Poštovní úředníci, ústavní
poštmistři, pošt. expedienti, adjunkti, oficianti,
aspiranti obého pohlaví a zřízenci,
nepožívají dosud domovského práva
v místě působení.
Dochází ku zajímavým, ale také
nejvýš ostudným zjevům, že se tito
úředníci musí s obcemi rvát
o svou domovskou příslušnost.
Domovská obec rodičů odpírá
jim domovské právo, že tam nepatří,
obec v působišti úředním, opět
jim domovské právo nechce přiznati, že
jim po zákonu nepatří.
Jsou tedy poštovní úředníci ústavní
psanci bez domova ve své vlastní domovině
a vlasti.
Budiž proto ihned vydán zákon, jímž
se těmto kategoriím domovské právo
v místě působení přiznává,
jako ostatním státním úředníkům.
V československé republice musí mít
každý své domovské právo zaručeno
a jest pro nás hrozným ponížením,
že oň musíme teprve žebroniti, jako bychom
k národu československému nepatřili.
Návrh budiž přikázán státně-zřízeneckému
výboru k projednání.