Vládním návrhem mají býti zjednodušena
pravidla o vyřizování stížností
ve věcech poplatkových a odnímá se
jím vyřizování stížností
jednak okresním ředitelstvům finančním
(při poplatcích, které vyměřil
berní úřad), jednak ministerstvu financí
(při poplatcích, které převyšují
200 K), takže se zemský úřad finanční
stává jedinou stolicí rekursní.
Pokládáme toto zjednodušení a zkrácení
pořadu instančního za vhodné, ježto
se jím právoplatné vyřízení
sporných případův urychluje.
Zemské finanční úřady se stanou
pak nejvyšší správní stolicí
ve věcech finančních a bude možno k
nim soustřediti úřednictvo pro věci
poplatkové zvláště dobře kvalifikované.
Naproti tomu okresním ředitelstvům finančním
a ministerstvu financí bude ulehčeno a úleva
ta má význam zejména pro ministerstvo financí,
jež pak získá sil, aby se mohlo věnovat
jen všeobecnému vedení správy finanční,
kdežto skutečné provádění
zákonův a rozhodování o jednotlivých
sporných případech bude zůstaveno
zemským ředitelstvům finančním.
Poplatníci nebudou tím zkráceni v právu
hájiti se proti nesprávnému vyměřování
poplatků, neboť mohou si stěžovati na
každé vyměření poplatku u nejvyššího
správního soudu. O jednotnost rozhodování
ve věcech poplatkových a o ochranu proti snahám
fiskálním bude zajisté dbáti nejvyšší
správní soud, k němuž cesta novým
zákonem bude zkrácena.
Ministerstvu ovšem zůstane i nadále všeobecný
dozor na činnost zemských ředitelstev finančních
a tím mu bude zachován vliv na jejich praxi a možnost
udílet příslušné direktivy.
Finanční výbor doporučuje Národnímu
shromáždění, aby schválilo připojenou
osnovu zákonnou ve znění výborem upraveném.
§§ 3 a 4 zákona ze dne 20. února 1907
č. 52 ř. z. mění se takto: Zemské
finanční úřady jsou ve věcech
poplatkových jedinou a konečnou rekursní
správní stolicí, nehledě na výši
poplatku.
Ministru financí se ukládá, aby zákon
tento provedl.
Zákon tento nabývá platnosti dnem vyhlášení.