Zasedání Národního shromáždění československého roku 1919.

Tisk 366.

Dotaz

člena Národního shromáždění V. Skurského a soudr. k ministru pro sociální péči a zdravotnictví, týkající se 8. hod. pracovní doby v zemských humanitních a jiných zemských ústavech na Moravě.

Pane ministře pro sociální péči a zdravotnictví!

Dnem 13. t. m. zavádí se podle zákona ze dne 19. prosince m. r. 8hodinová doba pracovní. Dalo se zajistí předpokládati, že nařizuje-li tento zákon všeobecně 8hod. dobu pracovní, podniky veřejné, zejména státní a zemské, půjdou v čele ostatních. Spousta podniků zavedla také 8hod. dobu pracovní ještě před přijetím uvedeného zákona.

V zemských humanitních ústavech a stejně i v jiných ústavech na Moravě nejen, že se v otázce úpravy pracovní doby nic nestalo, ale pan přísedící zemského výboru, referent humanitních ústavů vychází dokonce z názoru, že zákon tento se pro tyto ústavy nehodí a že se nedá provésti.

Proto nedostalo se zemským ústavům na Moravě z ústřední správy zemské nijakých pokynů, směřujících k reformě doby pracovní.

Prováděcí nařízení k citovanému zákonu připouští určité výjimky a stanoví určitou přechodní lhůtu, do kdy ustanovení toho zákona má býti provedeno. Dá se tudíž při dobré vůli a porozumění v mnohých kategoriích v řečených ústavech již nyní 8hod. doba pracovní zavésti. V jiných kategoriích možno pak přikročiti k snižování dlouhé pracovní doby (která trvá v těchto ústavech nepřetržitě až i 34 hodin za sebou a trvá týdně až i 126 hodin), aniž služba nějak utrpí.

Mnohé okolnosti ukazují však, že není k tomu ani potřebné ochoty, ani dobré vůle. Jako důkaz uvádím, že v zemské nemocnici moravské dostalo 13 ošetřovatelek výpověď ze služby a uvádí se, že jsou přebytečné. Druhá okolnost jest ta, že spousta mužských zřízenců, vracejících se z vojenské služby a hlásících se do původních služeb, jest odmítána, a to i takoví, kteří před válkou léta, dokonce 15 let sloužili.

Tímto postupem znemožňuje se nejen, aby bylo provedeno ustanovení zákona, nýbrž rozmnožují se dnes již ohromné řady nezaměstnaných.

Pane ministře pro sociální péči! Při projednávání zákona o podpoře nezaměstnaných dne 10. prosince min. roku apeloval Jste v debatě, v tomto sl. shromáždění vedené, na zaměstnavatele, aby i oni hleděli břímě, jež tát na sebe přejímá, zmírniti a aby propouštěním nezvětšovali řad nezaměstnaných. Upozorňoval Jste dále určité vrstvy na to, že neplatí jen »noblesse oblige«, nýbrž že zavazuje také okolnost, že útrapy a zla války nebyly stejnoměrně rozděleny a že jest jistě právem těch, na nichž zlo a útrapy války dolehly tíhou nejvyšší, a právem státu, který musí tyto útrapy vyrovnávati a zájmy těchto vrstev zastupovati, vyžadovati na těch, kteří útrapami válečnými nebyli do té míry stiženi, aby státu v jeho činnosti napomáhali.

Projevil Jste konečně přesvědčení, kdyby tento apel nebyl dosti účinný, že se může státi, že z tohoto sl. Národního shromáždění bude vyžadováno, aby bylo sáhnuto Národním shromážděním a vládou k opatřením účinnějším, kdyby slova nepomáhala.

Váš dobře míněný apel vsak nebyl tak účinný, jak Jste předpokládal, a zajisté zaráží, že zůstal bez účinku v ústavech veřejných, v ústavech sloužících humanitě.

Jen s krajním sebezapřením, když jsem se osobně přesvědčil, že nelze jinak, odhodlal jsem se obrátiti se na Vás veřejně dotazem, Jste-li ochoten upozorniti p. referenta moravského zemského výboru prof. Šrámka na nehumanní a nesociální jednání, které se příčí i názoru naší vlády i celého sl. Národního shromáždění a podle svých vývodů, v citované jíž debatě pronesených, zakročiti a Jste-li ochoten společně se zúčastněným ministrem zdravotnictví zjednati průchod platnosti zákona o 8hod. době pracovní v zemských humanitních ústavech a stejně i v jiných zemských ústavech na Moravě.

V Praze dne 16. ledna 1919.

V. Skurský,

Brožík, Kolaříková, J. Marek, K. Dědic, Kopeček, Jaroš, Biňovec, Rouček, Štěpánek, Pik, Pelikán, F. Svoboda, Pavlán, Nádvorník, Charvát, Bož. Ecksteinová, J. Hudec, Burian, Bechyně, Kouša, Rud. Tayerle.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP