Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Státní vyživovací příspěvek se poskytuje, jsou-li splněny ostatní v tomto zákoně uvedené podmínky:

1. Příslušníkům občanů československé republiky, kteří konají vojenskou službu ať povinně, ať dobrovolně a nenáležejí k vojenskému stavu.

2. Bez ohledu na státní příslušnost A) na území československého státu bydlícím příslušníkům povolaných osob ku práci dle zákona o válečných úkonech ze dne 26. prosince 1912, č. 236 ř. z., B) příslušníkům československých legionářů.

Na státní vyživovací příspěvek mají v každém případě nárok manželka, manželské a nemanželské děti povolaného.

Dále všichni ti, jejichž výživa byla před povoláním osoby nárok zakládající na výdělku z její práce plynoucího prokázatelně odvislá a je nyní ohrožena a ti, kteří dle všeobecného zákonníka občanského a za předpokladů v něm uvedených mají nárok na alimentaci od osoby povolané. Výživu dlužno pokládati za odvislou na výdělku povolaného, prokáže-li se, že povolaný žil se svými příslušníky ve společné domácnosti a měl sám pravidelný výdělek; nežil-li se svými příslušníky ve společné domácnosti, že je pravidelně podporoval. Výživa je ve smyslu tohoto zákona ohrožena, nemá-li osoba k nároku oprávněná příjem alespoň 100 K měsíčně.

Státní vyživovací příspěvek obnáší zásadně pro každou oprávněnou osobu denně dvě koruny.

Manželce, manželským i nemanželským dětem patří vždy plná vyživovací podpora. Ostatním příslušníkům povolaného jen potud, pokud není vyčerpán obnos 15 korun. Béřou-li manželka, manželské a nemanželské děti dohromady již obnos 15 K převyšující, nemají ostatní příslušníci povolaného již na podporu nároku.

Osoba, která žila s povolaným ve společné domácnosti a je k práci úplně nezpůsobilá, což vysvědčením okresního lékaře musí býti prokázáno, má nárok na dvojnásobnou podporu, t. j. 4 K denně.

Nárok na vyživovací příspěvek trvá zásadně od okamžiku povolání až do uplynutí 8 neděl po propuštění vojína z činné služby vojenské.

V případě, že by povolaný desertoval z československé armády, končí nárok dnem deserce.

Příslušníkům vojínů, kteří desertovali z rakouské armády bude zadržený vyživovací příspěvek doplacen a pokud povolaný slouží v československém vojsku, bude vyplácen dále. Rodinám příslušníků legionářů patří příspěvek ode dne, kdy do československých legií vstoupili.

Vystoupí-li povolaný z aktivní vojenské služby aspoň s 20% zmenšením pracovní způsobilosti, nebo dostaví-li se u něho dodatečně takové zmenšení pracovní způsobilosti následkem útrap ve válce, jest vypláceti vyživovací podporu jeho rodině dále, dokud nenastane nová, zákonní úprava těchto nároků. Stejné platí v případech, kde byl povolaný v boji zabit, nebo se po bitvě pohřešuje, nebo zemře následkem nemoci vyvolané či zhoršené výkonem vojenské služby.

Vyživovací příspěvek nepodléhá exekuci ani zajišťovacímu opatření. Je to osobní důchod, který nelze oprávněným třetí osobě postoupiti.

Vyplacený již vyživovací příspěvek může býti státem žádán nazpět jen v tom případě, byla-li osoba, která jej neoprávněně brala, odsouzena trestním soudem pro podvod a rozsudek nabyl již proti ní moci práva.

Má-li oprávněná osoba své řádné bydliště v české republice dlužno nárok na státní vyživovací příspěvek přihlásiti na obecním úřadě řádného bydliště. Osoby, které žijí mimo hranice českého státu, přihlašují se o státní vyživovací podpory prostřednictvím českého konsulátu nebo vyslanectví v obvodu jehož své řádné bydliště mají, k zemské vyživovací komisi té země, do níž domovským právem patří.

O vyživovací podporu možno se přihlásiti kdykoliv po dobu co povolaný vojenskou službu koná, po případě do 6 měsíců po jejím skončení a vyživovací příspěvek patří od okamžiku povolání. Přihlášky později podané dlužno a limine zamítnouti bez šetření.

Příslušníkům povolaných osob, jimž byl příspěvek vyživovací vyměřen některou vyživovací komisí okresní nebo zemskou mimo hranice nynějšího státu československého, náleží i nadále příspěvek vyživovací za předpokladů v § 1. uvedených. V těchto případech poukazuje vyživovací příspěvek okresní vyživovací komise jejich nynějšího bydliště, v případě, že přesídlili na území československé republiky, jinak příslušná zemská vyživovací komise prostřednictvím diplomatického zastupitelského úřadu československé republiky v cizím státě.

Pokud na základě reciprocity má se vyživovací příspěvek poskytovati i příslušníkům jiných národů, bude ustanoveno po uzavření příslušných úmluv se státy cizími.

O přiznání vyživovacího příspěvku a jeho zastavení, jakož i jeho dalšího vyplácení rozhodují okresní a zemské vyživovací komise. Tyto komise vedou také celou agendu s vyživovacími příspěvky související. Zemské vyživovací komise sestávají ze šéfa zemského a politického úřadu nebo jím delegovaného úředníka jako předsedy, po zástupci zemského a finančního úřadu a zemského výboru a zástupců politických stran v národním shromáždění zastoupených. Každá z těchto politických stran bude delegovati do zemské vyživovací komise jednoho zástupce. Okresní vyživovací komise sestávají ze šéfa okresního hejtmanství jako předsedy nebo úředníka jím jmenovaného, dále ze zástupce okresního finančního úřadu a okresního výboru, v obcích s vlastním statutem ustanoví zástupce starosta a po jednom ze zástupců pěti největších politických stran na okrese existujících.

Členové komisí slíbí předsedovi komise podáním ruky, že budou zachovávati úřední tajemství, jakož i svědomitě a nestranně vykonávati svůj úřad.

Výsledky šetření, které provádí obecní úřady a hejtmanstvím ustanovené orgány, musejí býti straně k vyjádření předloženy.

Zamítavá rozhodnutí jest vždy odůvodniti uvedením rozhodných okolností a písemně je straně doručiti. Strany mají vždy právo do spisů jich se týkajících nahlédnouti.

Proti rozhodnutí okresní vyživovací komise je přípustné do 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí po případě ode dne zastavení vyživovacího příspěvku odvolání k zemské vyživovací komisi. V případě, že obě komise rozhodují současně, není dalšího odvolání. Jinak je možno odvolání z rozhodnutí zemské vyživovací komise k ministerstvu zemské obrany, které rozhoduje definitivně.

Vyživovací komise I. instance je povinna rozhodnouti o podané žádosti o příspěvek vyživovací do 6 neděl ode dne podání žádosti. Neučiní-li tak, přiznávají se příslušníkům povolaného automaticky příspěvky, jež v žádosti uplatňují ve výši v § 2. uvedené.

Vyživovací komise I. instance jest povinna odevzdati odvolání u ní podané rekursní instanci nejdéle do lhůty 6 neděl ode dne podání. Neučiní-li tak přiznávají se příslušníkům povolaného automaticky nároky na příspěvek ve výši § 2. ustanovené. Rekursní instance je povinna rozhodnouti o podaném odvolání nejdéle do lhůty 6 neděl ode dne, kdy jí bylo odvolání I. instancí odevzdáno. Neučiní-li tak, připadá odvolatelům nárok, který uplatňují do výše v § 2. uvedené.

Lhůty zde uvedené netýkají se žádostí a stížností do dne vydání tohoto zákona podaných. Žádosti a stížnosti ty musejí však býti vyřízeny do dne 1. února 1919, jinak nastávají důsledky v předešlých odstavcích uvedené.

Obce jsou povinny spolupůsobiti při provádění a dodržování tohoto zákona. Členům politických stran pracujících v okresních a zemských vyživovacích komisích poskytuje se náhrada hotových výloh a ušlého výdělku.

Všechna podání, protokoly, přílohy a stvrzenky ve věcech vyživovacího příspěvku jsou prosty kolků, poplatků i poštovného.

Zákon tento nabývá platnosti dnem vyhlášení.

V ohledu formálním navrhuje se, aby tento návrh byl přikázán výboru pro vyživovací příspěvky.