Návrh jest obsažen v tisku 140. zasedání
Národního shromáždění
československého roku 1918 a jest návrhem
pouze resolučním. Podle intencí navrhovatelů
má býti uloženo ministerstvu financí,
aby cestou nařizovací zjistilo, jaké pohledávky
a jiné cenné hodnoty, tedy cenné papíry,
zboží, majetková práva atd. uloženy
jsou mimo hranice československé republiky pro její
příslušníky.
Navrhovatelé sami naznačují, že tímto
zjištěním má býti napomoženo
opatření cizích valut, aby byl opatřen
dovoz potravin a jiného potřebného zboží.
A z tohoto hlavního důvodu má býti
nejdříve dosaženo přehledu o
veškerém zahraničním majetku všech
osob fysických i právnických, jež mají
své sídlo nebo závody v zemích republiky
československé, ovšem s tím zřejmým
úmyslem, aby na upotřebení těchto
zahraničních hodnot majetkových mohl stát
vykonávati určitý vliv diktovaný účelnou
politikou valutní.
Nebude-li skutečně tohoto zahraničního
majetkového soupisu také po stránce valutní
od státní správy využitkováno
nemělo by celé nařízení, o
něž jde, jiného smyslu, nežli teoretický,
nejvýše snad statistický.
Naproti tomu pro skutečné využitkování
cizích platidel, ať již zjevných nebo
utajených v majetkových hodnotách v cizině,
bylo by nutno dáti nařízení zvláštní.
Pode jednomyslného názoru finančního
výboru dlužno luštiti zároveň s
otázkou zjištění pohledávek v
cizině též druhou otázku, týkající
se zjištění u nás existujících
majetkových hodnot všech fysických i právnických
osob, které mají své sídlo nebo závody
mimo území republiky československé,
ať již v podobě jakékoliv.
Pohledávky příslušníků
našeho státu v cizině byly také v bývalém
Rakousku na počátku války částečně
mobilisovány pro domácí obchod.
Rakouský stát věnoval věci dosti
značnou pozornost. Ovšem mimo opatření
válečněhospodářského
rázu průběhem let 1914-1916 (zvláště
zákazy platů do ciziny, nebo povinnost oznamovati
pohledávky příslušníků
nepřátelských států u nás,
uložené nařízením všeho
ministerstva ze dne 1. března 1915 č. 48 ř.
z.) došlo teprve koncem roku 1917 v bývalém
Rakousku k řešení této věci
se stanoviska potřeb valutních, nehledě k
nařízenému již dříve soupisu
cenných papírů zahraničních,
které byly v držení osob v Rakousku sídlících.
Celé věci byl však s počátku
dáván ráz ochrany rakouského majetku
v cizozemsku a byla dokonce zřízena ochranná
úřadovna pro tento majetek. (Nařízení
ministerstva obchodu ze dne 10. října 1917.) Avšak
již z nařízení bývalé
rakouské vlády o přihlášce a
zabavení jmění příslušníků
států nepřátelských, pokud
jest v území rakouském, a o přihlášce
jmění příslušníků
rakouského státu, pokud je v nepřátelské
cizině, jde na jevo, že stát chtěl
si získati evidenci o vzájemných pohledávkách
a že byl připraven na to, aby z důvodů
valutních do příštího vyrovnání
těchto pohledávek zasáhl. Zdá
se, že celá věc vznikla ze široké
tehdejší akce směřující
k přípravě hospodaření poválečného.
Jaký měla tato akce výsledek ciferní,
není známo. Obchodní a živnostenské
komory sbíraly vyplněné v této věci
formuláře ve svém obvodu a zasílaly
je svrchu řečené ochranné úřadovně.
Formulářů bylo pět. Na formuláři
A byli povinni příslušníci států
nepřátelských, v Rakousku sídlící
(vyjímaje zajatce) hlásiti své jmění
v Rakousku, pokud přesahovalo 500 korun, franků,
lir, lvů nebo 20 anglických liber nebo 200 rublů.
Kdo spravoval nebo uschovával jmění příslušníka
nepřátelského státu nebo firmy, která
v -území nepřátelském měla
svoje sídlo, byl povinen přihlásiti je na
formuláři B, se stejným omezením co
do výše. Osoby, jež měly svoje sídlo
v Rakousku a byly dlužny do nepřátelské
ciziny peníze, cenné papíry neb zboží,
musily to přihlásiti na formuláři
C. Podíly nepřátelských cizozemců
konečně na nějakém podniku domácím
(třeba akciovém) bylo nutno hlásiti na formuláři
D. Tím měla býti vytvořena evidence
o všech zahraničních pohledávkách
v Rakousku.
Evidenci o rakouských pohledávkách v nepřátelské
cizině získávaly přihlášky
na formulářích E, na nichž bylo hlásiti
jmění rakouských příslušníkův
a domácích právnických osob a společností,
pokud toto jmění v jakékoliv formě
bylo umístěno v nepřátelské
cizině.
Se jměním nepřátelských
příslušníků až na některé
výjimky nemohlo býti obchodně jednáno
(prodej, postup, zatížení) bez schválení
ministerstva vnitra.
Bylo již řečeno, že efekt těchto
přihlášek není znám, jenom tolik
proniklo do veřejnosti, že porovnání
jmění rakouského v cizině se jměním
ciziny v Rakousku vyznělo pro Rakousko passivně.
Doporučuje se ostatně v tomto směru ministerstvu
financí, aby požádalo naše zahraniční
zastupitelstvo ve Vídni, aby ochranná úřadovna
pro rakouský majetek v cizozemsku dala sebraný materiál
k disposici naší finanční správě.
Bylo by poměrně snadno zjistiti z tohoto materiálu
data, týkající se űzemí a příslušníků
státu našeho, a přes to, že neutrálové
nejsou v evidenci zahrnuti, byl by dán tím cenný
obraz o tom, do jaké míry jest náš stát
v tomto směru aktivní, poněvadž byla
to zajisté hlavně Vídeň, která
tuto bilanci zatěžovala passivně.
Jest ovšem nezbytno přikročiti mimo to k
evidenci vlastní, i kdyby se nám vídeňského
materiálu dostalo. Jednak proto, že bude neúplný
věcně, (materiál se pomalu scházel
a bylo nutno přihlašovací lhůtu, stanovenou
původně do 31. prosince 1917, prodloužiti do
15. února 1918 a jest odůvodněna domněnka,
že přes to mnoho přihlášek, zvláště
z českého území schází
vůbec, nebo jsou neúplny) a mimo to proto, že
poměry ke státům tehdy spřáteleným
s Rakouskem a k neutrálům v evidenci vídeňské
vůbec zahrnuty nejsou. Tyto poměry jsou právě
pro naši potřebu nejdůležitější,
jak pro pohledávky ciziny u nás (hlavně Německa
a Německého Rakouska), tak zvláště
pro pohledávky naše za hranicemi našeho státu
jak z dřívějších, tak po válce
navázaných exportních styků, zvláště
zase na Balkán s dřívějšími
rakouskými spojenci Bulharskem a Tureckem, ale také
s Uhry a s novými státy na území bývalého
Rakouska a v neutrální cizině.
Výbor finanční si netají, že
obzvláště proti novým státům
na území bývalého Rakouska bude věc
značně komplikována a bude ji nutno luštiti
zároveň s hledisek jiných, poněvadž
pro základní tendenci projednávaného
návrhu, totiž otázku cizích valut,
nemá tak velikého významu, ačkoliv
není bez důležitosti pro přípravu
vzájemného vyrovnání a pro posouzení
důsledků různých opatření,
kterými by naše dosud společná s nimi
měna mohla býti ozdravěna.
Výbor finanční doporučuje proto Národnímu
shromáždění, aby uloženo bylo
ministerstvu financí:
l. Aby byla vytvořena evidence vzájemných
pohledávek ciziny proti československé republice
a této republiky proti cizině, budiž zřízen
zvláštní referát při ministerstvu
financí.
2. Budiž vydáno nařízení v dohodě
s ministerstvy vnitra, obchodu a orby, obsahující
tato podstatná ustanovení:
Každá osoba fysická nebo právnická,
která má svoje sídlo v území
československého státu, jest povinna do doby
čtyř neděl od vydání tohoto
nařízení přihlásiti na určených
formulářích:
a) veškeré jmění jakéhokoliv
druhu, ať vlastní nebo svěřené,
umístěné v území kteréhokoliv
jiného státu, patřící osobám,
ať fysickým nebo právnickým, které
mají svoje bydliště nebo sídlo v území
státu československého.
b) Veškeré jmění jakéhokoliv
druhu, ať vlastní ať svěřené,
umístěné v území československého
státu, patřící osobám, ať
fysickým nebo právnickým, které mají
svoje bydliště nebo sídlo v kterémkoliv
státě jiném.
c) O každém disponování s tímto
jměním nutno ministerstvo financí do 8 dnů
uvědomiti.
d) Kdo by této povinnosti v jakémkoliv směru
nevyhověl nebo se jí vyhnul, bude trestán
pokutou, stanovenou ministrem financí v dohodě s
ministrem vnitra, obchodu a orby, podle povahy případu
až do výše hodnoty onoho jmění,
o němž v nařízené lhůtě
hlášení učiněno nebylo. Proti
vyměření této pokuty není odvolání.
e) Přihlášky tyto nemohou se státi základem
trestního stíhání daňového
ani poplatkového.
Finanční výbor má za to, že
teprve na základě výsledku těchto
opatření mohly by býti učiněny
další kroky, jež má na mysli návrh,
čelící ke správnému zhodnocení
cizích valut. Tyto kroky ovšem by nesměly
nehospodářsky zatěžovati obchod
a předpokládaly by úzké spojení
se spolehlivou a náležitými právy vybavenou
devisovou ústřednou.