Byrokratická úzkoprsost bývalého Rakouska
je zvláštní známkou různých
vládních nařízení a jich provádění.
Státním zaměstnancům poskytnut byl
drahotní přídavek, aby v době dnešní
neslýchané drahoty byla jejich bída a nedostatek
alespoň v nejmenší části zmírněna.
Dosavadní drahotní přídavek jest oproti
skutečným drahotním poměrům
tak nepatrný, že skutečné zmírnění
bídy nenastává, nýbrž jen pomalé
zlepšení asi tak jako injekce umírajícímu.
Avšak jak se provádí toto nařízení
o vyplácení drahotního přídavku
v určitých případech u výpomocných
sluhů, to kvalifikuje nejlépe úzkoprsost
oné svaté byrokracie.
Onemocní-li výpomocný úřední
sluha, berní exekutor, poštovní zřízenec
nebo dozorce vězňů a trvá-li jeho
nemoc více jak tři dny, zastaví se mu
po třech dnech plat a on odkázán je na nemocenskou
podporu příslušné okresní pokladny
nemocenské, mimo to ale zastaví se mu vyplácení
drahotního přídavku!
Tento skutek je naprosto nesprávný a nelidský,
to neměl na zřeteli zákonodárce, když
toto ustanovení vydal, to mohlo se zroditi jen v hlavě
některého byrokrata, který nemá trochu
rozhledu a citu lidského. Vždyť drahotní
přídavek byl všem státním zaměstnancům,
kteří jsou ve službě, poukázán
ku zmírnění bídy. Může
za to výpomocný sluha, který je u toho kterého
úřadu stále a trvale zaměstnán,
že mu nemoc na nějaký čas znemožnila
vykonávati službu? Může výpomocný
sluha za to, že následkem podvýživy a
hladu onemocní? Za to má býti potrestán
odnětím drahotního přídavku,
který měl bídu jeho rodiny zmírniti?
Má mu proto, že je nemocen postačiti podpora
nemocenská, která obnáší pouze
60% jeho denního platu? Předce onemocní-li
někdo v rodině, zvláště přednosta
domácnosti a živitel rodiny, pak je nesporno, že
rodinné poměry se zhorší, bída
zvětší a aby se ještě zvětšila,
odnímá mu správa státní ještě
drahotní přídavek. Toto jednání
je do nebe volající, ono přímo volá
o pomstu na svaté byrokracii. Drahotní přídavek
logicky patří každému státnímu
zřízenci, zvláště výpomocnému,
i tehdá, když mu nemoc znemožní, aby pracovati
mohl, činí-li to některý úřední
orgán jinak, činí tak proti spravedlivému
skutku zákonodárce.
A ještě něco. Zákonodárce měl
na zřeteli, onemocní-li pracující
člověk, aby nebyl nijakým způsobem
poškozen, aby neutrpěl ztrátu výdělečnou,
zejména v prvém týdnu onemocnění
a proto ustanovil o námezním poměru změnu
občanského zákona paragr. 1154 B./ kde praví:
Zaměstnaný nepozbude práva na plat, když
mu po službě alespoň čtrnácti
denní nemoc nebo nehoda překazila konati služby
po dobu poměrně krátkou jeden týden
nepřevyšující a když toho nezavinil
úmyslně nebo hrubou nedbalostí. Totéž
platí, když mu konání služeb překazí
jinaké důležité v jeho osobě
se zběhnuvší důvody. Tímto
ustanovením zákona musí se řídit
každý i ten nejmenší a nejchudší
zaměstnavatel, je ním povinna se říditi
státní správa, která když vydává
zákon pro jiné, má se jím také
sama říditi a má upraviti vše co je
v nesouladu s tímto přesným ustanovením.
Ona má odstraniti ustanovení, že výpomocným
sluhům v případě onemocnění
se třetí den zastavuje plat a má jej nahraditi
ustanovením, že se mu plat zastavuje až po sedmi
dnech, bez ohledu na to, že dostává podporu
nemocenskou.
Navrhuje proto:
1. Onemocnělým výpomocným sluhům,
když nemoc neb úraz znemožní jim vykonávati
službu a oni odkázáni jsou na podporu nemocenskou
nebudiž jim drahotní přídavek zastavován
nýbrž dále neztenčeně vyplácen,
aby rodiny jejich neupadaly ještě do větší
bídy a hladu.
2. Nebudiž onemocnělým výpomocným
sluhům po třech dnech zastavován plat, nýbrž
dle §u 1154 B) až po sedmi dnech, bez ohledu, dostávají-li
snad podporu nemocenskou či nikoli.
Po stránce formální navrhujeme, aby tento
návrh přikázán byl k projednání
státně-zřízeneckému výboru.