Správa přímých daní odděluje
se od správy politické.
Berní referáty, tvořící podle
nařízení rakouského ministerstva financí
z 10. září 1868, čís. 129 ř.
z. oddělení okresních hejtmanství,
stávají se samostatnými úřady
I. stolice pro správu přímých daní
a přejímají veškeren obor působnosti,
který dosud měla okresní hejtmanství
ve věcech správy přímých daní
i s jejich vymáháním. Úřady
tyto, které se zovou berními správami, podléhají
zemskému finančnímu úřadu (zemskému
finančnímu ředitelství, finančnímu
ředitelství).
Ve městech s vlastním statutem se co do vymáhání
daní nic nemění.
Zemští finanční ředitelé
(finanční ředitel) jsou samostatnými,
na přednostech zemských správ politických
nezávislými přednosty zemských finančních
úřadů (zemských finančních
ředitelství, finančního ředitelství).
Zákon tento, jehož provedením se pověřuje
ministr financí, nabývá účinnosti
dnem vyhlášení.
Spojení správy přímých daní
se správou politickou tkví původem a příčinami
vlastně až v dobách tereziánských.
Mělo příčinu v jednoduchosti berničního
systému, jenž nevyžadoval ani nepřipouštěl
zvláštního ústrojí, schopného
žití samostatným životem, na politické
správě nezávislým, a odpovídalo
také zcela jak duchu doby, tak i vší povaze
ústavního života a jeho orgánů;
všem těmto poměrům bylo by se příčilo,
aby správa berniční, zasahující
citelně do majetkových zájmů obyvatelstva
a pověřená úkolem opatřovati
peníze, potřebné k udržování
státu, stála mimo dosah správy politické.
V létech padesátých předešlého
století byla sice správa berniční
značné vybudována, podmínky pro oddělení
její od správy politické však ještě
dány nebyly. Dosavadní stav zakládá
se na nařízení ministerstva financí
ze dne 10. září 1868, čís.
129 ř. z. Nynější poměry vyžadují
nutně oddělení. Rakouské ministerstvo
financí uznávalo, že změna dříve
nebo později musí nastati. Zpráva bývalého
poslance Dr. Redlicha jako člena komise pro správní
reformu (1913) označuje spojení správy přímých
daní se správou politickou jako neudržitelnou.
Hlavními důvody jsou: veliký rozsah a dosah,
jakého správa daní nabyla, a okolnost, že
úředník politický, nemaje nijakého
odborného vzdělání ve věcech
finančních, není schopný, aby - ať
v I. ať v II. stolici - byl přednostou úřadu
finančního. Třeba že byla ve skutečnosti
podřízenost berních referentů správcům
okresních úřadů politických
ve značné míře pouhou formalitou,
je nutno tento historický přežitek nadobro
zrušiti.
Ve městech s vlastním statutem navrhovaný
zákon poměrů nemění, poněvadž
v těchto městech správa přímých
daní byla již od správy politické oddělena.
Exekuce ponechává se vzhledem k nařízením
statutů těchto měst až nadále
jejich správám.
Stejně neodůvodněná byla závislost
ředitelů zemských finančních
úřadů na přednostech zemských
správ politických.
Peněžních nákladů navrhované
osamostatnění správy finanční
nevyžaduje.
Praze 14. ledna 1919.