměrů, které se objevují v prostých vztazích majetkových, dodavatelských, ze zaměstnání, z kumulace funkcí, zejména v ústavech peněžních a výdělkových. Zvláštní obtíž zde působila definice kolidujícího zájmu, která v návrhu se ustaluje na slovech "zvláštní osobní soukromý neb veřejný zájem." Zde bylo zejména uvažováno, že na př. při majitelích pozemků, o jejichž regulaci se jedná, nastává jisté seskupení zájmu veřejného (nová neb širší ulice, trať elektrické dráhy, stavba veřejných budov, atd.) se zájmem soukromým, nebo v obcích venkovských, kde určitá třída občanstva má právo na užívání jistého obecního majetku a pod.

Také dle dosavadní judikatury správního soudu jest důraz na slovech "zvláštní osobní zájem". Není tudíž dána podjatosť a člen nemusí ze schůze odejíti, je-li učitelem a jde na př. o všeobecnou úpravu příbytečného pro všecky učitele neb je-li člen majitelem pozemku a jde o stavbu cesty, která má vésti k celé řadě pozemků, mezi nimiž jest také pozemek jeho a pod.

Zúmyslně užívá se označení "zájem" jakožto širšího místo užšího označení "právo", poněvadž jde o to, postihnouti i takové případy, kde vztah podjatého člena k věci, o kterou se jedná, nezhustil se dosud v určité subjektivní právo, nýbrž toto právo teprve usnesením zastupitelstva má vzniknouti.

V odst. 3. téhož § 5 stanoví se dalekosáhající ochrana zájmu veřejného zákazem účasti členů zastupitelstva a komisí jako rádců ve sporech stran proti obci, v dodávkách a pracích zadávaných obcí, obecními ústavy neb podniky a v pachtování dávek obecních. Tím se vyhovuje steskům jistě oprávněným a odstraňují neb vzdalují se od správy obcí živly zištné.

§ 6. činí opatření, aby zaměstnanci obecní, pokud jsou volitelni do správy obcí (§ 5. náv. vol. řádu), nepoužívali vlivu ze svěřené jim funkce k mimořádným postupům, čímž arci nemá býti dotčen nijak postup pravidelný neb automatický.

§ 7. obsahuje důležitou změnu všech venkovských obecních zřízení v tom směru, že obecní rada jest jím ustanovena za sbor se usnášející ve všech věcech samostatné i přenesené působnosti, vyjímajíc ty, které jsou podle zákona vyhrazeny obecnímu zastupitelstvu, kdežto podle cit. obec. zřízení byla pravidelně poradním sborem starostovým a toliko ve věcech stavebních sborem usnášejícím. Tím arci se mění odpovědnost starostova a obmezuje značně jeho moc rozhodovací.

§ 8. in fine dává příležitost, aby zvaní na schůze obecní rady bylo zjednodušeno v tom směru, že není nutno zváti písemně na každou schůzi, nýbrž možno ustanoviti pravidelně určitý den v týdnu bez dalších pozvánek, že není potřebí sdělovati pořad jednání aniž dodržovati lhůty jako 3denní a pod.

§ 9. vyšel z podnětu autonomního úřednictva obecního a okresního, které si stěžovalo na jistě nesprávný postup některých starostů, že nezvali a nepřipouštěli úředníků onoho obecního úřadu, aby ve svých oborech služby podávali zprávy a posudky, a tím se stanoviska odborného vykonávali svým poradním hlasem vliv na rozhodování obecních sborů.

K § 10. dlužno poznamenati, že v důsledcích návrhu zákona o změně volebního řádu a zvláště ustanovením o rozšíření aktivního i pasivního práva volebního, vstoupí do veřejné správy obecní ve značném počtu i občané méně majetní, kteří jsou odkázáni na důchod z pravidelné denní práce a kteří ztrátou času při výkonu svých samosprávných funkcí by trpěli hmotnou újmu; proto jest spravedlivo a také účelno, aby ve způsobě diet se takovým členům obecních zastupitelstev, rad a komisí dostalo náhrady za schůze, delší intervence při komisním, anketním neb jiném podobném jednání úředním atd., ale to podle usnesení obecního zastupitelstva, schváleného vyšším správním úřadem, majícím dozor nad hospodářstvím obce, na př. v Čechách mimo města statutární, okresním výborem. Na schůze obecního zastupitelstva jednak pro velký počet členů a vyplývající z toho nepoměrný náklad, a pak vzhledem k nečetnosti schůzí - jednou za 2 měsíce - se toto ustanovení nevztahuje.

