Zasedání Národního shromážděné československého r. 1919.

Tisk 345.

Návrh

členů Národního shromáždění Buřívala a Tučného ve příčině naléhavé úpravy poměrů výpomocných sluhů přiznáním definitivy.

O výpomocných sluzích bylo po léta v odborných listech mnoho psáno a nebylo jediné schůze státních zřízenců, v níž by právě systém výpomocných sluhů nebyl podroben zničující kritice. Existuje asi sotva jiná instituce, jež by byla státu tak málo ke cti, jako neblahé výpomocné sluhovství. Přes všechny námahy, prosby a boje nemohli dojíti rozhodující činitelé ve státě po době delší 16 let dosud k přesvědčení, že odporuje to každé logice, když člověka, jenž stále, po celý svůj život zastává systemisované služební místo, označuji jakožto výpomocně ustanoveného, kde přece ihned musela býti přijata pro toto místo jiná síla, pakliže takový doživotní výpomocný sluha zemřel, vstoupil na odpočinek nebo z jiných důvodů vystoupil ze služby.

Jako markantní důkaz uvádíme následující:

U místodržitelství pro král. České jest dle statusu 44 výpomocných sluhů a při tom 20 systematisovaných míst jest řadu let již neobsazeno, službu na těchto místech zastávají k úplné spokojenosti sluhové výpomocní. U okresních hejtmanství v král. Českém jest dle statusu zaměstnáno celkem 95 výpomocných sluhů a u mnohých poznamenáno jest - až do definitivního jmenování - nicméně jsou stále výpomocnými. Podobné poměry jsou i u jiných resortů i v jiných zemích, ale nejhůře je v král. Českém, kde výpomocní sluhové jako takoví slouží již 10, 20 až 35 roků!

Tímto systémem byla oloupena o skrovné výhody velká řada loyálních státních služebníků, jež by jim při spravedlivém hodnocení jejich služebních výkonů se stanoviska objektivního právního citu mohly býti zadržány.

Nejistota v životním postavení, skrovné platy, snížená pense a zcela nedostatečné zaopatření pozůstalých jsou odměnou za věrné služby, jsou odplatou, již má do budoucnosti k očekávání stále zaměstnaný výpomocný sluha.

Odvolávati se na to, že známý zákon o certifikatistech překáží definitivnímu ustanovení výpomocných sluhů, jest pouhou prázdnou výmluvou, ježto ani zákon ten nepřekáží zákonné úpravě novou systematisací v úvaze jsoucích služebních míst a jich prvnímu obsazení výpomocnými sluhy na těchto místech činnými. Ba, bylo by pro certifikované vojenské čekatele právě jen výhodou, kdyby jim tímto způsobem bylo učiněno tisíce míst napříště přístupnými, jichž dnes nelze dosáhnouti.

Chce-li stát konečně se svého čestného štítu odstraniti černou, tíživou skvrnu, musí řešiti tuto otázku a sice tak, že označení státní otroci musí navždy zmizeti. Jest konečně na čase, aby i zde nastal pořádek, ježto proti této kategorii zřízenců nahřešilo se již až dost.

Návrh zákona pak zní takto:

§ 1.

Sluhovská místa obsazena stále zaměstnanými výpomocnými sluhy přemění se v definitivní služební místa a jakožto taková budou nově systemisována.

§ 2.

Prvé osazení těchto nových služebních míst stane se bez vypsání, výpomocnými sluhy na nich dosud činnými, pokud při vyhlášení tohoto zákona vykazují již jednoletou služební dobu, není-li tomu tak, nastane obsazení po dosažení jednoleté služební doby. Při tom budiž služební doba ve vojště následkem války strávena plně započítána a neznačí nastoupení vojenské služby žádné přerušení výpomocné služby.

Po stránce formální doporučují podepsaní, aby tento návrh přikázán byl státně zřízeneckému výboru.

V Praze dne 10. ledna 1919.

Buříval, Tučný,

R. Laube, Dr. Rambousek, Josef Netolický, Fr. Zeminová, Dr. Heidler, Dr. Klouda, Freiman, Hrouda, Dr. Uhlíř, Slavíček, Dr. Emil Franke, Kopeček, Konečný, Landová-Štychová, J. Svozil, St. K. Neumann, Sladký, Vochoč, Jan Hrizbyl, Skorkovský.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP