Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Národní shromáždění račiž se usnésti na tomto zákoně:

Profesoři vysokých škol jmenováni jsou presidentem republiky k návrhu většiny nebo nejméně dvou pětin celého počtu členů sboru profesorského definitivně a na doživotí.

Profesoři vysokých škol nemohou jakýmkoli způsobem býti omezováni ve své vědecké a vyučovací činnosti.

Profesoři vysokých škol nemohou býti přeloženi proti vůli své na jinou vysokou školu.

Profesoři vysokých škol mohou toliko na základě nálezu příslušného disciplinárního úřadu vyneseného dle zákona proti své vůli býti propuštěni nebo před dokonaným 70. rokem svého věku do výslužby dáni.

Také zatímní sproštění úřadu (suspense) může se státi toliko z usnesení příslušného úřadu disciplinárního.

Na disciplinární trest může proti profesoru vysokoškolskému uznáno býti jen nálezem příslušného úřadu disciplinárního po disciplinárním řízení dle zákona provedeném.

Příslušným disciplinárním úřadem profesorů vysokých škol je v první instanci akademický senát, a tam, kde ho není, profesorský sbor té vysoké školy, k níž profesor v době zavedení disciplinárního řízení náleží.

Tuto svou moc disciplinární vykonává akademický senát (profesorský sbor) čtyřčlennou disciplinární komisí.

K tomu konci zvolí hned na počátku každého studijního roku nadpoloviční většinou hlasů z profesorů vysoké školy, o niž jde, předsedu, místopředsedu i ostatní dva členy této komise, čtyři náhradníky, dále jednoho náhradníka ze soukromých docentů, vyšetřovacího komisaře, jeho náměstka, disciplinárního žalobce a jeho náměstka.

Funkce všech jmenovaných trvají po celý rok a pokud jde o řízení již zahájené až do jeho ukončení. Tito funkcionáři mohou býti opět zvoleni.

Proti nálezům disciplinární komise přísluší odsouzenému i disciplinárnímu žalobci a pokud jde o výrok naznačený v § 18., také manželce (vdově) a ostatním příslušníkům propuštěného profesora odvolání k vrchní komisi disciplinární, jejíž rozhodnutí je konečné.

Jen byla-li nálezem vrchní disciplinární komise porušena ústavou zaručená svoboda vědy a jejího učení, přísluší postiženému profesoru právo stížnosti na nejvyšší správní soud po rozumu čl. 3 b státního základního zákona z 21. prosince 1867 ř. z. 143 a § 2 č. 4 zákona z 2. listopadu 1918 č. 3 sbírky zákonů a nařízení státu československého. Příslušné podání nemusí býti opatřeno podpisem advokáta. Shledá-li nejvyšší správní soud stížnost odůvodněnou, zruší rozhodnutí v odpor vzaté.

Tyto zásady platí také v tom případě, když svoboda vědy a jejího učení byla porušena rozhodnutím neb opatřením úřadu správního.

Vrchní disciplinární komise se skládá ze šesti členů, zvolených tímto způsobem:

Akademické senáty (profesorské sbory) všech vysokých škol státu československého zvolí nadpoloviční většinou hlasů připadající na ně počet volitelů. Tito volitelé pak zvolí takovoutéž většinu hlasů z profesorů těchto vysokých škol šest členů vrchní disciplinární komise, za každého pak člena jednoho prvního a jednoho druhého náhradníka, dále vrchního disciplinárního žalobce a jeho náhradníka.

Členové disciplinární komise zvolí si hned po svém zvolení ze svého středu předsedu a místopředsedu nadpoloviční většinou hlasů. Při rovnosti hlasů rozhodne los.

Způsob řízení i provedení těchto voleb bude podrobněji upraven nařízením. Tímto nařízením bude určen také počet volitelů na jednotlivé vysoké školy připadající a to poměrně dle početnosti učitelských sborů. Na každou vysokou školu má však připadnouti nejméně jeden volitel.

Vrchní disciplinární komise volí se jednou za tři roky a to hned na počátku studijního roku. Funkce zvolených členů trvají až do nově provedených voleb.

Vrchní disciplinární komise zasedá v Praze. Její mimopražští členové mají právo na cestovné a diety z pokladny státní.

Vysoké školy německého vyučovacího jazyka volí si, je-li jich více než jedna, týmž způsobem zvláštní vrchní komisi disciplinární.

Každý vysokoškolský profesor je povinnen kteroukoli z funkcí v § 6 a 8 naznačených přijmouti a svědomitě zastávati.

Kdo však takovou funkci již po tři roky zastával, může volbu pro tutéž neb jinou funkci naň opět připadnuvší odmítnutí neuváděje závažných důvodů omluvných.

O vyloučení členů disciplinární komise, vrchní disciplinární komise i vyšetřujícího komisaře platí analogicky předpisy trestního řádu.

Obviněný má právo nejdéle do osmi dnů po doručení usnesení, kterým se odkazuje k ústnímu líčení a v němž členové disciplinární komise uvedeni býti mají, zamítnouti polovici těchto členů, neuváděje důvodů.

Totéž právo má, pokud jde o členy vrchní disciplinární komise, do osmi dnů po dodání obeslání k líčení odvolacímu, v němž členové tito buďtež rovněž uvedeni.

Na místo členů vyloučených, zamítnutých a těch, jež něco zašlo, nastupují náhradníci v tom pořádku, ve kterém byli zvoleni. Na místo předsedy nastupuje místopředseda; na místo místopředsedy člen podle služebního pořadí nejstarší.

Usnesení disciplinární komise i vrchní disciplinární komise dějí se nadpoloviční většinou hlasů. K propuštění ze služby třeba je jednomyslnosti.

Obviněný má právo v disciplinárním řízení užíti obhajce ze svých kolegů nebo z osob zapsaných v seznamu obhajců ve věcech trestních.

Řízení disciplinární jak v první tak v druhé instanci jest neveřejné.

Obviněný má právo žádati, aby byl dovolen přístup k ústnímu líčení třem jeho důvěrníkům.

Disciplinární komise i vrchní disciplinární komise může dovoliti přístup k ústnímu líčení vysokoškolským učitelům, kteří jsou příslušníky téže fakulty (vysoké školy) jako obviněný.

Usnese-li se disciplinární komise na zavedení disciplinárního řízení, provede vyšetřující komisař vyšetřování. Po jeho skončení rozhodne disciplinární komise, vyslechnouc prvé disciplinárního žalobce o tom, je-li disciplinární řízení zastaviti, či věc odkázati k ústnímu jednání.

Byla-li věc odkázána k ústnímu jednání, rozhodne disciplinární komise po ústním líčení dle zásady volného uvažování průvodů o vině a po případě o trestu.

V podrobnostech bude disciplinární řízení upraveno nařízením.

Disciplinární tresty jsou:

1. písemná důtka,

2. odložení postupu do vyššího stupně platového nejvýše na tři roky, bez újmy postupu do dalších stupňů platových,

3. dání do výslužby,

4. propuštění.

Tresty uvedené v § 15. pod čís. 1 a 2 mohou býti vymazány z usnesení disciplinární komise, která na ně uznala. Podmínkou jest, že trest byl úplně vykonán, že od právní moci disciplinárního nálezu uplynuly tři roky a že odsouzený se po tu dobu choval bezvadně.

Na disciplinární trest může býti uznáno jen pro hrubé porušení povinností úředních nebo pro jednání hrubě porušující čest a vážnost stavovskou.

Trestnost promlčuje se v pěti letech ode dne spáchání. Promlčení přerušuje se každým úředním úkonem disciplinárního stíhání proti viníku namířeným. Ukončením řízení počíná promlčení znova.

Proti profesoru, který je členem sboru zákonodárného, nemůže pokud trvá zasedání, bez svolení tohoto sboru ani disciplinární řízení býti zavedeno, ani v něm pokračováno.

Každé právoplatné odsouzení vysokoškolského profesora trestním soudem, budiž oznámeno příslušné disciplinární komisi.

Má-li odsouzení dle samého zákona nebo dle rozsudku trestního soudu za následek ztrátu úřadu, vysloví disciplinární komise nálezem propuštění. O tom budiž učiněno oznámení příslušnému nejvyššímu úřadu správnímu.

V každém jiném případě rozhodne komise, má-li se disciplinární řízení konati čili nic.

Disciplinární komise nebo vrchní disciplinární komise může, kdykoliv uzná na trest propuštění, propuštěnému nebo jeho příslušníkům přiznati příspěvek na výživu nepřesahující zákonné pensijní požitky těchto osob a také zachovati pro případ úmrtí propuštěného jeho příslušníkům právo na jich zákonné požitky pensijní.

Nepřizná-li se příspěvek na výživu, sluší zaplacené příspěvky pensijní propuštěnému vrátiti.

Tato ustanovení platí také v případě naznačeném v § 17 odst. 2.

Ustanovení oddílu druhého platí také pro soukromé docenty s tou úchylkou, že na místě člena disciplinární komise podle služebního pořadí nejmladšího nastoupí náhradník zvolený ze soukromých docentů.

Disciplinární tresty proti soukromým docentům jsou písemná důtka a odnětí veniae legendi.

S odnětím veniae legendi může býti spojena nezpůsobilost k jejímu opětnému dosažení na určitou dobu nebo na vždy.

K vyslovení nezpůsobilosti na vždy je třeba jednomyslnosti.

Je-li vysokoškolský profesor pro tělesné nebo duševní vady k vykonávání svých povinností trvale nezpůsobilý, může k návrhu sboru profesorského, pro který hlasovaly nejméně dvě třetiny plného počtu jeho členů, příslušným nejvyšším úřadem správním býti vyzván, aby podal žádost za výslužbu.

Nevyhoví-li do jednoho měsíce tomuto vyzvání, učiní se komisi naznačené v § 6., jíž náleží po provedeném řízení rozhodnouti o trvalém nebo dočasném dání do výslužby.

Proti tomuto nálezu přísluší oběma stranám odvolání ke komisi naznačené v § 8.

Pokud jde o řízení, sluší obdobně užíti ustanovení oddílu druhého.

Ustanovení § 20. platí obdobně pro soukromé docenty.

Komise složená způsobem naznačeným v § 19. odst. 1. rozhodne tu o trvalém nebo dočasném odnětí veniae legendi.

Ustanovení § 1 až 5 a 14 až 16 nabývají účinnosti dnem vyhlášení, ostatní počátkem prvního studijního roku následujícího po vyhlášení.

Tím pozbudou platnosti dosavadní zákony o nařízení, pokud se vztahují na věci tímto zákonem upravené.

Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr školství a národní osvěty.

Ve formálním ohledu navrhujeme, aby návrh přikázán byl školskému výboru.