V § 11. slovy "nadřízený úřad správní" se rozumí buď samosprávný neb státní podle toho, jde-li o samostatný neb přenesený obor působnosti. (Srov. též § 101 zř. ob. král. Čes.).

Ze stylisace § 12. jest zřejmo, že úmyslem zákonodárce jest doplniti dosavadní mezery, aniž se jinak dotýká nynějších nařízení.

Ustanovení o správě hospodářské počínají se § 13. a končí se § 22.

Tato ustanovení o správě hospodářské jsou zároveň myšlena jako záruky (kautely) pro všechny třídy občanstva, že hospodářství obcí se bude rozvinovati způsobem ústavním, podle usnesení sborových a ne podle vůle jedince, třeba kontrolovaného, a že při nových podnicích a vydáních musí býti pomýšleno hned také na vhodnou úhradu, která by nezatěžovala nemírně a jednostranně. Zároveň však je tu zřejmá snaha, aby dobré podniky nebyly zmařeny a zákonodárce proto umožňuje rozhodování vyšším dozorčím úřadem. (§ 19. na konci.)

§ 13. jest důsledkem § 7. a zároveň se tu uzákoňuje prakse, která ve větších obcích, zejména městech, se již provádí a dodržuje, že totiž starosta poukazuje vydání k výplatě podle usnesení buď zastupitelstva neb rady, a formálně za spolupodpisu úředníka referenta a po případě též referenta člena obecní rady, vyjímajíc případy naléhavé nutnosti a nebezpečí v prodlení neb menší částky, kdy usnesení sboru se pak dožaduje dodatečně.

V §§ 14.-18. normuje návrh zákona nový institut pro kontrolu finančního hospodářství obcí, totiž finanční komise.

Mimo tu okolnost, že finanční komise se mají skládati nejméně polovicí z nečlenů obecního zastupitelstva, jest ještě ustanoveno, aby měly mezi sebou také odborníky, rozumí se zejména praktické i odborně vzdělané finančníky a účetní znalce. Členů zastupitelstva více než polovice zasedati nesmí ve finační komisí, opak je ale přípustný. Aby pak finanční komise nestěžovala vyřizování věcí obecní správy a neohrožovala na př. přílišnou úzkostlivostí pokrokové návrhy, stanoví se jí lhůta 8denní popřípadě 3denní, při čemž se předpokládá, že finanční komise stále bude sledovati finanční hospodářství obce, nejen tedy když je žádána o posudek neb vyjádření, nýbrž také z vlastního podnětu, a tím si zjedná potřebný přehled a možnost podati rychlé vyjádření. Samozřejmě sbor, který ukládá vyjádření, uváží též, není-li výjimkou potřebí lhůty delší. Právo stížnosti občana jednotlivce, jak dosud proti rozhodnutím obecních sborů normováno, zůstává nedotčeno.

Rovněž ani nyní se nedovoluje tak zv. virement (§ 73. ob. zříz. král. čes.).

Ustanovení §§ 15. a 16. mají za účel, aby zabezpečeno bylo důkladné uvážení každého nového vydání mimo rozpočet, a proto, když obecní rada sama nečiní návrh na nové vydání, musí jí býti návrh takový, odjinud učiněný, na př. přímo ve schůzi obecního zastupitelstva, odkázán.

Tato nařízení §§ 15. a 16. a též § 17. provádějí a podrobně upravují zásadu, která při správném hospodářství má býti samozřejmá a která také z ducha dosavadních nařízení o hospodářství obecním jasně plyne: žádné vydání bez úhrady.

Podrobnými ustanoveními řečených paragrafů má se zabrániti tomu, aby i budoucně - jak se dosud bohužel velmi často dálo - jednak pod nátlakem voličstva a často pod nátlakem časových hesel, jednak pod vlivem poměrů, plynoucích z nepřátelského a starého vládního režimu - nečinila se usnesení nerozvážná, která působí obcím značná vydání a velmi často ve formě výpůjček zatížení na několik příštích generací, kteréžto finanční důsledky při povolení vydání se neuváží a objeví se teprve později, když se opatřuje úhrada na dotčená vydání, a nelze již na věci nic měniti.

§ 18. stanoví výjimku pro náhlá, nepředvídaná a neodkladná vydání a má tudíž na zřeteli okolnost, že hrozí nebezpečí v prodlení, což musí býti zvláště uváženo.

§ 19. má na zřeteli nové podniky a zařízení mimo rozpočet, které by způsobovaly neb mohly způsobiti zatížení obecního hospodářství půjčkou, zcizení kmenového jmění, zvýšení přirážek a samostatných dávek mimořádné výše (20%, 1/5), neb zavedení nové samostatné dávky. Tu nemá býti hleděno k čistému výnosu, jenž podle bilance sestavené pro ten nový podnik neb zařízení - tedy sestavované do budoucnosti bez konkretních zkušeností aneb podle zkušeností vzatých z analogie, se slibuje veřejnosti. Je známo na př., že při podniku národních a obecních domů, divadel, elektráren, tržnic atd., tedy podniků společensky, kulturně a hospodářsky důležitých, se zároveň pro odůvodnění vypočítává, že podniky ty budou míti určitý výnos a pak často se stává, že předpokládaný výnos i při dodržení rozpočteného nákladu nejen se nedostaví, nýbrž obci povstane značné trvalé zatížení, které v řádných příjmech obecního hospodářství nelze krýti jinak než podstatným zvýšením přirážek a dávek.

Na ochranu vrstev obecenstva, které by takovými podniky a zařízeními mohly býti značně stíženy, zavádí se druh veta, ze jedna desetina voličů může podati námitky do osmi dnů a způsobí tím přenesení rozhodnutí na vyšší úřad.

Myšlenka podobná je kodifikována v § 85. čes. obec. zřízení, ale doufáme, že kodifikace §em 19. navrhovaná bude lépe vyhovovati snaze chrániti a zároveň nemařiti.

§§ 20. a 21. mají za účel v nejbližší době odlehčiti obecním financím a mimo to docíliti v některých oborech samostatné působnosti obcí lepšího opatřování dotčených úkolů.

Za nynějších změněných poměrů, v československé republice, není se obávati, že by vláda odpírala věcný náklad na školství obecné, které je zajisté eminentním zájmem celého státu, neboť jde tu o výchovu a vzdělání nejširších vrstev lidu. Naproti tomu právě tento náklad v mnohých, zejména menších obcích byl pro obecní rozpočet tak tíživý, že buď obec z úsporných důvodů se zejména stavbě moderních budov školních vyhýbala, aneb takovými stavbami silně zadlužovala. Stát zde může ze svých větších peněz lépe a mimo to po celém území státním rovnoměrněji věc opatřiti.

Podobné důvody doporučují, aby převzal stát obory pod čís. 2.-5. § 20. uvedené a zejména policie zdravotní v menších obcích, pak stavba silnic mezi obcemi a velké ústavy chudinské a dobročinné se hodí pro toto nové řešení úkolů veřejné správy.

Z těchto ustanovení nehrozí však žádné zbytečné obmezování samosprávy, neboť Národní shromáždění bude míti při předlohách podrobných zákonů dosti možnosti, aby hájilo široké obecní samosprávy, od které ústavní výbor nijak neustupuje ve vědomí, že místním věcem centralisace škodí, jejich řešení zdržuje neb řeší často neúčelně, nemajíc ani možnosti, dbáti individuálních potřeb.

V § 22. se rozlišuje vědomé přestoupení §§ 5. a 6., ustanovení o podjatosti - od přestoupení těchto norem z pouhého opomenutí neb přehlédnutí, a od přestoupení §§ 13. (poukazy vydání), 14. odst. 4. (předložení rozpočtů a účtů finanční komisi), 15. - 18. (nová vydání a nepředvídaná vydání), a stanoví se na tyto přestupky, zajisté spravedlivě, menší tresty.

Třetí a poslední oddíl, ustanovení přechodná a závěrečná, obsahuje dalekosáhlé, ale zajisté dobou a poměry odůvodněné zmocnění vlády v § 23., aby slučovala a rozlučovala obce neb měnila jejich hranice, ovšem jen pro přechodnou dobu do konce roku 1919. V této době nebude míti vláda potřebí k řečenému rozhodování žádných posudků, vyjádření neb souhlasu zúčastněných obcí neb jakýchkoliv sborů správních, úřadů nebo sborů zákonodárných (zejména zemských sněmů). Tato neobmezenost zmocnění daného vládě není nijak nebezpečná se stanoviska autonomie, jelikož jest na krátkou poměrně dobu a jest samozřejmé, že vláda při své ústavní odpovědnosti musí přes to jednati jen na základě úředně opatřeného materiálu statistického a přirozeně v úzkém kontaktu s dotčenými obcemi. Mimo to pro utvoření speciálně Velké Prahy jest Národním shromážděním zvolen zvláštní parlamentní výbor.

V § 24. cit. VI. hlava morav. obec. zřízení se týká výjimky z místní samosprávy pro deskové, lenní a jiné větší statky.

Zakončuje zprávu tuto, mám za povinnost sděliti ještě toto: Návrhu této novely byl základem návrh zákona, "kterým se mění a doplňují některá nařízení dosavadních obecních zřízení v československé republice mimo Slovensko", vypracovaný z rozkazu předsednictva Národního výboru po dohodě o tom mezi politickými stranami zastoupenými ve starém ústavním výboru.

Tento původní návrh vypracoval jako expert Dr. Václav Joachim, jemuž jako experti korreferenti byli přidruženi pánové Dr. Bedřich Bobek a prof. Dr. Jiří Hoetzl, a návrhu toho bylo pak použito jako základu nového jednání v ústavním výboru, zvoleném Národním shromážděním, za korreferátu Dr. Alfreda Meissnera. Jmenovaní experti účastnili se též jednání toho, a tvořili při podrobné stylisaci zákona spolu s podepsaným referentem subkomitét.

Při projednávání návrhu novely byly pojaty také v úvahu podněty došlé ústavního výboru neb referenta ze svazu českých okresů, z kruhu autonomního úřednictva a voličstva. Pokud těmto všem námětům nemohlo býti vyhověno, stalo se jedině z důvodů zejména na začátku a pak i na jiných místech této zprávy uvedených. Výbor ústavní navrhuje přijetí osnovy zákona, jež jest připojena.

V Praze 15. ledna 1919.

Obecní sbor, nazývaný dosud obecním představenstvem, zove se obecní (městskou) radou. Obecní sbor, nazývaný dosud obecním výborem (sborem obecních starších a j.), zove se obecním (městským) zastupitelstvem.

Konání schůzí obecního zastupitelstva s označením místa, dne a hodiny, jakož i programu musí býti - mimo předepsané osobní pozvání všech členů - způsobem v místě obvyklým veřejně vyhlášeno alespoň tři dni předem, v případnostech pilných alespoň jeden den předem.

O předmětech, které nebyly dány na program a veřejně vyhlášeny, lze jednati pouze, souhlasí-li aspoň tři čtvrtiny přítomných členů.

Ustanovení toto netýká se pouhých dotazů.

Žádá-li o to aspoň dvanáctina členů zastupitelstva, nejméně však dva, jest povinen obecní starosta dáti určitý předmět na program nejbližší schůze zastupitelstva.

Žádost budiž podána nejdéle osmý den přede dnem schůze u obecního úřadu písemně.

Schůze obecního zastupitelstva konají se nejméně jednou za dva měsíce; mimo to musí býti schůze svolána, žádá-li za to písemně čtvrtina všech členů zastupitelstva, označíc přesně předmět jednání.

Jednání a usnesení zastupitelstva, rady a komisí nesmí býti přítomen, aniž se ho účastniti člen dotyčného sboru, jde-li o zvláštní osobní ať soukromý nebo veřejný zájem jeho samého, jeho manželky neb osob s ním příbuzných a sešvakřených do druhého stupně.

Totéž platí o zákonných zástupcích, členech správní rady akciové společnosti, jednatelích společnosti s obmezeným ručením, členech představenstva hospodářských a výdělkových společenstev o advokátech, notářích, stavitelích, civilních technicích a pod., jde-li o zvláštní osobní soukromý neb veřejný zájem osob a korporací, které zastupují.

Členové zastupitelstva neb komisí nesmějí zastupovati obec ve sporech, leda za náhradu hotových výloh, a nesmějí dávati právní rady stranám ve sporech proti obci. Nesmějí se přímo ani nepřímo účastniti dodávek a prací, obcemi, obecními ústavy neb podniky zadávaných, nesmějí pachtovati vybírání dávek obecních. Ve výjimečných případech může dozorčí úřad k návrhu obecní rady povoliti úchylku od těchto zásad.

Zaměstnanci obce, obecních ústavů neb podniků jsou po dobu, kdy budou členy zastupitelstva neb komisi s právem hlasovacím, vyloučeni z veškerého mimořádného postupu a mimořádného započítání služebních let.

Obecní rada tvoří sbor, který za předsedání starostova usnáší se o všech věcech, které podle zákona nejsou výslovně vyhrazeny obecnímu zastupitelstvu, aneb podle nařízení zákonných po případě usnesení obecního zastupitelstva, nejsou vzneseny na starostu.

Schůze obecní rady konají se zpravidla jednou týdně a jsou neveřejné; schůze komisí konají se podle potřeby a jsou též neveřejné.

Jinak platí pro jednání obecni rady a komisi obdobně nařízení platná pro obecní zastupitelstvo, vyjímajíc nařízení o zvaní na schůze, které se upraví jednacím řádem, schváleným obecním zastupitelstvem.

Vedoucí úředníci konceptní a odborní mají právo a povinnost zúčastniti se hlasem poradním všech schůzi obecního zastupitelstva, obecní rady a komisí, pokud jde o otázky spadající do oboru služby, pro který byli ustanoveni, nemají-li podle dosavadních nařízení právo hlasovací.

Členové obecních zastupitelstev, rad a komisí, kteří ztrátou času při výkonu těchto svých funkcí, vyjímajíc schůze obecního zastupitelstva by trpěli hmotnou újmu, mají nárok na náhradu ve způsobě diet, které určí obecní zastupitelstvo.

K platnosti tohoto usnesení jest třeba schválení vyššího správního úřadu, který má dozor nad hospodářstvím obce.

V obcích do 1000 obyvatel buďtež konány schůze obecního zastupitelstva buď večer neb v neděli anebo vůbec v takovou dobu, kdy nejméně jsou členové rušeni ve svém pravidelném zaměstnání.

Je-li z důvodu § 5. podjato tolik členů, že zastupitelstvo neb rada nejsou způsobilé se usnášeti, přechází rozhodování s rady na zastupitelstvo, po případě se zastupitelstva na nadřízený úřad správní, není-li v té příčině zvláštních zákonných nařízení.

Stížnosti proti usnesení obecní rady neb proti rozhodnutí starosty k obecnímu zastupitelstvu nutno podati ve lhůtě 14 dnů, pokud není dosavadními zákonnými nařízeními stanovena lhůta kratší.

Stejná lhůta platí pro stížnosti do usnesení obecních zastupitelstev měst statutárních k zemskému výboru, není-li o tom zvláštních nařízení.

Pro stížnosti do rozhodnutí obecních orgánů k nadřízeným úřadům politickým platí lhůta 14 denní, není-li ve zvláštních zákonech stanoveno jinak.

Veškerá vydání z důchodů obecních, jakož i ústavů, podniků, fondův a nadací obcí spravovaných poukazuje k výplatě starosta na základě usnesení obecní rady neb jejího zmocnění.

Jenom v případech naléhavých a nepředvídaných, které bez škody a nebezpečí pro obec neb občanstvo nesnesou odkladu, může starosta sám pod vlastní odpovědností poukázati nutné vydání, musí však nejdéle v příští schůzi předložiti věc k dodatečnému schválení obecní radě, po případě, jde-li o vydání rozpočtem neuhrazené, obecnímu zastupitelstvu podle nařízení níže uvedených.

V obcích, které mají podle posledního sčítání nejméně 5000 obyvatelů, musí býti zřízena zvláštní finanční komise.

Polovici členů volí obecní zastupitelstvo, ostatní ustanovuje dohledací úřad, při čemž budiž šetřeno zásady, že komise má se skládati aspoň polovicí z nečlenů obecního zastupitelstva a míti mezi sebou odborníky.

Finanční komise má právo kontrolovati veškeré hospodářství obecní a stěžovati si s účinkem odkládacím k dozorčímu úřadu do všech usnesení obecního zastupitelstva povahy finanční.

Komisi této musí býti zejména předloženy rozpočty a účty obecní před veřejným vyložením k prozkoumání a vyjádření.

Komise musí svá vyjádření podati do 8 dnů a ve zvláštních nutných případech do 3 dnů, nebyla-li jí povolena obecním zastupitelstvem neb obecní radou lhůta delší, jinak se k vyjádření nehledí.

Návrh na nové vydání, v příslušné položce rozpočtu neuhrazené, může vycházeti pouze od obecní rady a v obcích, ve kterých je zřízena finanční komise, musí se komise tato o něm vysloviti. Spolu s vydáním musí býti schválena úhrada, jinak usnesení jest neplatné a nesmí býti obecní radou provedeno.

Učiní-li se jinak zastupitelstvu návrh na nové vydání, musí býti odkázán obecní radě, po případě též finanční komisi k vyjádření a navržení úhrady. Teprve potom může býti vydání schváleno obecním zastupitelstvem spolu s úhradou.

Co uvedeno v §§ 15. a 16. o návrhu na nová vydání, platí též o návrhu na zastavení nebo snížení rozpočteného příjmu.

Výjimka od ustanovení §§ 15. a 16. připouští se jen, běží-li o náhlá, nepředvídaná opatření, která naprosto nemohou býti odložena, na příklad při živelních pohromách. V takových případech musí však věc býti předložena obecnímu zastupitelstvu nejdéle v nejbližší schůzi s návrhem obecní rady, po případě též finanční komise stran úhrady.

Jedná-li se o nový podnik, neb zařízení v rozpočtu neuvedené, k jejichž úhradě bude třeba uzavříti půjčku, zciziti kmenové jmění obecní, zvýšiti přirážku obecní k daním přímým neb nepřímým nejméně o 20% aneb zavésti novou neb zvýšiti nejméně o 1/5 dosavadní samostatnou dávku obecní, - nehledě k předpokládanému čistému výnosu - nutno nejméně po dobu 8 dnů vyložiti veřejně povšechný plán a rozpočet k nahlédnutí.

Podá-li v této lhůtě námitky proti návrhu nejméně jedna desetina voličů, zapsaných v posledním právoplatném seznamu voličském, přechází rozhodnutí o tom, zda a jakým způsobem se má podnik neb zařízení provésti, na vyšší úřad, povolaný dohlédati na hospodářství obecní.

Státní správa převezme tyty obory posavadní působnosti obecní:

1. Věcný náklad na školství obecné;

2. policii bezpečnostní a polní;

3. policii zdravotní a mravnostní;

4. stavbu a udržování silnic;

5. správu chudinskou a ústavy dobročinné

Ku provedení změn, podle § 20. zamýšlených, předloží vláda do jednoho roku osnovy zvláštních podrobných zákonů.

Vědomé přestoupení nařízení §§ 5. a 6. trestá se dozorčími úřady, není-li čin nebo opomenutí trestné podle trestního zákona, pokutou do 1000 K a při opakování pokutou do 5000 K.

Mimo to v případě opakování může býti vyslovena nevolitelnost do zastupitelstva obecního na příští volební období.

Přestoupení nařízení §§ 13., 14. odst. 4., 15. až 18 trestá se dozorčími úřady pokutou do 200 K a při opakování pokutou do 500 K.

Vláda se zmocňuje, aby v přechodné době do konce r. 1919 slučovala nebo rozlučovala obce, a za tím účelem měnila hranice obcí a okresů.

V této době není potřebí k těmto opatřením dobrých zdání, vyjádření neb souhlasu zúčastněných obcí neb jakýchkoliv sborů správních, úřadů nebo sborů zákonodárných.

Ustanovení zákonná o právech virilistů, jakož i ustanovení šesté hlavy moravského obec. zříz. ze dne 15. března 1864 čís. 4 zem. zák. se zrušují.

Rovněž se zrušuje 2. věta § 65. čes. obec. zříz. ze dne 16. dubna 1864 čís. 7 zem. zák.

Nařízením bude stanoveno, od kdy mají ustanovení shora uvedená platiti na Slovensku.

Zákon tento nabude působnosti zároveň s novým řádem volebním v obcích.

Zároveň pozbývají platnosti všecka starší nařízení, pokud tomuto zákonu odporují.

Provedením pověřují se ministři vnitra, financí, veřejných prací, školství a národní osvěty, zdravotnictví, sociální péče.